Hotel (zde bylo konkrétní jméno) – ubytování v mraveništi

UPDATE článku: Původní verze článku byla zcela konkrétní. Na žádost členů rodiny, kteří na mě naléhali, aby článek konkrétní nebyl, s tím, že hotel situaci napraví, jsem vše konkrétní odstranil. Otázkou zůstává, nakolik je správné být v této situaci ohledně výskytu mravenců konkrétní, či nekonkrétní? Jak byste se zachovali vy? Byli byste v blogu konkrétní, nebo byste o stovkách mravenců na pokoji nepsali?

Jak z hororového filmu „Mravenci útočí“ je ubytování v hotelu (zde bylo konkrétní jméno hotelu s odkazem na konkrétní stránky), kde jsme se včera večer ubytovali kvůli bráchově svatbě.

Na webových stránkách hotelu (zde bylo konkrétní jméno hotelu s odkazem na konkrétní stránky) se píše:

(zde byla konkrétní citace ze stránek hotelu)

Toto vše je výborné. I cena 600 Kč za 3 lůžkový pokoj přijatelná. Nebýt však mravenců, kteří jsou u nás na pokoji všudepřítomní.

hotel_mraveniste_01

Číst dál »

Fejeton – Svět očima dětí

Teta Kateřina, postava ze Saturnina pana Jirotky, je úplně jiná teta, než já. Nevím přesně kdy a kde nastala chyba, ale zjistila jsem, že u svých neteří vůbec nemám autoritu. Vzpomínám na svůj respekt z tet, některým jsem se i bála tykat, natož abych jim na otázku co bylo k obědu odpověděla:“Prd a vořech!“ „Jak to mluvíš s tetou, uvědomuješ si že jsem dospělá, jako tvoji rodičové, jako paní učitelky ve školce, jako paní holička!“ Vybuchnu žalostně. Rychle jsem se dozvěděla, že nejsem žádná teta, protože nejsem dospělá, jsem úplně normální dítě. No nazdar, proběhne mi hlavou.

„Proč myslíš že nejsem dospělá?“ Ptám se trošku vyděšeně pětileté holčičky Terezky. „Protože chodíš do školy.“ Vykřikne. „Všechny děti chodí do školky nebo do školy.“
Vysvětlovat jí vzdělávací systém České republiky, včetně vysokého školství jsem si netroufla.
„I dospělí někdy chodí do školy,“ odpovídám.
„Seš dítě, máš dětskej pokojíček a úplně sama pro sebe. Máš hračky. Seš dítě babičky a dědy – jestli sis toho ještě nevšimla!“ Zvyšuje na mě hlas svou argumentací.

Babička nás slyší a snaží se mě zastat. „Terezko, ona je vážně dospělá, nemůžeš se k ní chovat jako k dětem ve školce.“
„Mě to neba,“ ukončí rozepři Terda a odchází do mého pokojíčku.

Začíná další boj. „ Tak se podívej jak na ty děti působíš, podívej se kolik Ti je, ty se chováš jak jim rovná, je to normální? Zamysli se nad sebou.“ Jiný v tvým věku už jsou schopni postarat se o rodinu, uvařej, ukliděj a ty…“

Hezky jsi mi to Terdo zavařila, říkám si v duchu. Reaguji úplně stejně jako ona, došly mi argumenty a síla a odcházím do svého dětského pokoje, kde si už spokojeně hraje Terda s „mými panenkami.“ Usmívá se na mě.
„Budem si hrát na školu, jo?“ Navrhuje. Přitakávám. Píšu domácí úkoly, čtu nahlas a dostávám samé jedničky.

„Teď si budem hrát na holičku!“ Změní hru Terda.
„Dobrý den, paní. Jak si to přejete?“ Vyká mi.
„Jako obvykle, umýt a ostříhat.“Odpovídám.
„Tak se posaďte…..říká Terda a pouští se „jako“ do práce.

Tak to asi pochopila a smířila se s tím, jedničky jsem dostala, ted mi u holiče vyká, to jsme na ní s babičkou asi zapůsobily. Ulevuje se mi. Při odchodu z „kadeřnictví“ ještě dostávám slevu pro stálé zákazníky. Na oplátku nechávám spropitné.

„Tak Teri, jdeme domů, oblíkej se.“ Velí babička.
„Proč se neoblíkáš?“ Ptá se Terda.
„Nejedu s váma.“ Vysvětluji.
„Ty tu budeš sama?“ Dostávám další otázku.
„Ne, jedu vlakem, do Prahy.“ Odvětím.
„Sama? A to tě babička samotnou pustí?“ Udiveně se ptá Terezka.
„Mně by to teda moje máma nedovolila.“ Dodává a kroutí hlavou.

