Tak se nám blíží výročí Sametové revoluce a těším se že nám Lufa připraví nějakou novou výroční šablonu.

V rádiu jsem zaslechla, že sice je to výročí dvacet let, ale stát, že žádné velké oslavy nechystá, páč to vláda nestihla, měli kluci jiný strarosti, že?
Říkali, že aktivita je tedy na občaských sdruženích. Jeden takový projekt už mohou turisté i pražané vidět v Pze.

My jsme to nevzdali, vzpomínková výstava pod širým nebem, v ulicích Prahy. Hezká procházka po pamětech národa z Hradčaského náměstí, přes Klárov až na Václavák. Několik etap, několik zastavení.

Téměř do konce listopadu můžete spojit vycházku Prahou s procházkou po českých dějinách 20. století – a nečekejte procházku růžovým sadem. Po trase jsou nainstalovány plenérové panely s příběhy a vzpomínkami pamětníků na nacistický i komunistický režim. Skrze individuální paměť a individuální osudy je možné nahlédnout trochu jinak na „velké“ politické události minulého století jako třeba holocaust, domácí a zahraniční odboj, odsuny nepohodlných občanů na hranice země, budovatelskou euforii 50. let, pražské jaro a pozdější nástup normalizace, Chartu 77 a samozřejmě i samotnou sametovou revoluci. Jednou z hlavních myšlenek výstavy je vynést naši historii z muzejních sbírek do ulic, aby byla na očích co nejvíce lidem. Kdo si svou historii nepamatuje, ten si ji bude muset zopakovat.

Výstava je hezkou podzimní procházkou, i když většina diváků jsou turisté, to asi protože se se trasa táhne od Hradu k centru. Těm asi obrázky moc neřeknou, veškěré texty jsou v češtině, což netvrdím že je špatně, jedná se o čistě národní výstavu. Otázkou je, zda by jim to něco řeklo, i kdyby to bylo v jejich řeči. Ani Čechům to moc neříká, u vagonu z druhé světové války, kterým se transportovali židé se fotí tatínek s miminkem a na maminku udělají krásné:“Sýr.“ Panely jak jinak již jsou počmárány fixami a na několika je nápis: „Fuck you.“ To asi nebude od turistů. Výstava je přístupná všem, ač na ní jsou plánovaně, či neplánovaně.