31 října, 2007 
LuFa 
Tak se teď dívám na iDnes a trošičku nechápu. Skutečně mohou děti na vozíčku chodit?
(Zdroj: Děti na vozíčku mohou chodit i do běžné školy)
Nebyl by lepší nadpis třeba takto: Děti na vozíčku mohou navštěvovat i běžnou školu.
G.ho.st – povedený webový operační systém
Před lety téměř nepředstavitelné, dnes realita, webový operační systém, který vám bude z jakéhokoliv počítače vždy dostupný. Nezáleží na tom, zdali se se právě nacházíte u počítače s Linuxem, OS X, BSD, Windows, … dostupné vám musí být pouze rychlejší internetové připojení a webový prohlížeč.
Nevěříte? Můžete si takový systém sami vyzkoušet, nebo rovnou začít používat.
Jedním z představitelů webových operačních systému je G.ho.st – Globální Hostovaný Operačí SysTém (angl. Global Hosted Operating SysTem). G.ho.st spustíte z webové adresy http://g.ho.st . Pokud máte v prohlížeči blokovaná vyskakovací okná, pro g.ho.st si je povolte.
V závislosti na rychlosti internetového spojení se vám za chvíli v novém okně prohlížeče objeví červená obrazovka, jakou vidíte na obrázku.
Nyní máte dvě možnosti, systém si můžete pouze vyzkoušet, nebo se zaregistrovat a získat tak svů operační systém.
K pouhému vyzkoušení systému stiskněte tlačítko Guest Account.
K získání svého trvalého systému stiskněte tlačítko Register Here a vyplněním všech požadovaných políček se zaregistrujte. Já osobně jsem se do G.ho.stu zaregistroval a plánuji systém používat.
Po přihlášení se vám do prohlížeče načte plocha se vším co k operačnímu systému patří. Viz. obrázek. (již jsem si změnil pozadí :-) )
Gmail 2.0. je na světě
Jak se píše v článku Gmail 2.0 Screenshots, právě spatřil světlo světa Gmail 2.0. Všem, kteří si nový Gmail chtějí vyzkoušet, je přístupný z adresy https://mail.google.com/mail/?ui=2.
Že novou verzi Gmailu používáte poznáte pohledem do pravého horního rohu, kde shodně s přiloženým obrázkem spatříte odkaz Older version.
Co se týká změn oproti staré verzi, tak jsem si prozatím všiml viditelně vylepšených kontaktů.
Informace o dalších vylepšeních nové verze Gmailu budu průběžně dávat do komentářu. Přidat se samozřejmě můžete i vy.
Pár obrázků a textu z říjnového srazu autorů LinuxEXPRESu
Ve dnech 26.10. – 28.10. 2007 jsem se na Vysočině nedaleko Velkého Meziříčí v obci Ruda zúčastnil srazu autorů linuxového časopisu LinuxEXPRES. Sešli jsme se v celkovém počtu 11. osob.Já, Ivan Bíbr, Vlastimil Ott, Lukáš Zapletal, Martin Šín, Stanislav Vasko, Milan Kozák, Jiří Vrba, Michal Vyskočil, Tomáš Hanusek a Petr Vávra. Mimo velmi přínosnému a podnětnému povídání si o současnosti a budoucnosti časopisu a Linuxu, se především hodovalo a pilo.
Několik dní před začátkem srazu vyjádřil své potěšení nad množstvím chystaného jídla Lukáš Zapletal takto:
To je mazec, cele vlakno se resi hlavne jidlo. To bude akcicka podle
meho gusta. Pokud mate nekdo domaci jitrnice, klobasy a podobne
pochutiny, privezte to. Uz se tesim :-)))
A skutečně se nebylo za co stydět.
Něco málo alkoholu v ledničce:
Něco vyborného masa na rozjezd pro každého:
Pak práce:
A zase práce:
Basel, Basle, Bale, Basilej – město trojmezí
Musím přiznat, že jsem do poslední chvíle o Basileji nevěděla nic. Když jsem dostala letenku do Baselu, musela jsem se ujistit, zda je to vůbec do Švýcarska, do Basileje. Do mapy jsem se nepodívala, fakt, že se jedná o Švýcarsko mi stačil. A proto mě čekala mnohá překvapení a objevení.
Když jsem dorazila do hotelu, začala jsem s recepční komunikovat německy, když mi odpovídala výhradně anglicky, pomyslela jsem si:
„Tak to bude zítřejší jednání pěknej provar, když mi nerozumí ani na recepci, zásadní věci, natož bavit se německy o byznyse, procesech a kdoví o čem ještě. Tak to je moje němčina pěkně špatná…“
Rychle jsem ještě večer vyrazila do města, v kterém jsem nikdy nebyla a ani nic o něm nevěděla. Město je plné velkých bulvárů, ale i malých uliček. Jsou zde i staré hrázděné domy, kostely, typicky barevně malovaná švýcarská radnice, řeka Rýn, ale i nové moderní budovy, byznys centra, banky.