Naučte se kouzlit – dvě výborná kouzla s gumičkama do vlasů

Kdo by něchtěl čas od času ohromit své známé nějakým šikovným kouzelnickým trikem. Jak ale na to? Stačí chvíle trpělivosti a pár úžasně vypadajících kouzel bez větších obtíží zvládnete.

Dnes máte možnost, naučit se dvě výborná kouzla s gumičkami.

Kouzlo první: Gumička prochází gumičkou

Profesionální provedení kouzla:

Číst dál »

Borůvkobranní v Borovanech očima Gabči (z dovolené v Českém Krumlově)

Nápadů na prožití našeho druhého dne pobytu v jižních Čechách se nabízelo mnoho, díky pročtení denního tisku vyhrála možnost podívat se na Borůvkobranní, které se konalo v areálu Základní školy v Borovanech.

Pojídání borůvkových knedlíků

Bohatý program byl zahájen v neděli 15.7. 2007 v 11 hodin již tradiční soutěží pojídání borůvkových knedlíků.

boruvkobrani_borovany_01

Pokud budete mít možnost se některého z příštích ročníků zúčastnit, a zároveň chtít pokusit se zvítězit, nezapomeňte se prezentovat již půl hodiny před zahájením. Startovné můžete zaplatit částkou 60kč nebo kilogramem borůvek. Nám bohužel utekla prezentace o 5minut, takže se z Lukyho borůvkoknedlíkový rekordman pro tento ročník stát nemohl.

Soutěž tak vyhrál Miroslav Helebrand z Otína, který za půl hodiny spořádal 21kynutých koulí politých borůvkovou omáčkou zvanou žahour.Což pro mne bylo trochu zklamání, původně jsem se domnívala, že knedlíky budou plněné borůvkami, ale vzhledem k tomu, že připraveno bylo 2000 knedlíků, tak klobouk dolů před všemi kuchařkami. Zcela chápu, že tak příprava byla mnohem praktičtější.

boruvkobrani_borovany_02

Během soutěžení nesměli soutěžící knedlíky zapíjet. V takovém vedru, co bylo se nedivím, že vítěz letošního klání nepřekonal svůj loňský rekord 29knedlíků. Možná to bylo i kvůli změněné taktice, kdy se vítěz loni připravoval pitím velkého množství vody a letos změnil taktiku a snědl 2l horké polévky.

Číst dál »

Fejeton – Mluvíte slovensky?

Klára Antošová

Byly doby, kdy češi automaticky rozuměli slovákům a slováci rozuměli čechům. V pondělí se oba národy dívali na televizi, kde běžel film ve slovenštině, hlasatelé v rádiu i televizi byli jak čeští, tak slovenští, v čítankách jsme si četli i slovensky.

Už já jsem měla občas problém s některými slovy, babička jen vždy lamentovala:“Ježíšmarjá holka nešťastná, copak je to vůbec možný, že ty jim nerozumíš, to snad nemůže bejt pravda.“ Její pohled na mě byl vše vypovídající. Byla to směs vnučky budižkničemu, a zároveň lítosti nad budižkničemou.

Léta plynula, a já se slovenštinou poprvé pořádně setkala, v Anglii, v jednom malém kentském městečku, kde jsem společně se slováky pracovala jako au pair. Naučila jsem se korčuľovať (bruslit), rátať (počítat), poznala jsem rozdíl mezi kelom (kapusta) a kapustou (zelí), vím dodnes co jsou to paradajky (rajčata), cencúľ (rampouch), maternica (děloha), špirála (řasenka), vankúš (polštář), hrianka (topinka), bocian (čáp), skôr/neskôr-dřív/později. Když jsem řekla, že bydlím na Plachtě (sídliště v HK), slováci propadli smíchu, s vysvětlivkou, že se u nich sídliště nejmenují tak směšně jako třeba „prostěradlo.“

Další lekce jsem dostala v práci, kde pracuje i pár slováků, tam jsem se naučila mluvit slovensky v celých větách a laik nepoznal, že k nim nepatřím. Už vím, když někdo chodí na autě nebo dokonce na lietadle, nemusí to být vždy pan Tau. Nýbrž získávám o dané osobě informace, že je slovák a ještě k tomu jede autem nebo letí letadlem.

*****

Jedno prázdninové ráno, v podhůří Krkonoš jsem se s dětmi vydala na nákup do místní „sámošky“, cestou zpátky běžely holky napřed, vidím jak je zastavují dvě cyklistky: „ Prepáčte, môžete nám povedať ako sa dostaneme ku Prklínu?“ Starší dcera přešlápne, otočí se na mě, pak zase zpátky a tu slyším její hlas: “Can you speak english?“ Slovenky v domnění, že potkali holanďany, kteří zde mají pronajaty chalupy pohotově a s nadějí odpovídají: „ Yes, of course.“ Dcera šťastná, že může konečně využít své excelentní znalosti angličtiny a obzvláště poslední lekci In the town, ukazuje, vysvětluje. Na závěr se ujišťuje zda cyklistky už nic víc nepotřebují a vše je „ok.“ Konečně slyším její angličtinu. Cyklistky poděkují a vydávají se směrem k Prklínu. Holky běží domů a hlásí, že potkaly angličanky a poradily jim kudy na Prklín.

