Nedávno jsem po několika letech zavítala do Broumova (www.broumov.net), města na konci světa, tedy na konci toho světa českého. Broumov je známý pro blízká skalní města, ale do povědomí návštěvníků se už dostal i Broumovský klášter.
Letos v květnu pro veřejnost zpřístupnila Agentura pro rozvoj Broumovska klášterní zahradu. Vstup do zahrady je volný, zdarma.
Moje průvodkyně, místní rodačka a patriotka mi tu novinu ihned po příjezdu hlásila a moje první kroky po letech v Broumově vedly právě sem. Představila jsem si malou zahradu, upravenou, se záhony růží, možná fontánkou….
Zahrada je obrovská, rozsáhlá, obehnána kamenou zdí. V malém domku je možno zhlednout plány zahrady, pořádají se tam i výstavy. Zahrada je plná stromů, například jabloní. Každý návštevník si může vzít jablko, které je připraveno v košíku u východu. Jelikož bylo sobotní dopoledne, byly jsme tam takřka samy.
„Tady jsme lezly jako malí, přes zeď a běhali tady v těch prostorách. Ukazuje v zadní části zahrady.
„A co to tu bylo?“ Ptám se a zbytky stavby mi nic nepřipomínají.
„ Nevím, asi něco pro zvířata, pamatuji si, že tam bylo seno a sláma.“ Odpovídá Petra.
„Letos v létě, v zahradě byla pořádána divadelní i hudební představení, v rohu zahrady je i ohniště. U tohoto ohniště se při nočních prohlídkách prohání čerti,“ hlásí Petra.
Klášter čas od času pořádá noční prohlídky, lístky bývají vždy měsíc dopředu vyprodány. A jak to probíhalo, zeptala jsem se Petry:
„Noční prohlídka byla super. V zahradě chodila bílá paní (starostka osobně), bezhlavý rytíř a jezinka, pod stromem seděl Hejkal a až úplně vzadu (tam, co jsem Ti ukazovala, že jsme lezli do toho rozbitýho baráku) hořel oheň a kolem něj seděli čerti! Klidně sis mohla sednout mezi ně a ohřát se, bylo to fakt úžasný.
Prohlídka kláštera samotnýho byla zajímavá, hlavně ta atmosféra, když tam po těch chodbách chodíš potmě, to bylo takový zvláštní, výklad nebyl jako ve dne, průvodci se zaměřovali spíš na pověsti a různý příběhy okolo kláštera a Broumovska, bylo to hezký. V knihovně nám průvodce říkal, že nejcennější knihou, která se kdy v klášteře vyskytovala, byla Ďábelská bible, ta, co je kolem ní teď tolik humbuku. Kdysi ji opat daroval nějakýmu panovníkovi a tomu ji potom čórnuli Švédové a už nám ji nevrátili.
V noci bylo otevřený taky druhý patro, kde jsou mnišský cely, teď úplně prázdný. Za totáče tam všude byly svazky StB (klášter fungoval jako archiv StB), teď je tam sice uklizeno, ale pusto, což je docela škoda. A dost velká část kláštera pořád není otevřená, vůbec netuším, co tam může bejt. Byli jsme i ve sklepě, kde jsou uložený vamberecký mumie a ještě o patro níž, kde začínají chodby, který prej vedou až do Police nad Metují, do kláštera. Nikdo je neprozkoumává, aby ho to nezavalilo. Ale pověstí kolem nich je spousta.“
Zahrada mi přijde jako vhodné místo pro odpočinek, relaxaci, zastavení se a přemýšlení. Jen tak se posadit pod možná staletý dub, zadívat se na panorama kláštera, nastavit tvář slunci a poslouchat ticho…