Lukáš Faltýnek a autoři

Bílej kůň žlutej drak je prej podvrh. Už zase je tu něco a někdo co prý neexistuje.

Pro mne šok, o to víc, že jsem knihu četla a mnoha lidem doporučila. Autorství knihy je přirovnáno k případu domu, co tam straší. Kdyby v domě něžil ten kluk, tak tam nestraší.

V Respektu i jinde se objevily dohady, že autorem knihy Bílej kůň žlutej drak není mladá vietnamka, ale nějaký jiný český autor. Vietnamka prý studuje v Kuala Lumpur, ale tam po ní není ani vidu ani slechu a to ani na univerzitě.

Ach jooo.

Autorku neznají ani na její střední škole, tedy nikdy nikdo takový v Písku nestudoval. Takže další český vtípek, hodný zápisu do knihy skeptiků.

Více informací o autorství knihy.

11 komentářů

Asi před měsícem si ten, kdo jezdí metrem mohl povšimnout upoutávek na knížku, která získala ocenění Knižního klubu. Cena za výhru v této literární soutěži byla publikace vítězné knížky.

Podivné, česká soutěž a na obálce knížky se line cizí jméno, které si asi nikdy nezapamatujeme. Pro nás to bude vždy „ta mladá vietnamka co napsala tu knížku.“

Při prvních stránkách mi to přišlo jako nějaké výkřiky z deníčku, žádné barvité vyprávění, rozvětvené věty, vykreslení postav, prostředí. Prostě stručné útržkovité, někdy pro nás odporné.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Přidat komentář

Jelikož se rok od roku zkracuje školní rok, už dnes začaly prázdniny a dovolené. Není moc dětí ani dospělých co tráví volno s knížkou, ale i přesto, dávám pár tipů, tedy knihy které jsem četla, právě čtu, případně o kterých jsem četla a budu číst. (Pro Hurriho:Tentokrát mě platí pan Kanzelsberger)

Zmizet: Petra Soukupová
Knihu právě čtu, první rozsáhlá povídka je pro dospělé, ale vyprávěná velmi citlivýma dětskýma očima. Slabším povahám nedoporučuji číst před spaním, ženám ne v období PMS. (O prvotině Petry jsem zde taktéž psala, K moři.)

Tichý společník: Pavel Goebl
Tuto knihu jsem ještě nečetla, recenze jsou ale pozitivní.
Kniha získala literární cenu „Magnesia Litera – 2009 – Litera pro objev roku“

Novela, jejíž scenáristická podoba se stala podkladem právě vznikajícího stejnojmenného filmu z rodu divokých včel, plácaček, čepicí… Pastorálně rurální story odehrávající se v hororovém prostředí severomoravského venkova

Genius Zdeněk Svěrák:Dana Čermáková
Prozaicky popsán život pana Svěráka, s úryvky co o něm kde kdo kdy napsal, co řekl. Dozvíme se čím chtěl být když byl malý, co mu ve škole šlo a co ne a kde hledal inspirace do svých děl. Příjmené prázdninové poštení.

Norské dřevo:Haruki Murakami
Tuto knížku už mají asi mnozí přečtenou, nejedná se o novinku. Autor vzpomíná na svá studijní léta. Hodně detailně popisuje své pocity, a taky život v Japonsku v šedesátých letech. Nestydí se popisovat své sexuální zkušenosti, někdy označován za autora novodobého naturalismu. Knížka pro přemýšlení.

Určitě máte i vy své tipy, budeme rádi, když se o ně podělíte jak v komentáři, tak v samostatném článku. Záleží na vás.

5 komentářů

K moři je malá paperback knížka. Příhodně nazvaná k moři, hodí se na přibalení k moři, či kamkoli jinam.

Petra Soukupová je mladá autorka, její prvotina byla navržena na Magnesii literu, Litera za prozu.

K moři pojednává o příbězích jedné rodiny, v delším časovém horizontu. Čtenáři tam určitě uvidí sebe, či členy své rodiny, možná se jim uleví, že problémy jsou všude, že v tom nejsou sami. Charaktery postav se časem mění, myšleno ve smyslu: Vše není takové jaké se na první pohled zdá.
Velmi důvěrně jsou zde popsány pocity dětí z rozvodu rodičů, pocity dětí smiřujících se s tím že jejich rodič najednou má svou rodinu, své jiné děti.

