Lukáš Faltýnek a autoři

Život je plný překvapení. Poslední mi připravil v sobotu, kdy mi před oči přihrál „Knihu o kundě“. Ležela tam mrška prodejná v celé své kráse. Mezi Top 10 na odiv všem, takže ji nikdo z příchozích nemohl přehlédnout.

Něco málo jsem o knize prostřednictvím vcelku kladných recenzí zaregistroval v létě. Nijak jsem však neměl potřebu a ani příležitost blíže se do knihy podívat. Když už ale nyní byla kniha, plná světových autorů, nadosah, neodolal jsem. Po knize jsem šáhl a začal si v ní pomalu listovat. Co stránka, to povedená ilustrace, básnička, nebo úryvek z prózy. Charles Bukowski, Henry Miller, Bohumil Hrabal, Alexandr Sergejevič Puškin, František Hrubín, … a spousta dalších známých a mých oblíbených spisovatelů.

V listování jsem se dostal něco za polovinu, když na straně 116 vidím sebe. A hned vedle Egon Bondy.

Musím říct, velmi mě to překvapilo (o svém zařazení do knihy jsem nevěděl), a i když název knížky nezní zrovna dvakrát reprezentativně, docela i potěšilo. Knížku jsem si nakonec koupil a dnes se do ní cestou do práce začetl. Vybraná literární díla nejsou vůbec špatná.

No, jsem zvědavý, kde a kdy se najdu příště :-).

Recenze knihy:

Řekněte to slovo - máte na to?

Kniha o kundě – recenze Pornokritik

Kniha o kundě – knihkupectví Kosmas

Citovaná povídka:

Kundička

9 komentářů

Dnes měl Davídek svátek a krom jiného dostal DVD Škola kouzlení a knihu Úplná příručka triků a kouzel pro začátečníky. Obojí kupováno v Levných knihách za velmi dobrý peníz. DVD za 99,- Kč, nyní zlevněno na 39,- Kč a kniha za 49,-.

DVD obsahuje celkem 14 zajímavých kouzel. Každé z kouzel je nejdříve předvedeno a pak názorně vysvětleno. Z kouzel mě zaujalo zmizení kouzelnické hůlky, samopohybovací hůlka v lahvi, poskakující kobliha, přeskakující uzly a mistr úniků.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

2 komentářů

Ty tam jsou doby, kdy byla anonymita považována za jednu z velkých výhod internetu. Každý si dle mnohých tvrzení mohl dělat co chtěl a vydávat se za koho chtěl. Dnes však už toto neplatí a jen málo kdo na skutečnou anonymitu věří.

Internet se dnes více přibližuje reálnému životu a s tím i profil jeho uživatelů. Zvládat mnoho falešných identit je obtížné a pokud dojde na vazby do reálného života i dlouhodobě neudržitelné. Dnešní tendence značného procenta uživatelů internetu tedy jsou být tím, kým skutečně v reálném životě jsou. A to i se všemi klady a zápory.

Obrazně bych dnes internet přirovnal k ulici plné lidí, kteří někam jdou, něco dělají. Tito lidé jsou na ulici skuteční, nijak nezahalují svou tvář, své tělo, nemaskují své pohyby a směr kudy se ubírají. Prostě tam jsou a je jich tam moc. Lidé se tam vzájemně respektují, vyhýbají se, nepřekáží si, přehlížejí se, ……. Stejně i na internetu je dnes velké množství lidí. Tolik lidí, že ne ní možné všímat si jeden druhého. A tak i když na sebe člověk něco prozradí, nemusí se bát, že si toho každý hned všimne a hned to zneužije.

Taktéž jako na sebe člověk dbá v reálném životě, měl by o sebe dbát i na internetu. Na ulici nikdo neleze zvlášť neupravený, s pytlem přes hlavu. Takže co brání lidem, upravit se a prezentovat slušně na internetu? Snad jen falešná obava, že dojde ke zneužití poskytnuté prezentace. Pro nadměrné množství informací však nedojde.

Jednou z možností prezentace o které bude v tomto příspěvku řeč je přiřazení obrázku ke vaší osobě. Využití obrázku pak můžete používat třeba u svých komentářů. Přiřazení obrázku ke komentáři pak může vypadat následovně.

