Nedávno se v diskuzi na článek o filmu Líbáš jako Bůh objevilo přirovnání, které prý používají poláci.

Citace komentářů

Lenka:…….někdo nám tvrdil, že v Polsku se naopak tvrdí “je to trapný jak českej film”:)

Od polských vrstevníků už ale desítku let slyším na český film jen chválu, všechny nové filmy se v Polsku objevují, vlastně nejen filmy, mají tam snad více přeložených děl Kundery, než my. (Tím myslím i to, že měli Nesnestitelnou lehkost bytí přeloženou dřív než my). Mají rádi náš smažený sýr, naše pivo, víno a Nohavicu. Proč by tedy vymysleli hlášku že je něco trapného jak český film?

Vrstevníci tuto hlášku už ani neznají. Přece jen nejde o výmysl kritiků našich filmů. Dnes se tak můžete dočíst v MD Dnes, příloze Kavárna. Vy Češi Poláky zajímáte. Víte to?

Mimo zájem a úspěch českého filmu, literatury i hudby se zde vysvětluje ono něco jako „český film“.

Existuje frazeologismus „nikdo nic neví – český film“, kterým se označuje to čemu Češi říkají španělská vesnice (a Němci říkají česká vesnice). Toto rčení je z filmu, který vznikl roku 1947 – Nikdo nic neví. Děj byl zmatený, proto se pojem český film stal synonymem zmatku a chaosu.

Tuto kritiku poopravily už filmy Formana, Menzela, a Chytilové a boom odstartovaly Samotáři, následovaly Příběhy obyčejného šílenství, Rok ďábla a Knoflíkáři.

Pojem, že je něco špatného jako český film se tedy vytratil, spousta Poláků ani neví, že kdy byl. Tak takový je český film.