Proč se zdržovat čtením návodů
Znáte to, jsou mezi námi tací, kteří by koupenou věc nespustili dříve, než pečlivě, pokud možno i vícekrát přečtou návod k použití. Já bohužel patřím k těm, kteří se něčím takovým nehodlají zdržovat a šup šup, jen ať to co nejdříve funguje. Pokud se jedná o automatickou pračku, jsou tam přece nakreslené obrázky, se kterými si často poradí i děti. Podobně je tomu i u myčky na nádobí, snad jen v momentě, kdy začne pračka pípáním signalizovat poruchu, začnu hledat ten starý dobrý návod, abych zjistila, že E 40 znamená – voda přetrvává v nádrži, je potřeba vyčistit filtr.
Můj muž, jak už to tak bývá, je mým pravým opakem. Návod důkladně prostuduje, někdy mám pocit, že by potřeboval speciální návod k tomu, jak správně přečíst návod, aby mu náhodou neunikla informace mezi čárkou a mezerou. Pokud si koupí nový mobilní telefon, je nad slunce jasné, že na něj nesmíme promluvit, aby neztratil souvislost a nemusel tak číst od začátku po desáté. Jeho důkladnost je o to větší, čím více informací může o dané věci získat, mimo již zmiňovaného návodu, také z hovorů od zkušených kamarádů, z internetu a pod.
Pokud nechci riskovat ztrátu času, je jednodušší si např. dětskou dřevěnou židličku složit sama. O něco lepší vztah mám k návodům kresleným týkajících se postupů stavby domečku, hradu z kostiček a pod., ale dlouhé litanie slov v návodu připomínají nekonečné řady v supermarketech.
Nevím jaké máte kdo zkušenosti, ale i takové banální návody jako jsou kuchařské recepty jsou pro mě kolikrát Šifrou mistra Leonarda, jednou je uvedeno 20dkg mouky, jak mám ale poznat, zda autor myslel hladkou nebo polohrubou, podobné je to s cukrem, pochopila bych tak že do koláče nebudu dávat kostky cukru, ale je přece rozdíl mezi krystalovým a moučkou. Dopadá to většinou tak, že si přečtu, co by asi mělo v daném receptu být a pak improvizuju, ku podivu i jídlo líp chutná, když jej celé vymyslím, nebo jen vytáhnu suroviny, než když důkladně odměřím každý gram cukru, pokud mám štěstí na dobře napsaný recept.

