Průběh Štědrého dne se rok co rok opakuje.
Odpoledne mě z mého pokoje vyžene vánoční Kája Gott, který se rozplývá nad Vánoci u našich sousedů. Sousedům se rok od roku zhoršuje sluch, takže jejich „Kája“ letos překřičel naše „Štastný kluky“.
U večeře se děda jako každý rok diví co ten kapr má ale kostiček a že to snad ani není možný. Babička říká, že bez kostiček by to nebyl kapr. Po jídle obvykle vyleje na babičin vánoční ubrus vodu nebo pivo. V případě piva objasní, čí to je vina. Většinou babičky, protože jak mu pivo podávala, rozkvedlala ho a proto teď pěnilo víc než obvykle.
Časy, kdy jsme museli hlídat děti, aby si z pod stromečku braly jen dárky s jejich jménem už pominuly. Nyní musíme hlídat dědu, patrně ve vidině, ať už to vše má „rychle za sebou“ se jak první vrhá pod stromeček a podává dárky. Ovšem už u třetího zapomene, že jsou popsané a vrhne se do rozbalování čehokoli. Pokud není „ježíšek“ přítomen, přijde se na to jen v případě, že se začně podivovat nad danou věcí, jestli to není „dámské“, nebo jestli to „ježíšek“ nepoplet. Případně se nahlas chválí, že byl nějaký hodný, že má tolik dárků. Pak je to jasný.
Číst dál »