I večer se zde prohánělo spousta lidí na kolech, nebyli to sportovci, byli to obyvatelé, kteří kolo používají jako dopravní prostředek. Kola jezdila na můj vkus až moc rychle a nebezpečně se proplétala mezi tramvajemi. Před budovami byly prostory vymezené pro parkování kol. Zaujaly mě zámky, jakými byla kola uzamčena. Byly to velice tenké šnůry, vypadalo to jako šnůra od televize nebo telefonu, kterou přestřihnete kleštičkama z manikúry. Je však možné, že ale první dojem byl zrádný a uvnitř šňůry bylo něco co přeštípnutí zabraňuje. (Nezkoušela jsem to, neměla jsem s sebou tu mainkúru:-)
Radost mi udělaly plakáty na Festival Bohuslava Martinů. Festival má uvést dokonce sám Václav Havel. (www.martinu.ch) Takže nás v Basileji znají.
Tak se nám zas hnulo s časem
Tak se nám zas hnulo s časem. Noc byla o hodinu delší a každý toho využil jinak. Někdo o hodinu déle spal, někdo pil, někdo se pral a někdo se o hodinu déle třeba miloval. Ať tak, či tak, zdálo by se, že vše je v pořádku, každý může být s hodinou navíc spokojený. Bohužel, s přihlédnutím k faktu, že po novém bude jedna z našich nocí o hodinu zkrácena, spokojený v žádném případě nejsem a nejraději bych byl, kdyby se s časem nehýbalo vůbec.
Patřím mezi lidi, kteří ke stávání nepoužívají budík a probouzí se tak nějak sami. Počínaje tedy dneškem, kdy se s časem hnulo zpět, začíná mé období, kdy vstávám o hodinu dříve. Namísto běžných sedmi hodin v létě, se teď začínám probouzet v šest. Naštěstí mám klouzavou pracovní dobu, takže bez problému mohu v šest i do práce. Chudáci ale ti, kteří do práce chodí na přesný čas a musí svůj režim a s ním denní cyklus změně času přizpůsobit.
A proč ke změně času vůbec dochází? Co nám to přinese? Kdysi se říkalo, že díky existenci letního a zimního času ušetříme mnoho energie. Dnes už to tak přesvědčivý argument není. Podle mnoha energetiků je úspora energie mizivá. Ke změně času mnoho důvodů již dnes není.
Myslíte si, že má změna času ještě smysl? Nestálo by za to uvažovat o jeho zrušení?
Děti a peníze
Příběh první
Začalo to někdy v létě, když jsem po týdnu dojel pro Gabču s dětmi na Moravu, kde trávily týden u dědy a babičky.
„Tatínku,“ oslovil mě po několika slovech přivítání Davídek, „kolik penízků stojí zlato?“
„Moc penízku Davídku, zlato je drahý kov,“ odpověděl jsem mu popravdě a čekal, co mi řekne.
„Babička s dědečkem mají tatínku moc penízků. Mají tady kliky ze zlata. Pojď se podívat.“ Šel jsem. Kliky byly pozlacené, Dádovi jsem však iluze o pravosti zlata na pozlacených klikách a neskutečném bohatství babičky s dědečkem brát nechtěl a tak jsem souhlasil. „Babička a dědeček jsou Davídku bohatí.“
Večer, když jsme se celá rodinka vrátili domů, první do čeho se Davídek pustil bylo zkoumaní našich obyčejných klik. „Tatínku, proč nemáme zlaté kliky jak babička s dědečkem? My nejsme tak bohatí?“ Začal ze sebe sypat jednu otázku za druhou Davídek.
Co na to dítěti říct? Zkusil jsem, nyní pravdu, „Oni, zas tak moc Davídku ty kliky u Dědy a babičky zlaté nebyly, byly jen pozlacené.“ Davídek na toto nereagoval, jeho přesvědčení, že babička má kliky ze zlata bylo silné. Obcházel naše kliky a posmutněle je zkoumal.
Najednou radostný výkřik, „Tatínku, tatínku, našel jsem na klice trochu zlata. Takové mikroskopické množství, pojď se podívat. Šel jsem, nic jsem neviděl, ale Dádovi jsem radost brát nechtěl. Za jeho pátrací snahu jsem ho pochválil.
Na nějaký čas pak honba za zlatem ustala.
Příběh druhý
Zhruba před měsícem přinesl Davídek z venku domů plastovou krabičku s kamínky.
„K čemu Davídku máš ty kamínky,“ zajímal jsem se.
„Budu je tatínku prodávat. To nejsou obyčejné kamínky, to jsou kouzelné kamínky. Potřebuji penízky. Koupíš mi tatínku pokladnu?“
„V obchůdku máte Davídku přece s Lucinkou pokladnu.“
„Ale to je tatínku jenom jako pokladna, já potřebuji opravdickou pokladnu.“
„Opravdickou pokladnu ti Davídku nekoupíme, budeš muset prodávat s tou co máš a nebo si vyrobit vlastní třeba z Lega.“
Davídka nápad vyrobit si pokladnu z Lega nadchl. Něco málo jsem Dádovi pomohl s tvarem a hezká pokladna byla na světě. Davídek byl na svůj výtvor pyšný.
