My jsme to nevzdali…Příběhy 20.století

Tak se nám blíží výročí Sametové revoluce a těším se že nám Lufa připraví nějakou novou výroční šablonu.

V rádiu jsem zaslechla, že sice je to výročí dvacet let, ale stát, že žádné velké oslavy nechystá, páč to vláda nestihla, měli kluci jiný strarosti, že?
Říkali, že aktivita je tedy na občaských sdruženích. Jeden takový projekt už mohou turisté i pražané vidět v Pze.

My jsme to nevzdali, vzpomínková výstava pod širým nebem, v ulicích Prahy. Hezká procházka po pamětech národa z Hradčaského náměstí, přes Klárov až na Václavák. Několik etap, několik zastavení.

P1010686

Číst dál »

Nedělní hádanka – Poznáte rotundu?

P1010627

Kde žijí tyto labutě? Tak zněla nedělní hádanka z pondělka.

Bohužel nevím, zda Merencin uhodl či ne, když mluvil o točení Pelíšků. Pravdou je, že je to nedaleko Barandova a filmy se tam prý nějaké natočily. Každopádně labutě žijí v Praze, v Prokopském údolí. Jezírko je vlastně vápencový lom. Dalejský háj a Prokopský park se nachází na západě Prahy, jedná se o přírodní rezervaci, kde najdete potoky, kopce, jeskyně a vzácné rostliny. V jezírku prý žije i okoun. Z kopců jsou krásné výhledy na Prahu.

Dnes se ptáme na rotundu, kde ji najdeme a komu je zasvěcena?

Sklípkování

Jak tak Lufa twittuje ze sklípku, řekla jsem si že napíšu o sklípku. Hodně lidí tam jezdí pravidelně, tedy tradičně jednou za rok. Někdy to vyjde i dvakrát. Jenže není sklípek jako sklípek. Když přijedete do vinné oblasti, je všude plno vinařství, sklípků a ubytování. Poslední dobou sklÍpkařům hodně pomohly vinné cyklostezky, které přivedou turisty do sklípků i v létě.

Nejlepší je návštěva sklípku na podzim, nejen kvůli burčákU, ale i kvůli prohlídce vinice, ochutnávCE hroznů a možnosti účastnit se vinobraní.

Ale už jsem zase u toho, záleží na koho narazíte. Na Moravě, pokud nemluvíte po jejich, ale přesto vám rozumí, dostanete nálepku PRAŽÁKA. Je potřeba najít sklípek, kde mají vína jen červená a bílá a ne „ta pro pražáky“.

P1010647

Číst dál »

Komenty, bezpečný lék na duši?

Mám pocit, že anonymita internetu probouzí v lidech touhu něco říci. Hlavně v těch, kteří za celý život nic neřekli, školu odseděli v tichosti, v práci sedí v tichosti. Ve virtuálním světě žijí druhý život. Anonymita v nich vzbudí touhu něco říci, zakřičet: „Vy to za ty roky nevíte, ale já taky žiju, já si taky něco myslím, tak umím mluvit.“
Dnes si v podstatě kdokoli může na internetu psát cokoli, pokud není v Číně nebo na Kubě či pokud se nejedná o některou z činností jako rasismus atd to pak asi pan admin zakročí. Komentující se může se přiznat ke své identitě či nikoli. Hodně lidí to využívá, o hodně více lidí komentuje, méně tvoří. Máme dvě možnosti komentování, pozitivní a negativní. Proč ale převažují ty negativní komentáře? Proč jsou leckdy zlé, zákeřné a rádoby zraňující?

Když máš srdce zjihlé, když má potíže…..
Komentování, komentování, všechny smutky zahání…
komentování, komentování je lék….
Žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď..

Číst dál »

Kde na internetu studovat cizí jazky? A dá se to vůbec?

„Čím víc jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem,“ říká jedno staré přísloví. Nové by mohlo říkat, „Čím víc jazyků znáš, tím snadněji najdeš práci.“

Jazyky, jazyky, jazyky. Anglický, Německý, Francouzský, Španělský, Ruský, Čínský, a mnoho dalších valí se na nás každodenně. Některým rozumíme, některým však ne a rozumět, domluvit se by bylo potřeba. Kde se je ale naučit?

V jazykovce, bude asi nejčastější odpověď. Žijeme ale v jednadvacátém století, době e-learningu a tak by snad mohla existovat cesta, jak se jazyk naučit prostřednictvím internetu. A to zdarma, nebo za peníze, hlavně ať je kurz kvalitní.

