Konečně doma, na internetu, na blogu ;-). V Amsterdamu, kde jsem trávil posledních pár dní bylo fajn. V následujících příspěvcích něco z cest napíši. Nyní bych ale rád dal mírně opožděnou „nedělní“ hádanku. Úkolem je poznat věc z fotografie a určit k čemu a jak se používá.
„Věc“ jsem si z Amsterdamu přivezl na památku. Hned po zakoupení také s úspěchem ověřil její funkci.
Jelikož se LuFa rekreuje v Amsterdamu, nehrozilo mi, že při hledání své první kešky potkám jeho děti zapadlé v bahně.(Hledání pokladu není vždy jen vycházka růžovým sadem.)
Na kešku jsme jely na kole, se zkušenou kešařkou v kostkatých kalhotech. V kalhotech měla i GPS Garmin krabičku. Víc jsme nepotřebovaly, alespoň prozatím. Jely jsme na kešku na Výskyt, rybník v Novohradeckých lesích. Jelikož je hojně navštěvován turisty, běžkaři, kolaři atd, byla keška na druhém břehu, kam nevede cesta. Kromě polohy z krabičky Garmin jsme věděly, že je u borovice. Už zde to začíná být napínavé. Protože ani kostkaté kalhoty ani xy nalezených kešek ba ani kolega garmin nepomůže, pokud nebudeme vědět jak vypadá borovice a jak smrk.
Borovic moc nebylo, smrků bylo více. U jednoho velkého smrku bylo hodně hrabáno, takže to vypadalo, že to je ono, bohužel hodně keškařů asi už stromy nezná:-)
Hledaly jsme docela dlouho na můj vkus, protože nikde nebyla. Asi potřetím kole obejití borovic se mi zdálo divné, jak je úhledně pod jednou z nich položen klacek, tak nějak nepřirozeně, neledabyle. Hrábla jsem svým klackem a kuk, šedivá igelitka!
„Mám.“ Nevím zda to byl záměr mé parťačky, ale byla jsem to já, kdo ji našel, takže první keška. Byla velká, plná drobných blbostí a keš logu. Keška je navštěvována docela často, zvláště v jarních dnech. Nic jsme nevyměnily, nic nesebraly a pečlivě jsme ji schovaly zpátky, přemýšleje o tom, zda tam budem mít ta kola:-)
Byla tam.
Jinak je to opravdu dobrá kombinace výletu s oživením, místo bylo málo navštěvované, plné jarních kopřiv vhodných pro očistu. Klíšťata tam nebyla.
Domluvily jsme se na strategický plán, závazek, že v létě ještě na jednu cyklokešku půjdem a jednu někde založíme, aby se mohly Lufovy děti zbavit pocitu, že kešky jsou jen v bažinách. Uvidíme:-)
Související články:
Geocaching
…ten debilní hokej, kvůli kterému se může jedna půlka národa p…t a ta druhá se z toho může p…..
Nějakej turnaj v fotbale nebo hokeji…
Zaslechla jsem někde něco takového.
Není to žádná novinka, když jsme byli malí, tak byl problém s televizí, ta bývala v každém bytě jen jedna a navíc, v dobách socialismu bývaly rodiny stejného složení 2:2. Tedy nerozhodně, ale stejně to byla období, kdy se z obývacích pokojů ozýval křik komentátora, pískot rozhodčího a někde i komentáře a rady diváků, jak by to měl ten či onen dělat lépe.
Tento model mohl býval být výhodný pro ženský, jelikož byli páni připoutání k televizi, doma, znamenalo to že pohlídají děti, tedy – ženské mohou vyrazit!
Jak je to o pár desítek let později? Páni mizí večer co večer, někdy i odpoledne do hospody, dívat se na plátno a sdílet komentáře a údajné napětí. Výhodou je, že nemusí pít lahváče, o které si pokaždé museli říkat manželce, ale dostávají bez ptaní jeden orosený půllitr za druhým, přímo podnos. Kuřáci si můžou většinou i zapálit, aniž by přestali sledovat plátno.
Jeden by řekl, že je to super řešení, ženský seděj doma, můžou se dívat na připitomělé seriály a nikdo jim do toho nekecá. Jenže na ženských večer co večer, odpoledne co odpoledne zůstávají ty děti. Takže konec s fitkem, konec s jazykovkou, konec s kavárnama, konec s milencema, alespoň na pár týdnů, protože už to zase začíná….
Leda že by naši brzy vypadli….:-)
Nedávno se v diskuzi na článek o filmu Líbáš jako Bůh objevilo přirovnání, které prý používají poláci.
Citace komentářů
Lenka:…….někdo nám tvrdil, že v Polsku se naopak tvrdí “je to trapný jak českej film”:)
Od polských vrstevníků už ale desítku let slyším na český film jen chválu, všechny nové filmy se v Polsku objevují, vlastně nejen filmy, mají tam snad více přeložených děl Kundery, než my. (Tím myslím i to, že měli Nesnestitelnou lehkost bytí přeloženou dřív než my). Mají rádi náš smažený sýr, naše pivo, víno a Nohavicu. Proč by tedy vymysleli hlášku že je něco trapného jak český film?
Vrstevníci tuto hlášku už ani neznají. Přece jen nejde o výmysl kritiků našich filmů. Dnes se tak můžete dočíst v MD Dnes, příloze Kavárna. Vy Češi Poláky zajímáte. Víte to?
Mimo zájem a úspěch českého filmu, literatury i hudby se zde vysvětluje ono něco jako „český film“.
Existuje frazeologismus „nikdo nic neví – český film“, kterým se označuje to čemu Češi říkají španělská vesnice (a Němci říkají česká vesnice). Toto rčení je z filmu, který vznikl roku 1947 – Nikdo nic neví. Děj byl zmatený, proto se pojem český film stal synonymem zmatku a chaosu.