Jak tohoto přiřazení obrázku k emailové adrese a jeho následného zobrazování dosáhnout? Je to jednoduché.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

16 komentářů

Kdo by si někdy jako malý, nebo velký, nepřál jako hračku vrtulník? Možná se tací najdou, já to však nejsem. O vrtulníku jsem snil od mala. A i nyní stále rozmýšlím nad tím, že si nějaký pořídím. Zas tak drahá zábava to už dnes není.

Proč o tom ale píšu? Dnes nám, tedy správně napsáno spíš dětem, přinesl brácha jakýsi zajímavý polo vrtulník.

Nejprve jsem se na něj díval s podezřením. Další čínský krám do bytu, říkal jsem si. Po krátké ukázce jsem ale změnil názor a vrtulník se mi natolik zalíbil, že jsem se ho vám zde rozhodl ukázat a to i s malou video ukázkou, kterou jsem jako svou youtube premiéru pro tyto účely pořídil. Doufám, že další vlastní videa budou jako ilustrace k příspěvkům občas následovat.

Nyní ale zpět k vrtulníčku. Jak je z obrázků znát, nejde o žádného obra. Vrtulníček i konstrukce jsou roztomile malé. Vrtulník je zavěšen na volné kloubem uchycené rameno, které mu nedovolí uletět. Ovládání je realizováno dvěma páčkama, kdy se jednou určuje rychlost otáčení vrtule. Druhou se pak vrtulník naklání dopředu, nebo dozadu. Čím větší otáčky vrtule má, tím výše vrtulník vyletí. Když se pak nakloní dopředu, letí do předu, když dozadu, letí dozadu. S náklonem taktéž souvisí rychlost.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

8 komentářů

Pátek před Vánoci, všichni mají hodně práce a starostí a já nevím do čeho píchnout. Rozhodla jsem se jít procházkou do města, a stavit se v bazénu. Cestou jsem pozorovala co je nového, opraveného, co naopak už není a přitom nedávno ještě bylo.

Bylo páteční popoledne a já spadla nevědomky do mých starých dobrých pohodových „studentských pátků“. Uvědomila jsem si to po příchodu do bazénu. V tom duchu se nesl celý zbytek mého dnes. Ze zvyku mrknu do rozpisu drah.

Dráha č. 5 UHK FIM. Jdu tam. Je úplně prázdná, zápočty jsou asi už zapsány, nebo se dnes zapisují na souši. Plavu, poté jdu přemýšlet do páry s vůní eukalyptu. U fénů už přemýšlím nad párkem v rohlíku co mívají dole v bufíku. Nebo jít do Bazalky? Na něco zdravého? Nebo obojí? Jdu na pizzu do Bazalky, projdu staré město a procházkou si to šinu zase zpátky k domovu.

Jdu tou cestou, kterou jsem jako studentka chodila ve dne v noci. Míjím příkop, musím se usmát, protože ve mně vyvolává následující vzpomínku.

Je noc, jedeme ze suda, na kolech, je to legrace, jako vždy, i když mně se zdá, že někteří cyklisté ani moc nevědí, že jedou na kole. Jedu poslední, abych měla přehled. Úplně vepředu se někdo svalil. Všichni zastavili a vážně koukají do příkopu, co se bude dít. Student se nezvedá, nic neříká, ani se nehýbe. Shýbám se k němu, usmívá se, se zavřenýma očima, …spí. Budím ho a všímám si kapek krve. Když se zdá, že mě vnímá, ptám se ho, zda může vstát. Odpověd je rychlá. „Můžu, já jen přemejšlím, jestli jsem si nerozbil půllitr, to bych byl fakt nasranej.“ Říká opravdu vážně. Vyndává ze své somračky půllitr, nepoškozen. V tu chvíli ožívá, sedá na kolo a jede dál, jako by se nic nestalo a nic ho nebolelo.

Cestou míjím koleje a vzpomínám, že jsem tam čas odčasu po Bazalce odbočila, dát si malé kafíčko. Na kolejích se tou dobou buď pospávalo, nebo už tam nikdo nebyl.