Nejznámějším jazykovým e-learningem je u nás asi vyuka.lide.cz na Seznamu.cz. Nabízené jazyky k výuce jsou Angličtina, Němčina, Španělština, Francouzština, Italština a Ruština a to ve stovkách hodin kurzu a úrovní (pěti pro Angličtinu, třech pro ostatní jazyky.) Když jsem se podle vyuka.lide.cz zkoušel učit, velmi jsem k jednotlivým cvičením postrádal výukové materiály.

Další online jazykové kurzy, které jsem na internetu našel a vyzkoušel mi pak přišly ještě horší, než výuka na seznamu.

Rád bych se vás tedy zeptal na nějaké tipy, ohledně online výuky cizých jazyků na internetu. Dále pak, máte-li s tímto typem výuky nějaké zkušenosti?

Nedělní hádanka – kde bydlí tyto labutě?

Odpověď na minulou hádanku je asi opravdu správná. Autorem je pan Čapek.

Dnes se ptám, kde si poklidně žijí tyto dvě labutě? Poznáte jezírko?
P1010637

Nápověda: Nad jezírkem je keška:-)

Žluťáci jezdí už i do HK

Informaci o tom, že konečně dostal Radim Jančura rozum a zavedl novou linku Praha – Hradec, jste asi zaregistrovali v tisku. Ti co mají schránku v HK, dostali i letáček.

Pan Jančura dlouhá léta odmítal. Argumentoval absencí dálnice. Když byla dálnice, nebylo autobusové nádraží. Možná ho vyprovokaly Eurolines, kteří nabízí podobný servis a rychle se to mezi cestujícími rozkřiklo.

Od listopadu tedy nemusíte své zaměstnance posílat na služebku do Prahy autem, obzvláště pokud jede sám. Kupte mu otevřenou jízdenku a pošlete ho na terminál. Za 70 minut bude na Černém mostě, po cestě může pracovat (wifi připojení), dostane jeden horký nápoj zdarma, a denní tisk. Jako firmu vás přijde jedna cesta na 70 Kč plus ušetřená doba, kdy může zaměstnanec telefonovat a pracovat se vzdáleným přístupem.

Žluťáci jezdí každou hodinu, zatím jsou hodně prázdní, protože jezdí teprv od pondělka. Nestihli vytisknout jízdenky, takže pro ty, kteří nejeli žluťákem na jiné lince to může být hodně zmatečné. Místo jízdenky dostanete jakýsi papír s kodem. Přesnou linku si můžete zarezevovat přes internet nebo sms. Že to jde přes sms ale nikde není napsáno, protože na papíru, který vám dají nejsou kody novych destinací. To si ale Radim a spol asi brzo vychytá.

Pozor – za zavazadla neplatíte.

Do busu můžete dát i děti, poslat je na víkend k babičce a ani ji nemusíte vidět. Stačí dítě posadit do busu, možná poprosit stewardku o vyšší péči, pak zavolat babičce v kolik a kam ratolest dorazí a máte doma klid:-) A to za 45 Kč na kus.

Více info

Skanzen ve Strážnici

Loni touto dobou jsem psala o Baťově kanále, letos jsem opět zavítala do Strážnice, protože má stále co nabídnout a čím překvapit.

P1010652

Co je zajímavé, loni byl otevřen Baťův kanál a už zavřen skanzen. Letos se tak stalo opačně, i když skanzen byl otevřen letos poslední den. Vlastně ne uplně tak poslední den, chystá se zde adventní skanzen, tedy ve vesničce budou staromoravské Vánoce.

Číst dál »

Xindl X – Návod ke čtení manuálu – výborná muzika zdarma ke stažení

Tak tu máme další české hudební album zdarma ke stažení. Tentokrát se sice nejedná o žádnou novinku. Osobně Xindla X a jeho Návod ke čtení manuálu poslouchám již zhruba rok. Stále se však najde spousta lidí, kteří Xindla X neznají a jeho hudba je potěší.

xindl_navod

Album stahujte zde: Xindl X na T-Zones. Pokud se vám bude líbit, nezapomeňte ho finančně podpořit.

Nedělní hádanka – poznejte z jaké pohádkové knihy pochází úryvek

Minulá foto hádanka – Nedělní hádanka – poznejte vysílač – vám moc práce nedala. Ano, skutečně se jedná o vysílač Černá hora.

Dnešní hádankou je úryvek z jedné české velmi známe pohádkové knížky. Pohádka se pod stejným názvem dočkala i své filmové podoby. Znáte knihu, pohádku, z které úryvek pochází?

