Bylo krátce před víkendem, pár dní a kamarádka avizovala příjezd do Prahy s přáním kulturním, navštívit divadlo.
Inu, po pár letech jsem se zase podívala na programy divadel, moc výběr již nebyl, protože hodně kousků bylo úplně vyprodáno. Před Vánoci.
„Tak lidi do divadel přece jen chodí.“ Řekla jsem si, a trochu se zastyděla.
Přece jen mě to táhlo k divadlům, která důvěrně znám, tedy která jsem před pár lety docela často navštěvovala. Divadla, za kterými jsem do Prahy dojížděla.
Volba padla chtě nechtě na Divadlo na zábradlí. Podle popisu mě hra až tak nezaujala, o to víc jsem pak byla mile překvapena.
Milan Uhde: Zázrak v černém domě
Hra byla v roce 2007 nominována na cenu Alfréda Radoka.
V rodinném domě bydlí staří rodiče s dospělou, nervově labilní dcerou, kterou opustil manžel. Jednoho červencového sobotního rána k nim přijíždějí i jejich synové s rodinami, aby společně vyřešili dědictví – komu připadne dům. Otec na něm velmi lpí, s úporností sobě vlastní ho stále neodborně opravuje, i když je ta stavba jakýmsi rodinným prokletím. Groteskně tragikomický příběh odkrývá nejen rodinné animozity (např. bratři mají diametrálně odlišnou politickou minulost), ale také značnou část československé historie od 30. do 90. let minulého století. Opravdový zázrak se v černém domě nestane, ale aspoň – jak praví stará židovská anekdota – jsou všichni při tom.
Proč se nám to líbilo? Bylo to ze života. Rodinné spory jsou všude, hlavně o majetek, případně již rovnou o dědictví. Děj se odehrával o jediném dni, kdy se sejde rodina, doma, ve starém domě. Tatínek slyší jen když chce (to se děje v mnoha domácnostech), sourozenci si vyčtou cokoli, a maminka se to snaží vše urovnat (to se taky děje ve všech domácnostech). I když téma je smutné, jsou zde opravdu humorné scénky a herci hrají, jako by to bylo o jejich rodině. Úplně nej podle mne hrál pan Ornest Edu, tedy hlavu rodiny. Takových Edů jsou totiž plné rodiny:-)
Nejbližší představení je 15.1. 2009 a lísky ještě jsou, možno koupit přes www.ticketportal.cz
Být v Praze, tak chodím do divadla jednou za 14 dní. To jen tady v HK je to divadlo děsný. Co odešel Morávek, tak už se na to občas dá koukat. Jeden až dva pěkný kousky za rok se najdou :)
hurri: Občas jsme teď byli s Gabčou v Besedě a představení fajn. Neřekl bych tedy, že divadlo máme v HK špatné.
Jinak Praha je o něčem jiném, to je fakt. Jediné co mě na pražských umělcích vadí, jsou jejich pro grantové a příspěvkové protesty.