„Tak a teď tatínku můžu prodávat kamínky?“
„A komu je budeš prodávat?“
„Lidem.“
„A kde?“
„Před domem na lavičce.“
„Myslíš, že si je od tebe někdo koupí?“
„Nevím, zkusím to.“
Je těžké brát dětem iluze. Začali jsme si tedy povídat o opravdickém nakupování a prodávání. Byl večer, šlo se spát.
Ráno slyším, jak budí Davídka Gabča do školky.
„Davídku, vstávej, musíš do školky. No tak Davídečku, vstávej.“
Davídek nakonec vstal. „Maminko, já nemůžu jít dnes do školky.“
„Proč Davídku nemůžeš?“
„Musím Maminko do práce, prodávat kamínky.“
„Musíš Davídku do školky,“ nenechala se přesvědčit Gabča.
Davídek si to zamířil ke mně. „Tatínku, kdy budu prodávat kamínky?“
„Až se vrátíš ze školky Davídku.“
„Tatínku, ale já nemám čas chodit do školky, já musím tatínku pracovat. Musím prodávat“
Nakonec Davídek prodal jeden kamínek babičce. Trošku ho mrzelo, že jich neprodal víc, ale tak nějak pochopil, že kde nejsou kupující, nejsou potřeba ani prodávající.
Tak se nám švestky činily
„Tak se nám švestky činily,“ prohodil kamarád. Zprvu jsem nechápal. Pak jsem se podíval jeho směrem.
Auta stála na zákazu zastavení, takže policisté konali správně. I tak si ale říkám, není jich třeba i jinde? Zde jde o vjezd k čerpací stanici. V místě, kde totálně chybí volná parkovací místa.
Křesťané mají také svoji muziku
Je až s podivem, kolika lidem vyvolá vyslovení hudebního stylu, jakým je křesťanský rock, křesťanský hip hop, křesťanský pop a další, podiv, či úsměv na tváři.
„A co to vlastně ta křesťanská muzika je?“ ptají se leckdy mnozí zvídavě. „A to se jako hraje v kostele? To bych teda chtěl slyšet“
Dnes jsem se tedy rozhodl na Youtube nějakou tu křesťanskou moderní muziku pohledat. Pokud pominete slova, zjistíte, že se od světské muziky nijak moc neliší. Na kvalitu obrazu u klipů nehleďte, ta je u mnoho skladeb mizivá. Důležitější je muzika a zpěv.
Jednotlivé písničky jsou roztříděny podle stylů. Mými oblíbenými kapelami, které rozhodně k poslechu doporučuji jsou Petra, američané, kteří křesťanský rock hrají víc jak 33 let. Dále pak česká křesťanská punk-rocková skupina Veselá zubatá.
Ani ostatní písničky, které jsem do výběru zařadil nejsou špatné. Takže je k průběžnému poslechu doporučuji.
Křesťanský rock
Kdo poradí se správnou češtinou?
Jak už jsem zmiňovala v příspěvku (Reportáž z Letní novinářské školy – za rok se můžete zúčastnit i vy),mám pocit, že znalost naší krásné češtiny upadá.
Přiznám se, že i já leckdy nevím, a to mám pocit, že jsem ve třídě byla vždy nejlepší češtinářka, tedy po paní učitelce. No byla jsem, ale to jsme třikrát týdně dokola opakovali, vysvětlovali, psali diktáty, doplňovali y a i. Dnes už mě ani na chyby nemá kdo upozornit.
Nedávno mi napsal jeden docela vysoce postaveny pán vzkaz a měl tam 2 hrubky. Jenže on když tu správnou češtinu neumí nikdo, tak ani nikdo nepozná, že tam jsou….
Několik měsíců jsem měla na starosti firemní web, téměř kdykoli jsem se chystala publikovat novou aktualitu, něco se mi nezdálo, musela jsem hledat, ptát se, prostě se ujistit, zda to je dobře, protože by to byla stašná ostuda – z mého pohledu.
Tehdy jsem si vzpomněla na radu z jedné z přednášek v Lidovkách a sice pod filozofickou fakultou existuje Ústav pro jazyk český, pod nímž funguje (Jazyková poradna) Je možno tam zaslat dotaz e – mailem, nebo zavolat. Zkusila jsem to několikrát a můžu doporučit. Pokud spěcháte, je lepší tam zavolat.
Další alternativou jsou (www.pravidla.cz) myslím, že taky dobré, i když zrovna na stránkách zmiňované poradny je napsáno, že správnost nezaručují.
Poslední tip – když jsem opravdu v nouzi, bez internetu, sáhnu na jakýkoli slovník (ČJ/NJ) a slovo si najdu ve slovníku, když ho nenajdu v jedné verzi, zkusím to v té druhé – ta pak bývá správná. Minulý týden jsem tak při kontrole domácího úkolu žákyně 5.třídy základní školy učinila dvakrát. Ale za to jsme to měly dobře!!!
Všimli jste si taky těch gramatických i stylistických chyb, co jsou kolem nás?!? Nebo už je nevidíte?