Tak vám měl král v paláci dva psy, jeden se jmenoval Buffo a druhý Buffino. Když uviděli poprvé Jůru dřímat na zápraží, koukli se na sebe, jako by si chtěli říci: Poslouchej, kolego, tohleto není našinec. A jako by se smluvili, hnali se na ubohou Jůru. Kočka jen couvla ke zdi a naježila ocas, že byl tlustý jako koštiště. Kdyby byli Buffo a Buffino chytřejší, věděli by, co tím kočka míní, když tak naježí ocas; ale že byli hloupí, chtěli si k ní nejdříve čuchnout. Napřed Buffo, ale jen si čuchnul, už dostal takovou přes nos, že zakviknul, stáhl ocas a dal se na útěk, že se po celou hodinu nemohl zastavit a ještě pak dva dny se třásl leknutím.

Když to Buffino viděl, trochu se zarazil, ale myslel si, že musí dělat hrdinu. “Poslouchej, zmetku,” povídá Jůře, “se mnou si nezačínej; já dovedu štěkat tak, že se mne i měsíc na nebi bojí.” A na důkaz toho zaštěkal tak silně, že na míli cesty popraskaly tabulky ve všech oknech.

Ale Jůra ani nemrkla očima, a když Buffino doštěkal, řekla: “No, křičet trochu dovedeš; ale když já zasyčím, i hadovi stydne strachem v žilách krev.” A přitom zasyčela tak hrozně, že Buffinovi se strachem zježil každý vlas.

Když se trochu vzpamatoval, začal znovu: “No co, syčet ještě není hrdinství; ale koukej, jak já dovedu utíkat!” A než se kočka nadála, oběhl kolem dokola celý palác tak rychle, že se z toho samotnému paláci zatočila hlava.

Jůra se tomu tuze podivila, ale dělala jakoby nic. “No,” povídá, “aspoň vím, jak budeš přede mnou utíkat; ale kdyby na mne přišel někdo stotisíckrát silnější než ty, já bych mu utekla takhle.” A třemi skoky byla nahoře v koruně vysokého stromu – tak vysoko, že z toho Buffino dostal hroznou závrať.

Když zase přišel k sobě, řekl: “No víš, pořádný pes po stromech ani neleze; ale chceš-li už vědět, co já dovedu, dej pozor: čichám, čichám, že královna v sousední říši peče k obědu holoubata, a my že budeme mít zítra v poledne pečenou husu.”

Kočka si potajmu čichla také, ale nic necítila; podivila se tedy nesmírně, jaký má pes náramný čich, ale nedala na sobě nic znát. “No,” řekla, “to nic není proti mému sluchu; já například slyším, že právě teď naší královně spadla na zem jehla a že v sousední říši budou za čtvrt hodiny zvonit poledne.”

Nad tím zase žasl Buffino, ale aby se jen tak nepoddal, řekl: “No tak víš co? Nebudeme už na sebe štěkat. Neboj se mne a slez dolů.”

“Já,” povídá na to Jůra, “se tě ovšem nebojím. Ale víš co? Neboj se mne ty a vylez sem ke mně na strom.”

“Já,” povídá Buffino, “bych hnedle vylezl; ale dřív musíš na důkaz přátelství vrtět takhle ocasem, jako to děláme my psi.” Přitom začal vrtět ocasem tak rychle, že to svištělo.

Jůra to zkouší, zkouší, ale nějak jí to nešlo; no bodejť, když tomu pánbůh naučil jenom psy! Ale přece, aby si nezadala nějakou bázlivostí, slezla ze stromu a šla k Buffinovi. “My kočky,” povídá, “když nemyslíme na nic zlého, takhle předeme. Mohl bys to maličko zkusit z přátelství ke mně.”

Buffino tedy zkusil trochu příst, ale kdežpak! vyšlo z něho takové zavrčení, že se sám zastyděl. “Pojď,” řekl honem, “půjdeme raději před vrata štěkat na lidi; to ti je, člověče, báječná psina!”

“Myslím,” namítala Jůra skromně, “že bych to hrubě nedovedla; ale nemáš-li nic proti tomu, půjdeme si sednout na kraj střechy a dívat se na všechno hodně zvysoka.”

“Odpusť,” řekl Buffino rozpačitě, “ale když jsem vysoko, tak ti mám takovou jakousi závrať. Nejlepší by bylo, kdybychom šli spolu honit zajíce.”

“Zajíce,” povídá kočka, “bych honit nedovedla; já nemám, hochu, takové nohy. Ale kdybys šel se mnou, ukázala bych ti strom, kde bychom mohli spolu chytat ptáčky.”

Buffino smutně přemýšlel. “Jářku, Jůro,” povídá konečně, “takhle by to nešlo dohromady. Víš ty co? Já zůstanu psem v lese a na ulici, a ty zůstaneš kočkou na stromech a na střeše. Ale tady v paláci a na dvoře a v zahradě nebudeme pes a kočka, ale dva kamarádi.”