Ještě že se toho nedožila moje babička, vzpomínám na ni a přemýšlím, kdy se asi moje děti naučí rozumět slovensky alespoň z poloviny tak dobře, jako umí anglicky.

Princeznovský ples v Českém Krumlově očima Gabči

Dlouho očekávaný den nastal. Již po cestě k zámku, kde se tato událost konala jsme potkávali malinké i větší princezny a dokonce i odvážné a hravé maminky v těch nejkrásnějších šatech, co se daly koupit ušít, či půjčit z půjčovny. Princezničky byly vyšňořené s velkou pečlivostí, našli se i odvážní princové.

ples_princezen_obr_01

Náš Davídek ale odmítl kostým prince a prosadil si kostým Spidermana, čímž vzbudil rozruch hlavně mezi japonskými turisty, Lucinka měla šatičky, jenže v tom vedru, co bylo, se jí ani nedivím, že je chtěla svlíknout.

Než jsme došli k jízdárně do zámecké zahrady, kde se ples konal, prošli jsme se po hradním mostě s vyhlídkou na uličky města. Ti z vás, kdo milujete historii snad prominete, že jsme prohlídku odložili až na jindy.

Pokud bych se měla vyjádřit k Plesu princezen, prima nápad, ale v lidštější dobu. Výhrady mám k času začátku v 12 hodin, kdy je největší hic. Nehledě na to, že některé princezny vynechaly odpolední spánek, jiné usnuly na kočárku.

Nádvoří lemovaly mimo jiné stánky s prodejem starších zlevněných čísel časopisů a knížek od pořádajícího nakladatelství Egmont. Uvítání prováděl šašek na chůdách a princezny se shromáždili na zámecké zahradě před prvním postaveným stanem. Vzhledem k mimořádně velkému počtu nebylo skutečně k hnutí, bylo dost nešťastným zahájení tancem a poté prohlášením, že se jedná o první úkol a kdo tančil, nechť si jde pro soutěžní kartičku.

Číst dál »

Z dovolené v Českém Krumlově očima Gabči – díl 2

První dojmy z Českého Krumlova

První překvapení při příjezdu do Českého Krumlova vyvolalo skalnaté lemování kolem silnice a co teprve nadšení u dětí, které se radují z každého kamínku. Dál jsme s úžasem sledovali panorama města, které je rozloženo na obou březích Vltavy, spousta mostů a nejromantičtější most dřevěný, klidně by mohl být bratrancem dřevěného mostu v Lucernu ve Švýcarsku. Nádhera.

ck_mesto_01

Ovšem největším zážitkem při příjezdu bylo pozorování vodáků na Vltavě. Barevná podívaná s dynamickými figurkami měla na děti vliv jako cirkus, takže na chvíli zapomněly i na tolik očekávaný Ples princezen. Jednohlasně zakřičely: “My chceme taky na lodičky.“ Náš 4letý Davídek pak dodal, že chce taky jezdit jako ti „vodníci.“ Slovo vodáci si už stihl osvojit, za což jsem ráda, protože si oblíbil písničku své babičky „Pionýři, pionýři malované děti nasedají do lodiček jako šipka letí.“

ck_mesto_02

Nic proti krásně rytmické písničce, ale když pak dítě ukazuje na každou loďku a komentuje: “Jé pionýr“, dá to fušku přesvědčit dítě, jak se skutečně vodáci jmenují. A zrovna jsem si uvědomila, že právě vodáci dávají v letním období tomuto historicky vyhlížejícímu městu určitou hravost. U kolemjdoucích turistů vykreslují úsměvy, někdy povzbudí i k oblíbenému námořnickému pozdravu:“Ahoooj!“

Číst dál »

Hlavolam XIX – Neposlušný kvádřík (Bloxorz)

Jak jsem slíbil v článku o dovolené, objevil jsem výbornou logickou hříčku, kterou jsem si pro vás připravil na dnešek.

Cílem hry je dostat kvádřík, jehož pohyb ovládáte kurzorovými klávesami (šipkami) do díry v hrací ploše.

Výbornou vlastností této logické hry, je v každém jednom kole zobrazované heslo, které v budoucnu můžete použít k přechodu do pokročilé úrovně. To znamená, po ukončení a znovuspuštění hry máte možnost začít od kola, které jste řešili na posled.

