Byla to Praha, kdo byl mým nejsmyslnějším milencem. To její doteky mě utvořily.
(Pražská Češka?)

Mirka Langerová, aneb Pražská Česka ve znamení vodnáře a ohnivého kohouta. „Tajemná“ osoba a především blog, na který se každé dopoledne den co den vracím a s potěšením do sebe nasávám každou řádku nově zveřejněného zápisku.

Mimo věcnou rovinou a mnohdy zajímavým životním postřehem, či popsaným hlubokým osobním zážitkem v sobě Mirčiny příspěvky skrývají značné množství úžasných básnických obrazů. A vlastně jsou to právě i tyto básnické obrazy, kvůli kterým se na každý nový příspěvek těším a které tak celý blog vyčleňují s tisíců „klasických“ blogů a posouvají ho kamsi k hranicím beletrie.

Čtení Mirčiných příspěvků není jednoduché a jistě to chce i nějaký čas, než se člověk začte a všechny zajímavé, nevšedně podané myšlenky si pustí k tělu. Pokud tak učiní, bude se jen těžko od blogu Pražské Češky odpoutávat a stejně jako já, Klárka a mnoho dalších bude den co den blog Pražské Češky navštěvovat a těšit se z nových příspěvků.

Tímto nedělním příspěvkem bych vás tedy rád do duše, světa Pražské Češky pozval. Mirka mi snad promine, že to takto dělám za ní.

Odkazy:

Blog Pražské Češky

Pražská Češka na Písmákovi

Jelikož se blíží čas rozhodování maturantů (možná i jejich rodičů), co a jak dál, začíná boj vysokých škol o uchazeče. Všechny školy v těchto dnech pořádají dny otevřených dveří, ty soukromé navíc publikují inzeráty v tisku, i jinde.

Kritiků školství je moc a moc, jenže ono zlepšit tuto oblast nezáleží mnohdy jen na školách samotných. Největší překážky klade zákon, jakýsi předpis, pravidlo, které vzniklo už dávno a myslím, že vůbec není in. Mám na mysli povinné počty titulovaných hlav pro jednotlivé fakulty vysoké školy. Zjednodušeně řečeno, na každé škole musí být profesoři, docenti, doktoři, aby mohla škola získat akreditaci a oficiálně fungovat.

Pak se stane, že škola je plná titulovaných hlav, které celý život studují, žijí v knížkách, statistikách, výzkumech. Realitu života firmy nikdy nepoznaly. Ve firmě ani byznyse nepracovaly. Většinou je pro ně i těžké, své odborné znalosti a zkušenosti předávat dál, chybí pedagogické vzdělání i zkušenosti. Škola je ale nutně k existenci potřebuje.

Není to postavené na hlavu, když ekonomii, účetnictví a byznys učí lidé, kteří se nedostali (protože nechtěli) dál, než za práh akademické půdy? Jak se pak studenti zařadí do pracovního procesu, když nezůstanou na škole, ale půjdou do světa byznysu? K čemu jim ty akademické povídačky budou?

Číst dál »

Tak nějak se u nás v Česku stalo módním zvykem, vymlouvat se při spáchání dopravního přestupku na osobu blízkou. Jak malé děti bez hrdosti na pískovišti. “Nééé, já to nebyl, to Pepíček … “.

V minulém roce jsem to slyšel mnohokrát a i letos párkrát. “Pokuta za špatný stání? Nehrozí, kdo mi dokáže, že jsem tam parkoval já?” “Pokuta za rychlou jízdu? V pohodě, řeknu, že jsem to auto neřídil já?” “Pokuta za jízdu na červenou. Nemám s tím problém, auto řídila manželka.” A tak dále a tak dále.

Všechna výše uvedená tvrzení by byla v pořádku, kdyby se zakládala na pravdě. Bohužel nezakládají a ti co tyto věty pronášeli ve skutečnosti za volantem seděli a přestupků proti silničním pravidlům se dopustili. Dalších x tisíců řidičů se pak chvástá, jak této finty s osobou blízkou, až na ně jednou dojde, použijí. A další řidiči a dokonce i média učí tuto lež řidiče, kteří o tomto ještě neslyšeli.

Já osobně prach sprostou výmluvu na osobu blízkou nesnáším a pokud někdy dojde na lámání chleba a vysvětlování jakéhokoliv dopravního přestupku, který jsem skutečně sám spáchal, výmluvu na osobu blízkou nepoužiji. Paměť mi ještě slouží, na to kdy jsem řídil, kde jsem parkoval, co jsem udělal za chybu …. si v pohodě vzpomenu a pokud nějakou maličkost přehlédnu, nechám si ji rád vysvětlit. No a pokud se ukáže, že k přestupku skutečně došlo, postavím se k němu jako chlap. Svůj díl viny přiznám a pro své chování najdu vysvětlení. A pokud dojde na pokutu v rozumné výši, tak i tu zaplatím. Pokud se mi výše pokuty nebude líbit, zaplatit s odůvodněním odmítnu. …… Rozhodně se ale nesnížím k tvrzení, že řídila osoba blízka.

Výmluvy na osobu blízkou nemám rád. Možná vám toto nevadí, ale mě ano. Co jiného si mám myslet o člověku, který se nedokáže postavit za svůj čin, než že je zbabělec? A to jsem ještě mírný.

Výmluvy na osobu blízkou v praxi:

Zaklínadlo „řídila osoba blízká“ funguje

„Osoba blízká“ v silničním provozu

FSM 3.1 – Podání vysvětlení