Je to pár dní, co jsem dočetla další knížku od Jaroslava Rudiše – Potichu. Vyšla přibližně rok po Grandhotelu, který byl i zfilmován.
Stejně jako v Grandhotelu i zde jsou postavy podivní lidé, ne tedy na první pohled, ale až na ten druhý. To jsme v podstatě ale asi všichni:-)
Děj se odehrává převážně v Praze, v jeden den jsou popsány příběhy několika postav, na různých místech. Nápadně připomíná novou knihu Michala Viewegha – Andělé všedního dne. Ten nápad stylu knihy je stejný. Kdo ho dostal první? Napadá mě. Když projdu pár recenzí, nejsem rozhodně jediná, kdo Rudiše k Vieweghovi přirovnává.
Zaujaly mě postřehy všedních dní. Detaily, které zažíváme denně, jen si je neuvědomujeme. Například že pražské kamenné obchůdky s potravinami a zeleninou ovládli pilní větnamci. Nebo že většina lidí po Praze korzuje se sluchátky v uších, nechce slyšet život Prahy, nebo to o čem se baví lidé v tramvaji, poslouchají stále stejné věci dokola.
Více o knize nechci prozrazovat. Snad jen že se příběhu účastní postavy od teenagerů po dozrávající dospělé.
Související odkazy:
Rozhovor s autorem