Jelikož se LuFa rekreuje v Amsterdamu, nehrozilo mi, že při hledání své první kešky potkám jeho děti zapadlé v bahně.(Hledání pokladu není vždy jen vycházka růžovým sadem.)
Na kešku jsme jely na kole, se zkušenou kešařkou v kostkatých kalhotech. V kalhotech měla i GPS Garmin krabičku. Víc jsme nepotřebovaly, alespoň prozatím. Jely jsme na kešku na Výskyt, rybník v Novohradeckých lesích. Jelikož je hojně navštěvován turisty, běžkaři, kolaři atd, byla keška na druhém břehu, kam nevede cesta. Kromě polohy z krabičky Garmin jsme věděly, že je u borovice. Už zde to začíná být napínavé. Protože ani kostkaté kalhoty ani xy nalezených kešek ba ani kolega garmin nepomůže, pokud nebudeme vědět jak vypadá borovice a jak smrk.
Borovic moc nebylo, smrků bylo více. U jednoho velkého smrku bylo hodně hrabáno, takže to vypadalo, že to je ono, bohužel hodně keškařů asi už stromy nezná:-)
Hledaly jsme docela dlouho na můj vkus, protože nikde nebyla. Asi potřetím kole obejití borovic se mi zdálo divné, jak je úhledně pod jednou z nich položen klacek, tak nějak nepřirozeně, neledabyle. Hrábla jsem svým klackem a kuk, šedivá igelitka!
„Mám.“ Nevím zda to byl záměr mé parťačky, ale byla jsem to já, kdo ji našel, takže první keška. Byla velká, plná drobných blbostí a keš logu. Keška je navštěvována docela často, zvláště v jarních dnech. Nic jsme nevyměnily, nic nesebraly a pečlivě jsme ji schovaly zpátky, přemýšleje o tom, zda tam budem mít ta kola:-)
Byla tam.
Jinak je to opravdu dobrá kombinace výletu s oživením, místo bylo málo navštěvované, plné jarních kopřiv vhodných pro očistu. Klíšťata tam nebyla.
Domluvily jsme se na strategický plán, závazek, že v létě ještě na jednu cyklokešku půjdem a jednu někde založíme, aby se mohly Lufovy děti zbavit pocitu, že kešky jsou jen v bažinách. Uvidíme:-)
Související články:
Geocaching