Míjím saunu.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

3 komentářů

O Vánocích, ale i o Velikonocích, zajde do římsko-katolického kostela na mši mnoho lidí, kteří jinak přes celý rok nechodí. Je to fajn a jsem tomu rád. Co jsem si však všiml, značné procento těchto návštěvníků při mši tápe, dívá se po ostatních, kteří mnohdy také tápou a snaží se odpozorovat, kdy se mají postavit, kdy kleknout, a podobně.

Ne že by tato neznalost průběhu mše byla nějak špatná. Z mého pohledu není a ničemu to moc nevadí. Jen někteří návštěvníci jsou z průběhu mše mírně v rozpacích a na konci ji komentují slovy, že vůbec nevěděli, co měli dělat.

Z tohoto důvodu mě napadlo, průběh římsko-katolické mše zveřejnit. Snad to některým z vás pomůže a při novoroční, nebo velikonoční návštěvě kostela bude vědět, co se při mši děje a co dělat. Úkony „klekání“, „vstávání“ se v jednotlivých farnostech mohou mírně lišit od toho, co je níže popsáno, ne však mnoho.

Update: V komentářích níže jsem byl Jakubem upozorněn na potřebu zdůraznit, aby ti, co nevědí, že ke mohou ke svatému přijímání (takové to dávání oplatky do úst), k němu nechodili. Ke svatému přijímání je nutno být pokřtěn a připravit duši a tělo. Duše se připraví vyzpovídáním se z hříchů a motlitbou. Tělo se připraví, když se jednu hodinu před sv. přijímáním nejí a nepije (čistou voda je povolena).

Takže průběh mše:

Vstup do kostela

Při vstupu do kostela má vstupující za povinnost smočit prsty v nádobce se svěcenou vodou a pokřižovat se (začíná se na čele, pak se ruka pohybuje dolů na prsa, následně zpět do výše ramen a odtud nejprve k levému a nakonec k pravému rameni).

Mše Svatá

Odříkávají: K - kněz / L - lid

VSTUPNÍ OBŘADY

(během příchodu kněze povstat, dále se stojí)

K: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

17 komentářů

Výborný vánoční dárek je ten, který nečekáte. Nadílku v podobě dárkových certifikátů na nové služby jsem rozhodně nečekal a tak za ní svému webovému hostingu Klenot.cz upřímně děkuji.

V souvislosti s tímto poděkováním mohu také každému kdo hosting pro své stránky hledá, nebo není ze svým stávajícím hostingem spokojen služby poskytovatele klenot.cz doporučit. Myslím, že každý, kdo v současnosti u Klenotu hostuje mi dá v tomto doporučení za pravdu.

Předností hostingu u Klenotu je výborná komunikace s jeho provozovateli Lukášem Cirkvou a Zdeňkem Burdou, spolehlivost a bezkonkurenční cena. V tarifu Basic, který pro své stránky využívám i já, pouhých 25,- Kč měsíčně.

Cena skutečně tak nízká, že jsem se ji na počátku minulého roku bál a upřímně řečeno, mě od Klenotu odrazovala. Dobře, že mě nakonec neodradila ;-).

Pokud byste se o Klenotu chtěli dozvědět více, jako dobrá reference vám může posloužit dotaz na služby Klenotu a následné diskuze na odborném serveru abclinuxu.cz.

Diskuze s komentáři o web hostingu Klenot.cz

Další výbornou referencí vám pak může být článek Marka Olšavského - Webhosting Klenot.cz

Svému hostingu za dárkové kupóny děkuji a těším se i na další vzájemné soužití v roce 2008.

Související článek:

Jak na vlastní web, aneb velmi snadno od ničeho k něčemu

Přidat komentář

Při čtení Klárky článku Štědrý večer nastal, co nám přichystal? jsem se opravdu zasmála. Ne škodolibě. Ale s pochopením. Myslím, že ve většině rodin to je podobné. Neznám snad nikoho, kdo by měl ty krásné, „učebnicové“ svátky. Uznávám… v tu chvíli by se člověk někdy nejraději zakopal pár metrů pod zem…ale pak se na to s úsměvem – smíchem vzpomíná…

Tak jen v rychlosti - na co že se to bude vzpomínat u nás…

Letos začal perlit děda. Babičky odvedly mrňouse do vedlejšího pokoje, a my s manželem jsme rychle vyndávali schované dárky pod stromeček…děda na nás koukal: „Jak dlouho chcete tuhle komedii hrát?“ (Matymu jsou 4 roky) Já jsem málem začala prskat hůř než naše kočka, naštěstí manžel je kliďas a zachraňoval situaci: „Co nejdýl to půjde, dědo“.

