Archív pro Úvaha

Češi jsou štědří

Vypadá to že jsme po dlouhé době pozitivně překvapili. Téměř každý den je slyšet, že Češi jsou neobyčejně štědří co se týče příspěvků pro Haiti. Dokonce jsme z bývalého socialistického bloku nejštědřejší.
Ten podiv je tak velký a častý, až mám strach, aby to tu naši štědrost nezastavilo. Abychom neusli na bobkovém listu.

Co nás k tomu vede?
Určitě osvěta, informovanost. Obrázky a zprávy, to je to čemu se nevyhnete, pokud se připojíte na internet, vyskočí na vás bud titulky hlavních zpráv, nebo bannery. V rádiu taktéž. Noviny, a možná i televize.

Vypadá to, že se konečně vytříbyli organizace, které pomáhají při katastrofách. Jsou 3 – 4, které informují, které vybírají. A my jim asi věříme.

Adra vybrala dovčerejška 8 850 000 Kč.

Organizují se koncerty, či jiné kulturní akce. Ve čvrtek vzbudila ohlas serie koncertů po Haiti. Organizoval pražský magistrát, Český rozhlas a Česká televize. Koncert byl v pražské La Fabrice. V jeho průběhu přišlo cca 4,2 mil korun ve formě DMS. Spolu s přislíbenými dary to pro Člověka v tísni dělá celkem 30 mil Kč.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Jak na Nový rok tak po celý rok

Co máte na programu na Nový rok? Podle toho se bude odvíjet váš celý nový rok?
Pokud by to tak mělo být, vypadal by svět úplně jinak.
Na serveru Lupa kdysi jeden redaktor psal, že na Nový rok je velice málo přístupů na jeho webzin, málo jeho kamarádů je on line na ICQ. S tím souvisí i fakt, že se provede velmi malé množství internetových obchodů, patrně i klasických nákupů. V tomto případě bychom si asi nepřáli aby pořekadlo bylo pravdivé.

Na Nový rok většina lidí spí déle, tedy přesněji řečeno spí kratší dobu, vstává později. Mnohým je špatně, mnozí ani nejsou doma. Zde se asi bude lišit osoba od osoby, kdo by si to takto přál po celý rok.

Lidé nejsou většinou v práci, rodinky vyrážejí na novoroční vycházky, či rodinné obědy. Lidé mají více času na sebe i své blízké. Pokud se tak na Nový rok opravdu děje, asi by si lidé přáli, aby to tak bylo po celý rok.

Mnohá města jsou plná odpadků, lidé odpalují zbylé dělobuchy, někde jsou idokonce novoroční ohňostroje organizované – placeny z peněz daňových poplatníků (Ti pak třeba zavřou oči, zacpou uši a čekají až to přejde). Magistrát asi nemyslí na to, že jen zlomek lidí se na to rád dívá, ostatní čekají až rány přejdou, čekají až to magistrátní uklizeči uklidí, čekají na klid, protože jak na Nový rok….

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Neslyším a nevidím

Už dlouho přemýšlím o tom jak to napsat, aby to nebylo jednostranné, někoho napadající ale abych se dozvěděla, zda se jedná jen o mé vlastní pospojování souvislostí, nebo jestli to tak opravdu je.

Jezdím tramvají. Denně. Ráno bývají sedadla obsazena. Všichni cestující se snaží a jsou co nejvíce nepřítomni. Dívají se ven, tak aby neviděli něco jiného, třeba že někdo nastupuje, nebo paní s kočárkem vystupuje. Hlavně nemít žádný oční kontakt. Obrana před lidmi co nastupují a vystupují jsou taky sluchátka, když vám náhodou někdo řekne: “ Pane, pustil byste mne sednout….Pane, pomůžete mi s kočárkem…“ Tak aby to říkal marně, ale zárověň jsem já nebyl vinen, protože já ji přece ani neslyším ani nevidím.

V ranní tramvaji dost sedících spí, čte noviny co jsou zadarmo, hraje
si s krabičkami a nebo kouká ven. Ráno je velká pravděpodnost, že když nastoupíte s holí, že vás nikdo nepustí sednout, tedy pustí, těhotná žena. Hormony na ni působí, je přectilivělá a naměkko. Když to vidím, ohlížím se po voze a ejhle, sedí samí chlapi. Dámy stojí, možná proto, že kdyby seděly, tak by si pomačkaly róbu.

V neděli to není jiné, slyším hlas staré paní, stále opakuje: „Prosím Vás“ a přidává na síle hlasu. Otočím se dozadu, co se dějě
e. Paní stojí nad klukem, je nad ním nahnutá, on se dívá z okna, ale stejně ji vidět musí, není mezi jejich pohledy ani pravý úhel. Mladík má sluchátka a očividně spoléhá na to, že ho to omlouvá. Stará paní spoléhá na to, že mu to bude trapné, je jí také jasné, že ji vidí. No a nebo spoléhá na to, že to nevydrží někdo z cestujících. Nevydržela jsem to. Vstala jsem a taky jsem to napsala.

