Gabča si s Davídkem opakovala anglická slovíčka. Dostali se k Šatům.
„Šaty?“
Davídek mlčel.
„Dress Davídku,“ připomněla mu po chvíli Gabča.
„Dres jako stres Davídku,“ ozvala se Lucinka.
„Lucinko, víš co je to stres?“ zeptala se pohotově Gabča.
„Vím maminko, stres je, když je někdo na mrtvolky.“
„Na mrtvolky Lucinko?“
„Jóóó maminko, na mrtvolky, má toho hodně.“
„To je na mrtvici Lucinko“
„Jo maminko, na mrtvici jsem myslela.
17. listopad, pro některé jen den, kdy nemusí do práce. Pro jiné den, kdy se ve svých myšlenkách obrací do minula a srovnávají je s současností. Pro další pak den, kdy si uvědomují, že boj za svobodu jedince neskončil a je třeba v něm pokračovat. Každý ať si tento den prožije po svém. Nic neděláním a válením se, výletováním, demonstrováním, vzpomínám, nadáváním, kutěním bojových plánů a kdo ví čeho.
Pokud se mám krátce vyjádřit k 17. listopadu, v jeho kontextu rozlišuji dvě období. Období před rokem 1989 (před sametovou revolucí) a období po roce 1989 (po sametové revoluci). Listopad 1939 jsem naštěstí nezažil, mohou se vyjádřit starší mezi námi.
První předrevoluční období jsem prožil jako dítě a upřímně musím napsat že skvěle. Zde patří velký dík mým rodičům a vesnickému prostředí. Komunistická ideologie a nalejvárna, o které jsem se dozvěděl až zpětně, nás na vesnici míjela. Místo zabývání se komunismem a sněním o lepších zítřcích jsme lítali po venku, hráli fotbal a hokej, sbírali starý papír, chodili do kina, jezdili na výlety, tábory, k moři. Nemám si na co stěžovat.
Druhé porevoluční období jsem prožil jako puberťák, vysokoškolák a pracující. Ani zde si nemohu stěžovat. Stále se mám dobře, lidi na vesnici, kde stále žiji zůstali stejní a fajn. Za mě dobrá.
Pokud však podívám kolem sebe, nejsem si jist, zdali to tak růžově prožívá každý. Obecně jsem vypozoroval, že ti, kteří se měli dobře před revolucí, mají se dobře i po ní. Ti kdo se dobře neměli, jsou na tom stejně. A možná bez ztráty sociálních jistot i hůř. Bohužel, takových lidí je mnoho.
Situace ve společnosti nebude nikdy ideální, vždy budou spokojení a nespokojení. Spokojených bude méně, nespokojených pak více. Takový je už život.
Z tohoto pohledu, vnímám 17.listopad, jako den, kdy nemusím do práce a mohu odpočívat. Nic víc, nic méně. Člověk se nemění, zůstává stejný.
Jak 17. listopad vnímáte vy?
Máte složku s obrázky a chcete vyházet duplicitní. Metody porovnávání podle jména, velikosti či dokonce obsahu (CRC, md5) už udělaly svoje – většinou s nevalným výsledkem. Stále je tam mnoho duplicit. Ze všech vizuální porovnávačů (i placených), které jsem před dvěma roky zkoušel, vyšel nejlépe Dup Detector. Poslední verze 3.201 je ke stažení třeba ze Slunečnice – vývoj programu byl bohužel ukončen v roce 2005 a firma Prismatic Software už zřejmě neexistuje.
Program podporuje následující formáty (vzato z nápovědy):
JPG, BMP, PNG, TIFF (non-LZW compressed), PCX, TGA, WMF, EMF, and PSD (compacted)
GIF tedy bohužel ne :-(
Metody porovnávání - Dup Detector
Vybereme si tedy metodu porovnávání č. 1 (1 balík obrázků a porovnávání mezi sebou navzájem). Zbylé metody slouží např. k porovnávání nových obrázků vůči starým.
Číst dál »
O víkednu jsem od bráchy, který se právě vrátil z cest, obdržel dárek v podobě dvou Guinnessů v plechovce.
