„Tak co ještě musím koupit?“, slýchám teď častěji než kdykoliv jindy. Štědrý Večer se mílovými kroky blíží. Kapři se z obrovských kádí, přesouvají do jednotlivých domácností. Smrčky a borovičky pomalu mizí z pod ruk pouličních prodavačů. Zásobovači hypermarketů, ale i malých obchůdku jen tak tak stíhají doplňovat zboží do stále prázdných regálů. Bankovní a peněžní ústavy jak na běžícím pásu vydávají nové kreditní karty a poskytují výhodné úvěry.

Mnoho lidí má „kvalitu“ dárku přímou měrou spojenou s jeho cenou. Čím dražší, tím lepší. K samotnému dárku pak nemají vztah. Za kratší, či delší dobu kolikrát už ani nevědí, co to vlastně dali. Pouze si vzpomenou, že to bylo něco drahého.

Myslím, že to tak není správné. Sám jsem pro, aby se alespoň na Vánoce dalo něco milého, k čemu má člověk vztah a po čem druhý touží. Například se můžete rozhlédnout po své knihovně, sbírce cédéček, originálních her, hrnečků, archivních vín a kdo ví čeho ještě. Určitě ke spoustě věcí máte jistý vztah a víte, že ten či onen, kterého máte rádi, právě po takové věci taktéž moc touží, možná vám ji trochu závidí, ale pouze nemá ty možnosti, si danou věc opatřit. Zkuste tedy takovou konkrétní věc vzít a druhému ji na Štědrý večer darovat.

K takto darované věci vás pak bude svazovat mnohem víc, než jen citů zbavený obnos peněz, za který se obvykle dárky kupují. V případě vámi darované, vám milé, věci, si totiž mnohokrát na takovou věc vzpomenete. Že jste ji v minulosti měli, dělala vám radost a teď ji má někdo jiný. Tím si tak vzpomenete i na obdarovanou osobu. Rovněž tak obdarovaná osoba si při užívání daně věci vzpomene i na vás. Na chvíle, kdy danou věc u vás vídala, jak po ní toužila a tak.

Proto, máte-li někoho rádi, zkuste mu opravdu od srdce darovat nějakou svou nej věc, o které víte, že ji druhý chce. Uvidíte, skutečnou radost z dárku budete mít oba a mnohem více na sebe budete vzpomínat.