Už se zase blíží nominace na Magnezii Literu. Sakra, mělo by se o mně více psát, abych se tam dostal, určitě by mi to zvýšilo prodeje, možná se ozvou nějací investoři. Ta letošní kniha, ta se docela vyvedla, asi nejvíc ze těch co jsem napsal, ale bohužel, dnes už to není o tom co je dobré a co je špatné, dnes je to o marketingu. Taky o sexu, penězích, drogách a alkoholu.Taky dnes člověk přijde, knížku koupí, za pár dní přečte odhodí a je konec jednoho výtisku.
Když jsem si někdy koupil knížku já, opatroval jsem ji jako oko v hlavě, četl několikrát, bral si ji s sebou na výlety, představoval si spisovatele, jak vypadal, jaký byl jeho život, co zrovna dělal. Taky jsem přemýšlel o tom, jaký byl asi žák, o tom jsem přemýšlel hlavně když jsem měl ve škole problémy, nebo když se mi tam vůbec ale vůbec nechtělo. Přemýšlel jsem, jestli byl spisovatel taky někdy za školou a jestli třeba za školou psal právě tu knížku, kterou držím v ruce nebo o ní přemýšlel, nebo ji třeba jen vymýšlel. To vše mě naplňovalo a oživovalo naději, že to se mnou třeba taky dopadne dobře, i když mi třeba nejdou integrály. Kolikrát jsem s knížkou a spisovatelem žil. Někdy jsem se svěřil kamarádovi a on samosebou chtěl knihu půjčit. A to se mi kniha pouštěla z ruky těžko. Nadruhou stranu jsem si mohl vyžádat na oplátku nějakou jeho knihu. Vždy jsme přesně dohadovali termíny vrácení a pak jsem četl třeba i celou noc, abych to stihl.
Jednou, na školním výletě, jsme si s kamarádem v noci četli nahlas, byla to dobrodružná kniha a já to teda nepřiznal, ale bál jsem se moc. Byla noc, byli jsme na horské boudě a strašně foukal vítr, okny to lomcovalo, meluzína byla slyšet a my četli o vrahovi, chtěl jsem stále říci:“ Hele, jdem spát…“ Ale nechtěl jsem, aby kamarád poznal, že mám strach. Kamarád četl s velkým napětím, občas byl úplně v transu, hlavně když došlo k vraždě.
Pokračovát dále ve čtení příspěvku »