Tuto kritiku poopravily už filmy Formana, Menzela, a Chytilové a boom odstartovaly Samotáři, následovaly Příběhy obyčejného šílenství, Rok ďábla a Knoflíkáři.
Pojem, že je něco špatného jako český film se tedy vytratil, spousta Poláků ani neví, že kdy byl. Tak takový je český film.
A je to tu. Již zítra odjíždím směr „hříšné“ město Amsterdam a musím říct, docela se těším. Pokud máte nějaké tipy, co tam, písněte mi je prosím do komentářů. Po návratu, tj. během příštího týdne se těšte na krátkou reportáž a obrázky.
Jak jsem se před časem z komentář u příspěvku Podzim s řiditelným drakem dozvěděl, koná se v v termínu 2. – 3. 5. 2009 (sobota, neděle) na letišti v Jihlavě akce nazvaná Společné létání s akrobatickými draky. Název je výstižný a vše říkající. Každý, kdo kouzlu akrobatických draků propadl a má v jeden, nebo lépe v oba dny čas, neměl by na akci chybět. My jedeme celá rodina :-). I když nejvíce těšící člen naší výpravy jsem já.
O akci se podrobně dočtete na pořadatelských stránkách na adrese: http://www.draci.net/aktuality/jihlava09.php .
Mimo zajímavého programu:
Pořadatelé nabízí i možnost ubytování a to přímo na letišti. Pokoje jsou čtyřlůžkové a šestilůžkové. Cena 150 Kč/osoba/noc.
Pokud Vás akce zaujala, neváhejte se přihlásit. Budu rád, když se uvidíme.
U Pejskokočičkovejch letí čas sedmkrát rychleji než u lidí a proto po příspěvku Valentýn po sedmi letech, přichází další…)
Během prvních jarních dní se Pejsek s Kočičkou vydávají do rodných Malých Svatoňovic. Pejsek už špatně vidí a slyší, proto se na dlouhou cestu vydali radši vlakem, než velorexem.
Když vlak přijížděl na nástupiště, Pejsek, asi aby si našel hezké místečko u okna se hrnul do nastupování jako za mlada, úplně zapomněl na Kočičku a šinul si to k poslednímu vagonu.
„Dědku bláznivá, to musíš letět až k poslednímu vagonu…!“ Kroutí hlavou Kočička, ale poslušně za ním běží i s oběma taškama a baťůžkem.
Před pár lety jsem se ještě celkem smál zprávám, kdy žena v USA strčila mokrou kočku do mikrovlnky s dobrým úmyslem ji osušit a pak se divila, co to s chudákem kočkou udělalo a na výrobci mikrovlnek vysoudila vysokou finanční částku za způsobenou újmu. Také mi přišla neuvěřitelná zpráva, kdy se malá děcka honila v obchodě, jedno z nich se natáhlo, ťaflo se do hlavy, způsobilo si vážnější zranění a jejich matka pak na obchodě vysoudila veliké peníze. No co, tupí Američané, říkal jsem si tehdy. A musím si přiznat, ani v nejmenším mě nikdy nenapadlo, že se jim za pár let přiblížíme.
Na aktualne.cz jsem si dnes přečetl článek Půjčili vůz na zkoušku, zaplatí smrt posádky, řekl soud, který popisuje situaci, kdy výrobce automobilů půjčil novinářům auto na testovací jízdu. Ti pak nedodrželi předpisy, v úseku kde je povolena maximální rychlost 90 km/h to pálili 150 km/h, nezvládli zatáčku a smrtelně se vysekali. Ať je tato situace jakkoliv smutná, racionálně uvažující člověk vidi viníka celé nešťastné situace na straně silničně neukázněného řidiče. Svévolné překročení rychlosti o 60 km/h a to na úseku z maximálním limitem 90 km/h je skutečně příliš.
Ne tak náš soudní systém, nebo alespoň některé jeho instituce. Jak jsem se v článku dočetl, nejvyšší soud vidí zodpovědnost za škodu na straně provozovatele auta a to i přesto, že auto bylo v naprosto výborném technickém stavu a novináři byli poučeni o povinnosti dodržovat platné silniční předpisy. Automobilka je tak dle rozhodnutí nejvyššího soudu povinna zaplatit odškodnění pozůstalým po novináři, který celou tragédii svým chováním zavinil.
Skutečně, toto mi mozek nebere. Je-li v tomto případě za finanční výlohy související s tragédií zodpovědná automobilka, jak moc se tento případ liší od provozu referenčních vozidel. Jestliže má někdo firmu, v ní služební auta a joudu zaměstnance, který se na služebce vyseká, bude veškeré případné odškodnění na straně firmy? A co když někomu půjčím svůj vůz a on se v něm vyseká. Hradím případné finanční výdaje já? Asi ano.
Začněme si zvykat na situaci, že v mnoha případech, stejně jako je tomu v USA, už nebude za své tupé chování postihnut ten, kdo si újmu způsobil, ale někdo úplně jiný. Myslím, že to není dobře.
Navíc teď, abych si začal rozmýšlet každou prosbu o půjčení nože na ukrojení chleba. A taktéž dalších věcí. Kladiva, vrtačky, šroubováku, krumpáče, …… .
Minule jsme se ptali na kytku, které jsou nyní plné háje. Je to sasanka hajní.
Dnes se ptáme na budovu a město.
Nápověda: Naproti je kostel, na jehož okraji je andělíček ošmatlaný, protože prý přání splní.
Dnes jsme já a Lucinka pomáhaly s obědem, podívejte se.
29 dubna, 2009 
LuFa 