Musím přiznat, že plechovkám moc neholduji, proto si je sám od sebe nekoupím. Nikdy jsem si tedy nekoupil ani Guinnesse. Když už ho mám ale takto doma, proč ho nezkusit? A tak jsem tedy zkusil. Z plechovky jsem si ho přelil do půllitru a když plechovku po vyprázdnění převracím, něco v ní štěrchá. „Co to?“ říkám si pro sebe a plechovku zkoumám. Pohledem do plechovky zjišťuji přítomnost větší kuličky. “
Číst dál »
Dovolte mi úvodem otázku. Kdo z Vás by PRACOVAL pro MILIARDÁŘE KAŽDÝ DEN HODINU úplně ZADARMO? Než budete číst dále, zodpovězte si ji prosím.
Představte si modelový případ. Jste podnikatel a vymyslíte, že budete provozovat web – pro ženy, pro muže, je fuk pro koho a o čem. Koupíte redakční systém, zařídíte hosting, najmete lidi, kteří vytvoří obsah – napíší články. Články přitahují lidi, lidi tvoří příjem (reklama). Někdy to vynáší víc, někdy míň.
Vraťme se k úvodní otázce: každý den hodinu zadarmo. Většina z Vás předpokládám odpověděla něco jako: „Ani náhodou. Když má tolik peněz, ať platí.“
Máte-li svůj profil na Faceboku (či jinde), svými příspěvky tvoříte obsah. Obsah, který přivádí další lidi. Lidi, kteří přinášejí peníze. Děláte to ve svém volném čase. Zadarmo. Pracujete, aby někdo jiný zbohatl. Žádný plat, žádné „sociální“ ani „zdravotní“. Nic je nestojíte. Neplatí vás. Jste jejich neplacení „zaměstnanci“.
Tak teď znáte hru a znáte svou pozici. A hraje se všude:
Disclaimer: Výše uvedené slogany jsou náhodné a případná podobnost textu se skutečnými je čistě náhodná.
Facebook, Twitter, YouTube, blogy – dosaďte si co chcete. Tatáž hra, tatáž pozice.
Naložte s touto informací jak uznáte za vhodné. Pište na Facebook, nepište na Facebook, založte si vlastní Facebook ;-). Je to na vás. Jen jsem vám chtěl ukázat, co si možná ne každý uvědomuje – aspoň doufám, že jsem nebyl donedávna úplně natvrdlý jen já :-) Ačkoliv jsem vlastně furt – tento web mi totiž nepatří…
Slevové weby (Nebojte se podezřele výhodných slev na „slevových“ webech. Fungují!) rostou jak houby po dešti a je to dobře. Poslední zajímavý počin, na který jsem byl skrze Twitter upozorněn se jmenuje Knihomat.cz a jak název napovídá, půjde o web umožňující nakoupit levněji knihy, což se může teď před vánocemi hodit.
První nabízená kniha Bohatý táta, chudý táta amerického podnikatele a samozřejmě také autora Roberta Kiyosakiho fajn. Sice nejde o žádnou novinku, neznáte-li však knihu a tak nějak se zajímáte o peníze (ano, jsou lidé, kteří se o peníze zas tak moc nezajímají), máte příležitost si ji za pár korun opatřit (tedy možná za pár korun, čtěte dál, nejasnost mám kolem dopravy :-( ).
Více o knize zde: Bohatý táta chudý táta – stručná recenze
Rozhovor s autorem v České televizi: Na plovárně s Robertem Kiyosakim
Tolik o knize a o nabídce. Zde je vše jasné. Bohužel, zůstávají mi dvě podstatné nejasností kolem samotného nákupu, vyzvednutí, či dopravy zboží.
První nejasnou informaci, s kterou jsem se na webu setkal je: Zbývá kusů: 7. Zde nevím, zdali je k nákupu dostupných již jen 7 knih. Nebo zdali je nutno 7 knih ještě zakoupit, aby byla sleva aktivována.
Druhou velmi podstatnou nejasnost mám u vyzvedávání, či ceny za dopravu knih, která může celý nákup prodražit. Tyto informace nejsou nikde na webu jasně uvedeny a popravdě musím říct od nákupu samotného mě pro tuto chvíli odrazují.
No, uvidíme, jak se nám Knihomat.cz vyvine do budoucna a zdali se knihy objeví v nabídce i dalších slevových webů.
