Valentýn po sedmi letech

„Příští sobotu bude Valentýn, Pejsku, svátek zamilovaných.“ Řekne Kočička když otáčí kalendář.
„No a co jako?“ Ptá se Pejsek.
„No, nic, jen tak.“ Odpoví nasraně Kočička.

„Pojedem do Prahy do divadla! Stavíme se u Vašich.“ Navrhne Kočička.
„To bysme mohli.“ Řekne smířlivě Pejsek a pokukuje po Kočičce, zda to myslí vážně, případně co má za lubem.

„Pejsku, před divadlem bysme mohli zajít do cestovatelský hospody Karavanseraj, četla jsem o nich na internetu.“ Spustí na Valentýna Kočička.

„Co budem dělat v cestovatelský hospodě, když jezdíme do pětihvězdičkovýho hotelu?“ Ptá se Pejsek podrážděně.
„Tam se vůbec nenajím.“ Říká už téměř nasraně, surfujíc po stránkách cestovatelské restaurace.

„Stavíme se u Našich, tam se dobře najíme, ty bys mohla jednou za rok přijít za Našima, hezky si s nima popovídat, když já furt něco dělám pro tvou rodinu.“ Navrhuje Pejsek.

„Na Valentýna?“ Sis ulít, ne? Je rychlá Kočička.

***************************

„Kočičko, proč si nevemeš do divadla ty pěkné korálky, co jsme spolu kupovali?“ Ptá se Pejsek. Nečeká na odpověď:“Na co jsme je asi jako kupovali?“ Dodá.

Kočička korálky položí zpátky na stůl, zklamaně, tak se těšila, že si je dnes poprvé veme, náramně by se jí hodily k červené halence.
Maže si svou pleť krémem od Avonu a sní…. V tom ji opět vyruší Pejsek: „To vypadá jako nějaký drahý krém, kdes to vzala?“ Objednala jsem si v Avonu, je to proti vráskám.“ Odpoví mile Kočička.

„Ty si teda dopřáváš.“ Odfrkne Pejsek.

**************************

Pejsek s Kočičkou sedí v pražské restauraci U Medvídků, je nedění poledne, Pejsek si nahlas vybírá co by si dal:“ Pedigree s krůtou na mrkvi, no to zní pěkně.“ Cituje jídelák s nadějí, že Kočička poradí co si vybrat, případně schválí vybrané.

„No, to si klidně dej a pak budeš zas nadávat, že se nevejdeš do plavek, až pojedem do Egypta.“ Sestřelí ho Kočička.

Pejsek si tedy dá light pedigree pal granulky, malou porci a malé pivo.
„No to pivko je ale tuze dobré.“ Rozplývá se.

„No tak si ho šetři, druhý už nedostaneš, budeš řídit domů.“ Odvětí nemile Kočička a líbezně s požitkem se napije svého velkého piva.

A takhle spolu žijí už spoustu let a pokud neumřeli, žijí spolu takto dodnes.

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

8 komentářů k “Valentýn po sedmi letech”

  1. Forrest napsal:

    Nechci bejt hnidopich, ale „nasranej pejsek s nasranou kočičkou“ ? To asi pan Čapek dost nasraně rotuje v hrobečku.

  2. hurri napsal:

    Scheize Katze, Schweine Hund!

  3. bicarbona napsal:

    Forrest:

    Nechci bejt hnidopich, ale myslím, že Čapkovi by se to líbilo…

  4. Jo, tak už to v realitě chodí. Není 5—7 právě první velká krize ve vztahu/manželství?

  5. Forrest napsal:

    bicarbona: jj, seděl by v koutku a jemně nasraně by se usmíval :-)

  6. Gabča napsal:

    Klárko, superpohádková povídka ze života a to jsi ještě stihla udělat pár reklam několika firmám, jsi opravdu talentovaná, jen moje máma se děsí otevírat magazín jistých novin, aby se tam o nás něco nedočetla, když ví, jak jsi znalá našich poměrů. Hodně dobrých nápadů!

  7. Forrest napsal:

    To nevadí, jsou i jiní nadaní autoři, kteří zajistí popularitu. Neváhají zveřejňovat fotografie svých nebohých dětí v nemocnici. Zaplaťpánbu že jsou alespoň oblečený!

Napište prosím komentář

You must be logged in to post a comment.