Ježíšek má před Vánoci hodně odpovědnou práci. Musí přečíst všechna přání, vyhodnotit zda je intenzita zlobení v souladu s požadovanými dárky, ty pak musí obstarat ve správném množství, velikosti, barvě. Když vše sežene, většinou se mu uleví, oddechne si, dárky schová a dále sleduje střídavé zlobení a dobré skutky dětí. Balení dárků nechává až na poslední chvíli, což mu už nejednou připravilo starost navíc.

Většina oken paneláků už je tmavá, v jednom patře se svítí.
V obýváku je spousta papírů, mašlí, jmenovek a mezi tím mamka. Je předštědrovečerní noc, poslední šance, kdy zabalit dárky, které „vyzvedla“ od Ježíška, ten už neměl čas ani sílu dárky zabalit. Mamka vypadá poněkud znaveně, ale každý dárek balí se vzpomínkou na toho, komu ho už zítra Ježíšek přinese. Často se i pousměje, její dcerka už spí, věří tomu, co jí bylo řečeno: “Tomu, kdo je celý rok hodný, Ježíšek zítra večer přinese dárky, o které si napsal.“

Náhle se pootevřou dveře dětského pokojíčku, malá ospalá holčička, s vlásky přes oči, si to šine přes chodbu přímo k obýváku. Mamka je úplně tuhá a v němém úžasu jen kouká, co bude následovat. Holčička ovšem přímo před vstupem do obýváku zahne k toaletě. Při otevírání dveří se podívá do obýváku, oči mamky a dcerky se setkají, pro holčičku je to patrně neobvyklý pohled, ale rozespalost a potřeba, proč vstala z vyhřátého pelíšku ji táhne dál na záchod.

Maminka hbitě přemýšlí co udělat, mám jen pár vteřin, rychle schová zabalené dárky do skříně, nezabalené, pod deku, papíry za křeslo a už slyší splachování záchodu. „Stejně to už viděla!“ Pomyslí si zklamaně. „Jak je to možný, že jde už ted, o půlnoci čůrat, když jde, tak chodí až k ránu…“ Honí se mamce hlavou. Holčička vyjde, když zavírá dveře, opět se podívá do obýváku, jejich oči se setkají, holčička vzorně zhasne a bezeslova jde zpátky do svého pokoje, do pelíšku.

„ Jak jí to ráno vysvětlit? Co jí říci?“ Ptá se sama sebe mamka, zkazilo jí to náladu, miluje to překvapení v dětských očích, když zazvoní zvoneček, a v pokoji se objeví dárky, ten pocit jí zastíní starosti, práci a přípravy na Štědrý den. „Musím se na ráno dokonale připravit, na její otázky a reakce.“ Říká si mamka. Holčička je ve věku, kdy už může mít určité pochyby o existenci Ježíška. Ano, bude to tak, že Ježíšek ji poprosil, aby mu pomohla, že měl hodně práce, nestíhal, atd…. A tak mu mamka pomohla.
I přesto se jí ulehalo s těžším svědomím, než původně myslela. Byla zklamaná. Měla vztek

Ráno bylo jako každé jiné, holčička šla vzbudit mamku, chvíli spolu ležely v posteli, než společně posnídali. Žádná otázka nepadla, mamka myslela, že už ani nepadne, a najednou to přišlo: „ Mami, byla jsem v noci čůrat?“ Ptá se pátravě holčička a z mamky nespouští oči, je vidět, že odpověď je pro ní opravdu důležitá. Mamka pohotově odpoví:“ Ne, nebyla, ale teď by sis měla dojít, ještě jsi ráno nebyla, ne?“ Holčička se zvedá a říká: “Tak jo, to je v pohodě, já myslela, že jsem byla, ale to se mi asi jen zdálo, jak se nemohu dočkat, co večer Ježíšek přinese.“