10 března, 2008 
Dena 
Ve čtvrtek jsem přišla domů, bouchla do vypínače… a ono nic. Zkusila jsem nahodit pojistky a pořád nic. Tak jsem volala manželovi, co mám dělat. „Běž na chodbu, otevři kličkou plechový dvířka..“ No, dobrý – to by stačilo. Elektriky se bojím, do žádný skříňky nelezu. V půl šestý už se začalo stmívat, tak jsem se odhodlala na chodbu. Za plechovýma dvířkama byl lísteček oznamující, že nám odpojili elektriku. Nic ve schránce, za dveřmi…jen tenhle jeden lístek. Nechápavě jsem vytočila zákaznickou linku, kde mi sdělili, že jsme měli v bance nastavený limit a ČEZ nám zdvihl zálohu, která byla vyšší než limit, tak platba neodešla. Prý nás upozorňovali poštou. Pátrala jsem v paměti… Schránku vybírám každý den a nic tam nebylo. Elektriku přijdou zapojit zítra, když dnes zaplatíme složenku…nebo v pondělí. „To snad né! Vždyť já mám plnej mrazák!“ Pán byl naštěstí ochotný a hned přispěchal s radou: „Tak to dejte k sousedům.“ Asi se nad náma neplatičema každej den pěkně pobaví.
Tak hned volám manželovi, ať přijede s prckem domů, že musíme na poštu zaplatit složenky. Nastal úprk na poštu, kde se nám povedla 3x špatně vyplnit složenka, pak zaplatit další složenku – pokutu za připojení 1350,-Kč. Potom odfaxovat útržky o zaplacení a hodinu čekat. A znovu telefony jestli ČEZ fax dostal.
Když jsem doma po celým bytě rozsvítila svíčky, tak jsem se musela přes to všechno smát. Matýsek byl úplně nadšenej. „Maminko, to je jako to bylo dřív, žejo? O tom jsme si vyprávěli ve školce, jak žili lidi dávno a dávno.“
„Tak to hlavně nikde neříkej, jak si doma hrajem. A nechoď blízko ke svíčkám a nehoňte se s kočkou – ať to tady nepodpálíte.“
Kamna šly jen v jedný místnosti, tak jsme tam všichni tři seděli. Maty byl důležitej: „To jsem hodnej, že jsem vás pustil do pokojíčku, jinak byste umrzli!“
Pak jsem si vzpomněla: „Já jsem ti Matýsku něco koupila.“ A přinesla jsem knížku o zvířátkách. V tu chvíli se manžel začal poprvé smát. „Tak to je výbornej dárek, Denisko! To si skvěle počteme!“
Ráno Matýsek vstával a hned křičel: „Maminko, budeme si zase hrát jak to bylo dávno a dávno?“
„Nic jinýho nám nezbejvá.“
Když jsme přišli v pátek z práce, tak nám už starý časy skončily. Akorát teď přemýšlím, na koho být naštvaná – na rychlej zákrok ČEZu, nebo na služby pošty?
