11 června, 2008 
Lemik 
O víkendu jsme byli z práce na výletě v Krkonoších. Větší část naší skupiny byli cyklisté, já a 4 kolegyně jsme pak byli/y „pěšisté“ (tady začíná první souboj „i“ vs „y“ – jelikož jsem byl plně integrován do ženského kolektivu – vlastně lesba – přikláním se spíš k „y“).
Na našem odhadem 30 kilometrovém výletě jsme opravdu poznal, že být ženou není snadné, už jen to močení. Prvních pár kilometrů se neslo v duchu švitoření o kolegyních, kolezích, vztazích mezi kolegyněmi a kolegy, o tom, jak která kolegyně vypadá, co nosí, prostě typické „babské“ řeči. Musím přiznat, že jsem se s chutí zapojil, bylo to velmi osvobozující se takto vykvokat. Sněžka mě na chvíli od „mých“ ženských oddělila, šel jsem po „chlapské“ kratší cestě, ale na vrcholu jsme se opět sešli. Zde jsme pojedli něco guláše, moje společnice si zalepily nožičky odřené od svých horských střevíců a vyrazili dolů, já opět po té „chlapské“ straně.
Po dobytí Sněžky jsme se vydaly zpět na naši chatu (znám jednu zkratku, je to sice dál a horší cesta…) a to vám řeknu, to bylo teprve maso. Začalo to hormonální antikoncepcí (Jeanine to jasně vyhrála nad Dianou) a skončily jsme u vývoje hygienických potřeb určených pro „naše“ dny. Souboj „kalíšek“ vs „tampón“ jsem již však rázně ukončil, na to už jsem opravdu neměl.
Musím se přiznat, že jsem vždycky chtěl vědět, o čem si ty ženské, když jsou samy povídají. Tohle byl nejspíš stále jen slabší odvar toho, o čem by si povídaly, kdyby se přede mnou nestyděly.
Po doplazení se na chatu jsem jen pro jistotu zkontroloval své pohlavní ústrojí pro případ, že bych se musel začít rozhodovat mezi tampónem nebo vložkou. Stále můžu čůrat ve stoje :-)