Velice citlivě zde je vylíčen problém, onemocnění dospívající dívky, která vyrůstá v neúplné rodině a má jakési psychické trauma, blok.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

2 komentářů

Taky vídáte už několik týdnů na top žebříčku knížku Terezy Boučkové – Rok kohouta?
Taky jste se šli podívat do knihkupectví co to je zač, a oni ji „už“ ji neměli?

O to víc mě to motivovalo tu knihu mít, stále se mluví o krizi a blízkém zániku knih a najednou je něco rozebráno?

Nejprve mě zajímalo kdo vlastně Tereza Boučková je, že ji všichni kupují. Jedná se dceru českého spisovatele Pavla Kohouta. Je autorkou mnoha fejetonů, a knih.Navíc – Tereza je narozena v roce Kohouta – podle čínského horoskopu.

O čem kniha je?
Je to deníkové vyprávění, otevření svého soukromí a to zajímá každého z nás. O to zajímavější její život je. Stala se matkou dvou romských dětí, kluků, kteří dospívají a naplno v nich bují geny. Autorka velmi autenticky popisuje den za dnem, trápení za trápením, ztracené naděje a hlavně vyčerpanost a bezmoc.

Když čtenář knihu čte, určitě si uvědomí, že on se vlastně má dobře a že jeho problémy jsou ve skutečnosti nicky. O to radši knížku čte, utěšuje ho cizí neštěstí.

Pro sociology a psychology se jedná o autentický obrázek reality přijmutí dětí do pěstounské péče. V co se změní lidská odvaha, co všechno pěstounské rodiče potkává, co jim hrozí. Kniha Terezy Boučkové rozhodně adopci a pěstounskou péči nepodpoří.

Kniha je místy drsná, drsně smutná, až tragická. Hlavní hrdinku nejednou čtenář polituje. Hovořila jsem se známým o tom, zda je vhodné dávat takovou knihu své vlastní matce.
„Nebude spát:“ Říkám.
„Ale kniha je to moc hezká, vede k zamyšlení a hlavně si obdarovaná matka uvědomí, jaké štěstí to ona má doma, v podobě nás, svých dětí. Každé matce se někdy zdá, že bychom mohli/měli dělat něco jinak, jenže když dáte přečíst tuto knížku své matce, nejednou si řekne, jaké štěstí to ona má, že má tebe.“ Dodávám.

O autorce

Ukázka

2 komentářů

Při návštěvě Mníšku pod Brdy jsme navštívili Restauraci Káji Maříka
Na zdi visel jeho velký plakát. Hezký chlapeček podobný malému Bobšovi.

„Kdo ho vlastně napsal?“ Ptám se skupiny svých oblíbených „ajťáků“.
Odpověď mě šokovala: „Nějakej chlap, co byl vlastně nakonec ženská.“

A tím to začlo. Pátrání po životě Káji Maříka.
„On tu žil?“ Ptáme se číšníka.
„Jo a házel tady kamenama.“ Směje se a utíká před dalšími otázkami.

Kdo ho napsal a kde Kája ve skutečnosti žil nevěděl, tudíš přišel čas stříbrných krabiček a googlu – ten si neodpočne ani o víkendu.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

3 komentářů

Je to pár dní, co jsem dočetla další knížku od Jaroslava Rudiše – Potichu. Vyšla přibližně rok po Grandhotelu, který byl i zfilmován.

Stejně jako v Grandhotelu i zde jsou postavy podivní lidé, ne tedy na první pohled, ale až na ten druhý. To jsme v podstatě ale asi všichni:-)

Děj se odehrává převážně v Praze, v jeden den jsou popsány příběhy několika postav, na různých místech. Nápadně připomíná novou knihu Michala Viewegha – Andělé všedního dne. Ten nápad stylu knihy je stejný. Kdo ho dostal první? Napadá mě. Když projdu pár recenzí, nejsem rozhodně jediná, kdo Rudiše k Vieweghovi přirovnává.

Zaujaly mě postřehy všedních dní. Detaily, které zažíváme denně, jen si je neuvědomujeme. Například že pražské kamenné obchůdky s potravinami a zeleninou ovládli pilní větnamci. Nebo že většina lidí po Praze korzuje se sluchátky v uších, nechce slyšet život Prahy, nebo to o čem se baví lidé v tramvaji, poslouchají stále stejné věci dokola.