A určitě tomu asociálnímu hochovi platíme školu, či podporu, z našich daní, nehledě na to, že takoví týpci jezdívají načerno. Kdo mohl tohle porodit? Řekla jsem si na závěr a politovala neznámou matku. Asi má a bude mít krušné časy.

Chřipková fobie

Jak to tak bývá, dostáváme dnes ze všech stran informace o viru H1N1 a jeho mutacích, dokonce se dozvíme, jak jsou na tom s chřipkou v Norsku i Karlových Varech. Taky novináři stříhají metr, kdy už přijdou ty vakcíny do Česka, kolik jich bude a kdo bude očkován a kdo ne.
Hodně doktorů odmítá podstopit očkování, protože není otestované a stejně nepomáhá.

Co tato informovanost způsobuje u „normálních“ smrtelníků?

Bojíme se.

Dnes ráno, docela brzo ráno jsem nakupovala v obchodě co není Kaufland, ale přesto tam stála střednědlouhá fronta. „Normálně“ vypadající pán asi nakupoval vyjímečně, možná to za něj obvykle dělá někdo, kdo má chřipku. Pán ale náhle promluvil:“ Co to tam je za afričany? Jsou pomalý a černý, pak nemáme bejt nemocný, šahaj na naše jídlo a naše peníze a prskaj nám tady, ať jsi jdou prskat domů do Afriky.“ Pán si vše výrazně přivlastňoval.

Tady se pán projevil jako ten, o kterém píše pan psycholog (nebo sociolog?):Jsme národ pitomců. Hned jsem si na tento článek vzpomněla a bylo mi líto paní Jaroslavy, která měla tento víkend šichtu na pokladně. Paní Jaroslava měla jen černě obarvené vlasy a možná tmavší oči. Do vzezření afričanky hodně daleko. Možná by se mohla považovat za romku, ale romové přeci nejsou afričani, nebo?

Dnes jsem jela tramvají, sednu si a za mnou začne někdo kašlat, lidi od člověka odstupují, odsedávají si, udělám to i já. Tady mám pocit, že mohlo jít o fígl, jak si vydobít místo k sezení.

Nebo: Lidé více než jindy nadávají na ty, co chodí do práce nemocní, s teplotou a rýmou. Používají stejné toalety, kuchyně, místnosti jako ostatní. V tomto případě se dá rychle poznat kdo z dam je čerstvě těhotný (rozuměj,ve té fázi, kdy je to tajemství). Ta začně totiž vyšilovat nejvíce a posílat krchláky domů, případně radši zůstane doma preventivně ona.

Co jsme se tak bavili v práci, rozhodně se nestýkáme s lidmi, co mají děti, protože tam to je jasný a vysoce pravděpodobný.

A to všechno i přesto, že nemáme kolem sebe někoho, kdo by měl prasečí chřipku prokázanou, nebo kdo by na ni dokonce umřel.

Myslím, že o co víc se budem bránit a budem na to myslet, tím je pracděpodobnější, že padnem a posílíme Tím silný pharma průmysl.

Komenty, bezpečný lék na duši?

Mám pocit, že anonymita internetu probouzí v lidech touhu něco říci. Hlavně v těch, kteří za celý život nic neřekli, školu odseděli v tichosti, v práci sedí v tichosti. Ve virtuálním světě žijí druhý život. Anonymita v nich vzbudí touhu něco říci, zakřičet: „Vy to za ty roky nevíte, ale já taky žiju, já si taky něco myslím, tak umím mluvit.“
Dnes si v podstatě kdokoli může na internetu psát cokoli, pokud není v Číně nebo na Kubě či pokud se nejedná o některou z činností jako rasismus atd to pak asi pan admin zakročí. Komentující se může se přiznat ke své identitě či nikoli. Hodně lidí to využívá, o hodně více lidí komentuje, méně tvoří. Máme dvě možnosti komentování, pozitivní a negativní. Proč ale převažují ty negativní komentáře? Proč jsou leckdy zlé, zákeřné a rádoby zraňující?

Když máš srdce zjihlé, když má potíže…..
Komentování, komentování, všechny smutky zahání…
komentování, komentování je lék….
Žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď..

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Měsíc bez politiky začíná a svátek má Michaela

Tak jsem si říkala, jak Lufa zařídí, aby se mu politika vyhla třeba na jeho blogu. Žádné pokyny na embargo politických témat jsem nedostala, tak jsem se aktivně zeptala, možná zaprovokovala:“ A tak já napíšu o plzeňských právech a o jednom českém sabotérovi Václavovi co zaplňuje světová média.“
„Můžeš, napiš.“ Odpověděl.

A tak o tom nenapíšu.

Čtu ted pamětní knihu jedné podkrkonošské obce. Je napsána asi od druhé poloviny devatenáctého století. Některá období jsou napsána zpětně, zejména doba kdy byl pak kronikář v koncentráku. Postupným čtením zjištuji, že se nic nezměnilo. Nezměnily se rozdíly mezi lidmi, chudí vs. bohatí. Nezměnily se rozmary počasí. Nevím zda kronikář byl pohádkář, ale jsou tam informace jako:

Letošní únor byl nezvykle teplý, děti chodily bosy, selo se obilí a sázely brambory. Na Velikonoce se již sekalo a sušilo seno.

