Lukáš Faltýnek a autoři

…zítra končí.

I přes déšť a seškrtaný rozpočet má letošní divadelní festival své příznivce.

Pro ty kdo neznají, mluvím o Divadle evropských regionů, festival, který je již tradičně touto dobou v Hradci.

Divadelní představení jsou jak v divadlech, tak i na prostranstvích před nimi. Scén je několik a nakonec nejde jen o divadlo, ale i hudbu.

K dispozici jsou i velké stany, kde se tedy vetšina návštěvníků pohybuje, asi ani ne kvůli dešti, ale kvůli pivku a pečínkám. Zpěvák skupiny Navostro správně poznamenal, že to je jak na Bierfestu:-)

Jeden komentář

Tak mi v mejlu přistála pozvánka na divadlo, předávám tedy dál. Vstupenky možno koupit v divadle v Celetné.

4 komentářů

Držte se Zábradlí, – slogan divadla Na zábradlí. Možná jste si ho všimli v novinách, nebo na plakátech po Praze, nebo jen zde na blogu. Divadlo slaví letos 50 let výročí od první premiéry. K tomuto výročí se před Vánoci konal den otevřených dveří, kde nám byly nabídnuty vstupenky na hru My, hrdinové.

A tak jsem se tam ocitla znovu. Nebudu tentokrát psát o hře, protože byla na můj vkus a náladu příliš vážná. Radši se podívám na groteskní či komediální představení. Možná je to dobou a tento můj subjektivní pocit se stane trendem. Máme toho v životě dost a v kině či divadle si chceme odpočnout, pobavit se.

I divadlo potřebuje svůj marketing a musím říci, že Na zábradlí si jsou toho vědomi a snaží se. Po návratu z divadla mi přišel email s možnostmi slédnutí her – derniér, premiér, či last moment vstupenek za výrazně nižší cenu.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Jeden komentář

Když se člověk snaží, chová mile a slušně, čas od času se mu dostane cti, účastnit se nějaké hogofogo akce.

Jelikož vzorně pracuji i mimo práci, konzultuji a naslouchám, byla jsem v sobotu na premiéře hry Bengta Ahlforse Paní plukovníková, v divadle Na Jezerce.

Už při přiblížení se k divadlu bylo vidět, že se něco děje, všichni nastrojení, hlavně starší dámy v takových těch velkých čepicích z kožichu, všude pugéty kytek. Dost lidí mi tam bylo nějakých povědomých. Třeba Goťáka jsem jediného poznala hned, ostatní jsem spíše poznávala až později, že hráli tam či onam.

Obsazení bylo hvězdné, Bohdalka a Simona Stašová, matka s dcerou, no opravdu výkvět. Co slovo to perla.

O čem to bylo?
Zemřel starý pan plukovník, paní plukovníková si odnesla urnu s jeho popelem domů. Vystavila si ji a během celého představení k ní promlouvala.
„Je to jakoby tady byl, taky na nic neodpovídal…“ Obhajovala svůj bláznivý nápad.

Předmětem bylo opět dědictví, ale tentokráte se děj netočil jen kolem holého faktu. Odkrylo se i intimní přátelství pana plukovníka se služkou, dále platonická láska paní plukovníkové…když se to milenec dozvěděl, že pan plukovník umřel, přišel na návštěvu.

Děj byl opravdu pestrý, plný zápletek, humoru jak černého tak milého, divák se nestihl nudit ani chvilku.

Jiřina Bohdalová se ve svých dvaasedmdesáti letech poprvé dočkala toho, že jí při premiéře tleskali diváci vestoje. Byl mezi nimi i Karel Gott.

Excelentní konec roku Bohdalové, ve stoje ji tleskal i Gott.

V prosinci můžete na divadlo zajít:
27., 28., 29. prosince

V lednu:
16., 25., 30. ledna

Lístek stojí 390 Kč.

PS:Děkuji mediálním expertům, že vědí, že jsem taky expert a berou mě do party:-)

Přidat komentář

Bylo krátce před víkendem, pár dní a kamarádka avizovala příjezd do Prahy s přáním kulturním, navštívit divadlo.
Inu, po pár letech jsem se zase podívala na programy divadel, moc výběr již nebyl, protože hodně kousků bylo úplně vyprodáno. Před Vánoci.
„Tak lidi do divadel přece jen chodí.“ Řekla jsem si, a trochu se zastyděla.

Přece jen mě to táhlo k divadlům, která důvěrně znám, tedy která jsem před pár lety docela často navštěvovala. Divadla, za kterými jsem do Prahy dojížděla.

Volba padla chtě nechtě na Divadlo na zábradlí. Podle popisu mě hra až tak nezaujala, o to víc jsem pak byla mile překvapena.

Milan Uhde: Zázrak v černém domě
Hra byla v roce 2007 nominována na cenu Alfréda Radoka.

V rodinném domě bydlí staří rodiče s dospělou, nervově labilní dcerou, kterou opustil manžel. Jednoho červencového sobotního rána k nim přijíždějí i jejich synové s rodinami, aby společně vyřešili dědictví – komu připadne dům. Otec na něm velmi lpí, s úporností sobě vlastní ho stále neodborně opravuje, i když je ta stavba jakýmsi rodinným prokletím. Groteskně tragikomický příběh odkrývá nejen rodinné animozity (např. bratři mají diametrálně odlišnou politickou minulost), ale také značnou část československé historie od 30. do 90. let minulého století. Opravdový zázrak se v černém domě nestane, ale aspoň – jak praví stará židovská anekdota – jsou všichni při tom.

www.nazabradli.cz

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

2 komentářů