Tomáš Akvinský, latinsky Thomas Aquinas, žil ve 13. století. Byl katolický filosof a teolog scholastické tradice. Scholastika se snažila o rozumové podepření církevních dogmat. Jeho práce znamenala vrchol scholastiky, katolická církev ho považuje za svého největšího teologa a jednoho ze třiceti tří učitelů církve. Za svatého byl prohlášen roku 1323.

Tomáš pocházel ze starého italského šlechtického rodu, v sedmnácti letech se stal členem dominikánského řádu. Studia absolvoval jednak v Neapoli a Kolíně nad Rýnem, kde byl v kontaktu s významným dominikánským teologem Albertem Velikým, a jednak na univerzitě v Paříži, kde pak vyučoval teologii. Tomáš pokračoval v práci započaté Albertem Velikým – na spojení Aristotelovy filozofie a biblického zjevení. Svá hlavní díla sepsal v letech 1260 – 1273. Jsou to zejména knihy: Suma theologická, Suma proti pohanům, Otázky diskutované a Proti řeckým bludům.

Tomáš patří k největším teologům a filozofům křesťanského Západu. Vymezil hranice mezi vírou a rozumem. Pravda je podle něj jen jedna, ale vedou k ní dvě cesty, cesta rozumu a cesta víry. Stejně tak je možné obhájit rozumem existenci Boha. Akvinský říká, že Bůh je nejdokonalejším bytím a že ostatní skutečnosti jsou stvořené. Rozum a víra jsou podle něj v harmonii – obě mají počátek v Bohu. K čtyřem antickým ctnostem (uměřenost, statečnost, rozum a spravedlnost) přidal tři křesťanské (víra, láska, naděje).

Jak vypadal svět ve středověku? Západní společenství národů se zakládalo na jednotném základním postoji v náboženství a názoru na svět. Existovala jen jedna, pro všechny závazná pravda.
Číst dál »

Spolubydlící se vrátil z oslav Ježíška s velkou cinkavou igelitkou.
„Kdo pije pivo, ať si tu klidně bere!“ Oznamuje vesele. Zvědavost mi nedá a kouknu do tašky. Vytáhnu jeden kousek. Vyškovské pivo – Džbán.

„Co to je? Kdes to sebral?“ Zahrnu ho otázkami, protože jsem nikdy o Vyškovském pivu neslyšela, ač se o malé pivovárky zajímám. Navíc – kde se v Praze vzalo?

Odpověd zněla: „Neptej se.“ Nedozvěděla jsem se to dodneška, za to jsem zjistila, že to pivo je velice dobré. Můj pivní dodavatel totiž zboží přivezl a odjel. Já si tu zatím denně v klidu přemýšlím o jeho kvalitách. Dala jsem si ale závazek, že mu jedno nechám.

Na stránkách pivovaru Vyškov jsem se dozvěděla, že
pivovar funguje už od roku 1680, ale s vařením piva ve Vyškově se začalo už ve středověku. Nyní je prý pivo k dostání po celé Moravě.

Jsem překvapena širokou produktovou řadou, kterou až na jedno neznám. Například Atlet, Desítka, Džbán, Havran (tmavý), Řezák (asi řezanej lahváč), Březňák, Generál, Mamut, Mustang, Panter, Mamut a Alkostop.

Ochutnali jste? Znáte?

Mnozí z vás si jistě pamatujete reklamní slogan, „Tescoma to má“. Jednalo se o poněkud archaicky a nablble znějící slogan, ale všichni jsme mu rozuměli.

V devadesátých letech minulého století se tato zlínská společnost dobře etablovala na českém trhu s výrobky pro kuchyň a domácnost. V té době jsem od nich několik věcí koupil a zdály se mi poměrně dobré. Zkrátka podle sloganu jsem si já a se mnou tisíce zákazníků řeklo, „konečně firma, která dělá poctivé české výrobky.“ A tak jsme nakupovali a věřili.

Pak nastal zlom. Naplno se rozjel efekt zvaný globalizace. A ten nám nenápadně pozměnil kvalitu, životnost a image zboží a výrobků. Mnohé americké, japonské a evropské firmy ze všech možných oborů pod tlakem asijské konkurence přijali kompromis a své zboží vyrábějí v Asii. Někdy to ani není v továrnách, které takové známé a velké značky vlastní. Častěji se vyrábí systémem OEM.

Fabrika v Asii se specializuje třeba na drobnou elektroniku. Pak vyrábí třeba pro Philips, Etu, Rowentu apod. Přijede pán nákupčí z Ety, chce nechat vyrobit fény na vlasy, vyjmenuje v takové fabrice své požadavky, oni mu nabídnou z katalogu typy a ceny a on si třeba vymíní, že design si v Etě navrhnou sami. Šup a padesát tisíc fénů je na světě, nápis na boku je Eta. K smíchu je potom diskuze dvou žen na zastávce autobusu, která že firma dělá lepší fény. Ta první tvrdí že Eta, ta druhá oponuje Philipsem. Fény obou značek mohou být z jedné výrobní linky a oba mají spoustu konstrukčních chyb, protože jejich výrobní cena je dolar nebo dva.

S tím jak roste konkurenční tlak mezi výrobci čehokoli, tak klesá hodnota a zejména pak kvalita vyráběného a prodávaného zboží. Manažeři velkých firem s oblibou tvrdí, že na vině je zákazník, který tlačí na nízkou cenu výrobků a zamlčují přitom, že je osobně zajímá zejména zisk. Ten u výrobků vyrobených jako OEM v Asii může být celkem enormní. Leckdy činí přidaná hodnota na výrobcích stovky procent.

Něco podobného postihlo asi i Tescomu. Firma, která kdysi prodávala poměrně dobré výrobky z Evropy, se musela přizpůsobit tlakům a efektům globalizace.

Číst dál »