Více o knize nechci prozrazovat. Snad jen že se příběhu účastní postavy od teenagerů po dozrávající dospělé.

Související odkazy:
Rozhovor s autorem

Jedna blogová recenze
Co psali v Týdnu

5 komentářů

Do 10. dubna 2008 můžete poslat svůj hlas české knize, která vyšla v roce 2007 a nejvíce vás zaujala.
Hlasovat můžete přes internet, nebo odevzdáním hlasovacího lístku v knihkupectvích Kanzelsberger.

Letošní nominace
Vylosovaní čtenáři mohou vyhrát poukázky knihkupectví Kanzelsberger v hodnotě 250 Kč. Což není moc, ale počet vylosovaných čtenářů je 1000, takže šance docela je.

Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne 20.4. ve 20 h v České televizi.

Přidat komentář

Krkonoše – příroda, historie, život
To je obrovská kniha o více jak osmset stranách, která se věnuje snad úplně všemu, čemu se dá. To úplně vše se vztahuje ke Krkonoším.

Takto podrobného popsání se už dočkala, Šumava, Novohradské hory, Český les a připravují se další. Já se těším na Český ráj. Jde to uchování moudra a tajů pro další generace.

Krakonoš autory, kteří se podíleli doufejme náležitě odměnil. Jelikož jsem v těchto místech od malička, mají tyto informace pro mě ještě větší cenu. Spoustu věcí jsem znala z vyprávění, z fotek, z půdy….
Spousty zvyků se u nás dodnes drží.

V knížce jsou zmíňky o místních lidech a jejich životech, jídlech, oblečení, řemeslech, písmácích a umělcích. Detailně jsou popsány například roubené chaloupky. Jsou zde znázorněny metody kladení trámů, zdobení chalup, typy oken, dveří,….vše je doplněno fotkami a kresbami.

Co vidím já jako přínos je slovník. Krkonoše částečně patřily do Sudet, takže některé staré knihy, dokumenty, pohlednice jsou v němčině. Každé město i vesnice měly svůj název jak český tak německý. Někdy byl podobný, jindy ne. Právě takový slovník je na konci knihy o Krkonoších. Jelikož autoři spolupracovali i s polskými milovníky „Karkonosz“, je zde i polsko český místopisný slovník.

Knížka je velká investice, cena se pohybuje od 1320 Kč. V knihkupectvích ji asi nenajdete, já ji tam tedy nenašla. Je ale možno si ji tam objednat. Varuji předem, že je opravdu strašně těžká. Proto doporučuji objednat přes internet a nechat si ji dovézt přímo domů. I tak bude cena nižší, než v obchodě. Doba doručení z internetového knihkupectví je taktéž kratší, než objednání v kamenném obchodě.

Přidat komentář

Život je plný překvapení. Poslední mi připravil v sobotu, kdy mi před oči přihrál „Knihu o kundě“. Ležela tam mrška prodejná v celé své kráse. Mezi Top 10 na odiv všem, takže ji nikdo z příchozích nemohl přehlédnout.

Něco málo jsem o knize prostřednictvím vcelku kladných recenzí zaregistroval v létě. Nijak jsem však neměl potřebu a ani příležitost blíže se do knihy podívat. Když už ale nyní byla kniha, plná světových autorů, nadosah, neodolal jsem. Po knize jsem šáhl a začal si v ní pomalu listovat. Co stránka, to povedená ilustrace, básnička, nebo úryvek z prózy. Charles Bukowski, Henry Miller, Bohumil Hrabal, Alexandr Sergejevič Puškin, František Hrubín, … a spousta dalších známých a mých oblíbených spisovatelů.

V listování jsem se dostal něco za polovinu, když na straně 116 vidím sebe. A hned vedle Egon Bondy.

Musím říct, velmi mě to překvapilo (o svém zařazení do knihy jsem nevěděl), a i když název knížky nezní zrovna dvakrát reprezentativně, docela i potěšilo. Knížku jsem si nakonec koupil a dnes se do ní cestou do práce začetl. Vybraná literární díla nejsou vůbec špatná.

No, jsem zvědavý, kde a kdy se najdu příště :-).

Recenze knihy:

Řekněte to slovo – máte na to?

Kniha o kundě – recenze Pornokritik

Kniha o kundě – knihkupectví Kosmas

Citovaná povídka:

Kundička

9 komentářů