Při rozbalování dárků trumfovala dědu babička : „Tak si představte, kdo umřel!“ Po tom, co se na ni mamka zamračila, pokračovala: „Ale já to neříkám jen tak! …Ona byla od nás z vesnice!“ Po dramatický pauze – na kterou nikdo nereagoval, babička znechuceně povídala: „Co to tady hraje? To je z rádia?! (Z CD se linuly „nejkrásnější koledy“)

Všechen ten mumraj pozorovala zpod stromečku kočka Bětuška. Děda při pohledu na ni povídá: „Sousedovic kočky choděj tý naší na žrádlo…“ A pak nám začal vysvětlovat, že je potřeba se jich zbavit a rozvíjel teorie o vyvraždění místních koček.

Když jsme si rozbalili dárky, poseděli, popovídali, tak se chystala babička s dědou domů. Šla jsem jim zamávat z okna a mamka – která s bráškou odjížděli s nimi - se dole prohýbala smíchy:“ Děda nemůže najít klíče od Wartburga!“ Otočila jsem se na manžela, že musíme jít hledat klíče od auta, ale mamka křičela: „Oni jsou někde tady…děda to auto odemknul“. Celá ulice pak slyšela, že klíčky se našly u dědy v kapse…

S manželem jsme potom seděli unavený se skleničkou v ruce na gauči, a říkali si, že to je hezký, ale častějc než 1x za rok by to člověk nezvládnul…

Mrňousek zatím spokojeně spinkal ve spidermanovským oblečku, co mu ušil Ježíšek…J.

2 komentářů

Průběh Štědrého dne se rok co rok opakuje.

Odpoledne mě z mého pokoje vyžene vánoční Kája Gott, který se rozplývá nad Vánoci u našich sousedů. Sousedům se rok od roku zhoršuje sluch, takže jejich „Kája“ letos překřičel naše „Štastný kluky“.

U večeře se děda jako každý rok diví co ten kapr má ale kostiček a že to snad ani není možný. Babička říká, že bez kostiček by to nebyl kapr. Po jídle obvykle vyleje na babičin vánoční ubrus vodu nebo pivo. V případě piva objasní, čí to je vina. Většinou babičky, protože jak mu pivo podávala, rozkvedlala ho a proto teď pěnilo víc než obvykle.

Časy, kdy jsme museli hlídat děti, aby si z pod stromečku braly jen dárky s jejich jménem už pominuly. Nyní musíme hlídat dědu, patrně ve vidině, ať už to vše má „rychle za sebou“ se jak první vrhá pod stromeček a podává dárky. Ovšem už u třetího zapomene, že jsou popsané a vrhne se do rozbalování čehokoli. Pokud není „ježíšek“ přítomen, přijde se na to jen v případě, že se začně podivovat nad danou věcí, jestli to není „dámské“, nebo jestli to „ježíšek“ nepoplet. Případně se nahlas chválí, že byl nějaký hodný, že má tolik dárků. Pak je to jasný.
Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

5 komentářů

Je Štědrý den dopoledne, se správným tušením jsem si vypla zvuk svého milého mobilu už včera v noci. Věděla jsem proč. Už od rána na něj chodí sms básničky - někdy opakující se, přání, pozdravy…Během dopoledne sms ustaly, jelikož jsem na jednu chtěla odpovědět, zjistila jsem, proč už sms nechodí. Síť je přetížena…….

Zamyslela jsem se nad tím, jak se za dob mého života vánoční přání měnila. Ještě před mým životem chodily vánoční pohledy do chalupy, kde občas bydlíme. Tato přání, adresovaná buď mým předkům, nebo lidem, pro mě úplně cizím, tak tato přání si pročítám a prohlížím dodnes. Lidé, co tato přání psali, asi vůbec netušili, že si je ještě o téměř sto let později, někdo bude číst, natož o nich psát, napadá mě s úsměvem.
Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

8 komentářů