Samozřejmě, nemusíte, ani vás do toho nijak nebudeme nutit, ale zvažte, je zde podzim, brzy přijde zima, tak proč pár chvil z delších temných večerů nevěnovat dobře napsané knize s velmi kvalitním příběhem.
Sám jsem tuto na pohled mírně obézní knihu (550 stt.) dlouho přehlížel s tím, že na tolik stránek nemám čas. Když mi už ale pár lidí knihu doporučilo, ať už osobně, či na Facebooku, nešlo jinak než si něco času udělat, knihu si obstarat a do příběhu se zakousnout.
Jelikož mi na samém počátku čtení byla dostupná jak anglická , tak česká verze, chvíli jsem zvažoval, do jaké z nich se pustit. S přihlédnutím k faktu, že originál byl psán ve švédštině a dvojitý překlad švédština -> angličtina (jistě kvalitní) angličtina -> čeština (méně kvalitní) by nemusel být ten pravý ořechový, šáhl jsem po českém překladu a dal se do čtení.
Po prvních pár přelouskaných stránkách jsem si ještě říkal, co na knize ostatní vidí. Čte se dobře, ale nic výjimečného v ní neshledávám. Po čase, o pár desítek stránek dál však nastal zvrat a já četl a četl, stránky letěly až jsem dočetl. A pak jsem přemýšlel. Příběh, lépe řečeno, příběhy, z kterých se kniha skládá, byly zajímavé. Nebyl jen jeden, bylo jich několik, některé uzavřené, jiné otevřené. Možná se některé z rozehraných příběhů uzavřou v dalších dílech, nevím, nechám se překvapit. Právě jsem začal číst díl druhý Dívka, která si hrála s ohněm a nutno se zmínit, nepsat tento blog, čtu.
Doposud jsem předpokládal, že všichni víte, o jaké knize píši a soustředil jsem se jen na popis jak se mi kniha četla. Nyní víc konkrétních informací pro všechny kteří se o popisované knize dozvídají poprvé.
Kniha již zesnulého švédského autora Stiega Larssona Muži, kteří nenávidí ženy, je prvním dílem trilogie Milénium a dle počtu světových prodejů, je právem označovaná za bestseller. Kvalitu celé trilogie zatím potvrdit nemohu, co jsem však slyšel, druhá a třetí kniha je stejně dobrá jako první. Je se tedy na co těšit.
Tak jsme se rozhodli, že poprosíme naše čtenáře, aby se pokusili identifikovat tento strom a plod. Fotky jsou pořízené v Jižním Vietnamu.
Znáte?
Čím dál častěji se u počítače setkávám s potřebou sdílet data. Jak mezi s sebou samým (mezi několika počítači které používám a telefonem) tak s ostatními (převážně fotografie). Používat ke sdílení cédéčka a flashky mě již unavovalo. Stejně tak občasné sdílení dat prostřednictvím emailu, či úschoven.
Několik posledních měsíců jsem ke sdíleni používal službu Ubuntu One, bohužel stále tak nějak nechodila dle mých představ. Minulý týden jsem se odhodlal zkusit další službu Dropbox. Po týdnu používání, kdy ji provozuji na dvou počítačích a telefonu musím říct, ano, je to ta pravá služba. Rychlá, spolehlivá a univerzální. Dropbox rozjedete na všem. Na PC pod Linuxem, OS X a Windows. Z mobilů pak pod Android, iPhone, iPadem a Blackberry.
Nyní k Dropboxu samotnému. Čím pro vás může být přínosný? Čím si vás získá? Po registraci a nainstalování klienta Vám budou přiděleny 2 GB webového prostoru zdarma. Díky integraci Dropbox klienta se systémem se vám tento přidělení prostor bude jevit jako klasický adresář a tak správa vašeho webového prostoru bude hračkou. Nahrajete do adresáře soubor a ani nepoznáte, že se vám již láduje na web.
Dáda počítá do školy úkol z násobení, „mami, já jsem unavený, já nevím, kolik je 8×5 “ na to povídám „no Davídku, to je jako když ti dám 8x5kč,“ a Davča “ no to je lehké 40kč a mami dáš mi ty peníze?“
21 listopadu, 2010 
LuFa 