Heslo pro aktuální kole je zobrazováno ve spuštěném kole vpravo nahoře (Passcode): Pro první kolo je heslo 780464 :-).

Číst dál »

Z dovolené v Českém Krumlově očima Gabči

Asi před 2měsíci jsme plánovali dovolenou, nápadů mraky, ale rozhodnutí padlo až v době, kdy jsme koupili dětem časopis Princezna, kde byla pozvánka na Princeznovský bál. Kdyby se konal v Dolní Horní, zřejmě bych si to rozmyslela, ale místo konání Český Krumlov, mě přesvědčilo.

Už jen to, že leží v Jižních Čechách, kde jsem byla jen na zkouškách na výšku v Českých Budějovicích. Co vlastně můžu dětem říct o místě, kam jedem? Cestou jsem je zaúkolovala hlášením objevů vody, říkala jsem jim, že jedem do kraje Rybníků, takže sebemenší vodní plocha větší než kaluž byla provázena s nadšením a pokřikem „rybník.“

Co jsem věděla o Českém Krumlově bylo,že je tu hrad a zámek, že je to hezké město.

Možnost ubytování

Zvažovali jsme dobu pobytu na víkend, ale týden dovolené, proč ne? Zbývalo dořešit ubytování nabízí se možnost v penzionu podle rozsahu služeb kolem 700,- Kč za osobu a den, ale ceny jsou většinou vyšší. Lukymu byl doporučen za 1000,- Kč za osobu a den ale proč platit, za luxus, když nápadů, jak utratit peníze je dost, navrhla jsem něco levnějšího.

Luky našel na netu Ubytovnu za 200,- Kč za dospělou osobu a den (pozn. LuFa: děti do šesti let neplatí nic a tak nás ubytovaní pro celou rodinu stojí 400,- Kč).

ubytovna-CK-01

Měl obavy, že mně nebude stačit 3-lůžkový pokoj pro 2dospělé a 2děti, kde je společná koupelna a WC na chodbě. Jsem téměř odkojena na ubytovnách od nemocnice, kde v některých to bylo zrovna tak. Jinde byla možnost ubytování typu buňky, kde byly pro 2pokoje společné WC a koupelna, takže i trocha nostalgie rozhodla. Po různých zpochybňovacích pokusech ve mně nahlodala veverka možnost, že se může jednat o horší typ ubytovny smrdějící až na silnici.

Ubytovna na vlastní oči

Když jsme po chvíli pátrání objevili naše přechodné útočiště byli jsme opravdu příjemně překvapeni.

ubytovna-CK-02

Budova zvenčí skromná, ale čistá a totéž se dá říct i dojmu po vkročení na dlouhou chodbu hustě lemovanou dveřma a u každých vypínač k chodbě, pokoj prostorný uvnitř umyvadlo skříň modernějšího typu 3 válendy stolek s dvěma židlemi v rohu pokojová květina.

Číst dál »

Microsoft pokurvil kurvítko a teď má problémy

O tom, že se moderní spotřebiče a výrobky obecně osazují kurvítky (výborné pojdenání o kurvítku od neznámého autora najdete přiložené na konci textu), je dnes všeobecně známá, nikým moc nepopíraná, věc. Výrobky, které vydrží dvacet a více let, na které byli zvyklí naši rodiče, již u firem nejsou populární. Co taky s výrobkem, který vydrží věky. Lépe když se výrobek pokazí měsíc po skončení záruky a spotřebitel si je nucen koupit nový.

Ono se však lehce řekne, „pokazí se měsíc po skončení záruky,“ ale hůř zařídí. Ono vymyslet dobré kurvítko není totiž věc kdoví jak jednoduchá, zvlášť když NIKDY, skutečně NIKDY nesmí dojít k tomu, aby se kurvítko začalo u věcí projevovat v době jejich záruky. Takže „obyčejně nastavená“ kurvítka se u věcí začnou projevovat pár měsíců, či let po záruce.

Nebyla by to však jedna z nejbohatších společností, která věci dotahuje dle svých mnohých prohlášeních k dokonalosti, aby se nesnažila o vývoj i těch nejdokonalejších kurvítek.

Bohužel, jak se v jednom přísloví říká, i mistr tesař se někdy utne, stalo se a Microsft pokurvil kurvítko, kterým od počátku osazuje svou herní konzoli Xbox 360.

Jak se píše v článku Microsoft přiznává: všechny Xboxy 360 jsou vadné, který byl zveřejněn na odborném serveru www.cdr.cz, veškerá produkce Xboxu 360 je chybová. V kontextu s tím co jsem psal výše se kurvítko, které Xbox 360 obsahu začíná projevovat dříve než uplyne doba záruky.

Finanční ztrátu, kterou tímto pokurveným kurvítkem Microsoft utrpí udává v odkazovaném článku server www.cdr.cz následovně:

Číst dál »