Nebo

Na 28.10. napadlo tolik sněhu, že slavnostní průvod musel býti zrušen.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Kočičí matky

Od dob našich babiček se změnilo hodně. Možná dobře, že se již nedožily současných trendů. Pokud se dožily slýcháte:“ To za nás nebylo, já v tvých letech už měla 5 dětí a to jsem se musela jinak votáčet, žádný kino, žádnej eternit. Ani jsem se nezastavila, uvařit, naklidit, o hospodářství se postarat…….“

Bývalo zvykem, že se v neděli v poledne celá rodina sešla, z rádia poslouchala zvony z Říma, jedla poctivou hovězí polévku a maso. Vypadalo to jako jakýsi malý svátek.

Dnes v poledne u stolu sedí málokterá rodina, a když tak nemá pravou hovězí polévku a možná ani maso.

Velkou část mladých rodin potkáte někde v terénu, třeba na slavnostech města, na vinobraní, na dožínkách. I přesto, že je tam velký mumraj potkáte tam hodně lidí s kočárky, prodírajíce se davem, za sebou táhnouce další dítě a někdy i psa. Ve všech očích vidíte zděšení z mumraje a přání být už doma. Jen maminka a možná tatínek nadšeně jezdí od stánku ke stánku, kupujíce tu pivo, tu klobásu, tu sýr a tu burčáček. Hlad mají postupně všichni, ale co těm dětem dát? Klobásu? Langoše? Trdelník? K nedělnímu obědu?

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

„Nejradši bych se nevrátila,“ řekla a odletěla se Sky Europe

Někdy říkáme strašné nesmysly:
„Třeba mě vyhoděj a bude klid.“
Pokud se tak stane, nevíme jak dál a tiše závidíme těm, co zůstali. Neklid teprv začíná.
„Nejradši bych se nevrátila.“ řekla a minulý týden odletěla se Sky Europe. Měla štěstí, že odletěla, protože si užívá dovolenou a nic neví. Chodí s batohem po světě, nemá mobil, nechodí na email a řeči domorodců nerozumí. Zajímalo by mě, jak rychle se k ní informace o Sky Europe dostane.

Tak se jí to vyplnilo, ona se jen tak nevrátí, napadlo mne. Říkala si o to. Přála si to.

Konec letů se Sky Europe ale přináší obrovskou příležitost a reklamu pro Wizz air, Smart Wings i chudáky ČSA. Jsou lidi, kteří o Wizz air nikdy neslyšeli až dnes:

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Slavný Lenoch

Někteří od mala slýcháme: Lenoch se vždy nejvíc potrhá a jiné průpovídky, že být lenoch je špatné.

Ale hle, po Lenochovi je pojmenována i ulice, komu se to poštěstí?

P1010278

Kdo byl František Lenoch?

Doktorem medicíny se stal v roce 1923.Po začátcích na I. lékařské klinice pracoval v období 1925 – 1929 jako asistent balneologického ústavu v Praze. Potom nastoupil na místo řídícího lékaře ústavu pro fyzikální léčbu v Trenčianských Teplicích, absolvoval studijní cesty do Německa a Francie. Z balneologie byl habilitován v roce 1934. Během okupace pracoval jako asistent I. lékařské kliniky a posléze jako lázeňský lékař v lázních Bohdaneč. Mimořádným profesorem byl jmenován v roce 1946, řádným v roce 1966. Od roku 1948 byl přednostou balneologického a fyziatrického ústavu v Praze, od roku 1952 zastával místo ředitele Výzkumného ústavu chorob reumatických v Praze. Je zakladatelem československé revmatologie, napsal mnoho publikací z oboru, učebnici “Fysiatrie, balneologie a klimatologie” (1963), je autorem latinského názvosloví revmatických chorob. Byl čestným členem mnoha zahraničních lékařských společností.

Zdroj

Srpen 1968

Dnes se opět v novinách objevily staré černobílé fotky spolu se vzpomínkami na 21.srpen 1968. Kdo to zažil, má asi lepší přehled co vše se tenkrát stalo, kdo nezažil, každoročně vidí ty černobílé fotky s tanky, dokumenty, či filmy, kde se tato tématika objevuje – Báječná léta pod psa.
Ve škole to patří v hodinách dějepisu k posledním kapitolkám, na které většinou vůbec nedojde, nebo jen zběžně. Navíc, v srpnu jsou vždy prázdniny (což možná přestane být tradicí), proto se nedají vyzdobit nástěnky a na výtvarce malovat tanky. Jinými slovy, děti i někteří dospělí mají problém s dotazem, co se vlastně stalo.

Pěkné vysvětlení se objevilo na dětském webu Alík.cz

Pamatujete si co jste tehdy dělali?