Rok kohouta Terezy Boučkové
Taky vídáte už několik týdnů na top žebříčku knížku Terezy Boučkové – Rok kohouta?
Taky jste se šli podívat do knihkupectví co to je zač, a oni ji „už“ ji neměli?
O to víc mě to motivovalo tu knihu mít, stále se mluví o krizi a blízkém zániku knih a najednou je něco rozebráno?
Nejprve mě zajímalo kdo vlastně Tereza Boučková je, že ji všichni kupují. Jedná se dceru českého spisovatele Pavla Kohouta. Je autorkou mnoha fejetonů, a knih.Navíc – Tereza je narozena v roce Kohouta – podle čínského horoskopu.
O čem kniha je?
Je to deníkové vyprávění, otevření svého soukromí a to zajímá každého z nás. O to zajímavější její život je. Stala se matkou dvou romských dětí, kluků, kteří dospívají a naplno v nich bují geny. Autorka velmi autenticky popisuje den za dnem, trápení za trápením, ztracené naděje a hlavně vyčerpanost a bezmoc.
Když čtenář knihu čte, určitě si uvědomí, že on se vlastně má dobře a že jeho problémy jsou ve skutečnosti nicky. O to radši knížku čte, utěšuje ho cizí neštěstí.
Pro sociology a psychology se jedná o autentický obrázek reality přijmutí dětí do pěstounské péče. V co se změní lidská odvaha, co všechno pěstounské rodiče potkává, co jim hrozí. Kniha Terezy Boučkové rozhodně adopci a pěstounskou péči nepodpoří.
Kniha je místy drsná, drsně smutná, až tragická. Hlavní hrdinku nejednou čtenář polituje. Hovořila jsem se známým o tom, zda je vhodné dávat takovou knihu své vlastní matce.
„Nebude spát:“ Říkám.
„Ale kniha je to moc hezká, vede k zamyšlení a hlavně si obdarovaná matka uvědomí, jaké štěstí to ona má doma, v podobě nás, svých dětí. Každé matce se někdy zdá, že bychom mohli/měli dělat něco jinak, jenže když dáte přečíst tuto knížku své matce, nejednou si řekne, jaké štěstí to ona má, že má tebe.“ Dodávám.
