Nápadů na prožití našeho druhého dne pobytu v jižních Čechách se nabízelo mnoho, díky pročtení denního tisku vyhrála možnost podívat se na Borůvkobranní, které se konalo v areálu Základní školy v Borovanech.

Pojídání borůvkových knedlíků

Bohatý program byl zahájen v neděli 15.7. 2007 v 11 hodin již tradiční soutěží pojídání borůvkových knedlíků.

Pokud budete mít možnost se některého z příštích ročníků zúčastnit, a zároveň chtít pokusit se zvítězit, nezapomeňte se prezentovat již půl hodiny před zahájením. Startovné můžete zaplatit částkou 60kč nebo kilogramem borůvek. Nám bohužel utekla prezentace o 5minut, takže se z Lukyho borůvkoknedlíkový rekordman pro tento ročník stát nemohl.

Soutěž tak vyhrál Miroslav Helebrand z Otína, který za půl hodiny spořádal 21kynutých koulí politých borůvkovou omáčkou zvanou žahour.Což pro mne bylo trochu zklamání, původně jsem se domnívala, že knedlíky budou plněné borůvkami, ale vzhledem k tomu, že připraveno bylo 2000 knedlíků, tak klobouk dolů před všemi kuchařkami. Zcela chápu, že tak příprava byla mnohem praktičtější.

Během soutěžení nesměli soutěžící knedlíky zapíjet. V takovém vedru, co bylo se nedivím, že vítěz letošního klání nepřekonal svůj loňský rekord 29knedlíků. Možná to bylo i kvůli změněné taktice, kdy se vítěz loni připravoval pitím velkého množství vody a letos změnil taktiku a snědl 2l horké polévky.

Na zbylé knedlíky se stála dlouhá řada a tak jsme měli možnost tuto dobrotu ochutnat. Luky zvládl 3 knedlíky, já s dětma dohromady taky 3, ale jedla jsem z posledních sil. Takže rekordmani by z nás nebyli, ale kdybychom se soutěže zúčastnili, mohli jsme se pyšnit diplomem, kteří všichni soutěžící dostali.

Borůvky nejen s knedlíky

Na Borůvkobranní nejde jen o tuto soutěž, k dispozici bylo mnoho stánků, kde bylo možné koupit odbornou literaturu o pěstování borůvek, borůvkové džemy, stánek s možností si nabatikovat triko v modré borůvkové barvě, stánky s občerstvením, kde prodávali borůvkové vdolečky, borůvkovou limonádu a k osvěžení jsme ochutnali i borůvkovou zmrzlinu. Některé stánky nabízely i keramiku s motivem borůvek, zde byla možnost vyzkoušet si práci na hrnčířském kruhu, naše děti si zkusily štětcem a barvičkami vymalovat zakoupené ozdoby z vypálené hlíny ve tvaru autíčka a ovečky.

Zajímavá byla i ukázka sázení borůvkového keříku. K poslechu hrál Prima Quintett.

Program pro děti

Pro děti zde bylo ve 13hodin připraveno 6úkolů. První úkol nechat si namalovat na tvář či ruku borůvku, druhý lovení papírových kapříků na udici, hod borůvkou rozuměj modrým balónkem vyrobenému kapříkovi Jakubovi do úst, kresba kapříka, skládání puzzle nebo kostiček s motivem kapříka a sbírání borůvek, které nahradily pinpongové míčky pomocí dřevěných vařeček.

Pro děti byla v 15hodin připravena soutěž v pojídání borůvkových koláčů ve dvojicích.

Naše děti se taky zúčastnily kousaly, aby se prokousaly k vlaječce s obrázkem kapříka uprostřed koláče. Dalo mi zabrat držení koláče, protože se po zakousnutí rozpadl na minimálně 15kousíčků, ale děti si pochutnaly, my koneckonců také, protože po skončení soutěže děti už jíst nechtěly. Hrdě si šly pro diplom za účast, protože naše děti nebyli první mezi dvojicema, načež mě překvapil dotaz organizátorky, kdo byl vítěz? Teprve pak jsem pochopila, že ve dvojici šlo o to kdo se první prokouše k vlaječce a ne kdo vyhraje z dvojic.

Když jsem Davídkovi jsem před soutěží vyprávěla, že dřív na poutích byla v koláči zapečená mince, nechtěl si tuto soutěž nechat ujít i když místo pokladu byla vlaječka. Davídek tak má diplom za vítězství a Lucinka za účast.

Pro děti bylo príma, že v areálu školy je krásné dětské hřiště, takže se děti nenudily ani ve chvílích, kdy neprobíhaly soutěže.

V 16hodin byla možnost shlédnout divadlo pro děti.

Borůvkový úsměv

Borůvková slavnost, jak jsme si ji soukromě nazvali, se nám moc líbila a kromě borůvkových dobrot jsme si přinesli plno zážitků. Škoda, že nikdo neuspořádal soutěž o nejborůvkovější úsměv, Davídek by to s pusou namalovanou borůvkami až po uši určitě vyhrál.