To jsem nejen já slýchala každou povinnou lékařskou prohlídku.
Ploché nohy, vadné držení těla, další prosím…..
Čím jsem byla starší, tím víc jsem na to byla citlivá. Nejdřív jsem si říkala, že nohy přece máme od narození ploché, jaké jiné by měly být? Paní doktorka nám k tomu nikdy nic neřekla, jen to přepsala z jedné strany zdravotnického průkazu na druhou. Z pravidelných prohlídek jsme se všichni spolužáci vraceli se stejným verdiktem, byli jsme na doktorku naštvaní. Ani doma nám k tomu moc nedokázali říci. Na dotazy, zda měli rodiče taktéž v průkazu ploché nohy a vadné držení těla jsme se dozvěděli: “ To za nás nebylo, aby na nás někdo koukal.“ Tím nám nahrávali, abychom řekli, že na nás se paní doktorka taky ani nepodívá.
Uplynulo skoro 20 let, kdy mi to dětská doktorka řekla naposledy. Nikdy mi v ničem moje ploché nohy nevadily, alespoň jsem měla ten pocit. Když jsem poprvé šla na masáž zad a šíje, masérka se ptala, zda mám bolesti, a netvářila se nějak optimisticky co se mého těla týče. „To máte štěstí, že Vás ještě nebolí!“
Chce ze mne vytáhnout prachy, abych přišla zase, řekla jsem si a podruhé šla jinam. Vše se ale opakovalo.
Jednoho dne jsem šla k fyzioterapeutce Jítě, abych zjistila, zda mají masérky pravdu. Jelikož je to moje kamarádka, svěřila jsem se jí s podezřením, jak hodně jsou masérky ovlivněny vidinou zisku.
„Tak se svlíkni, podívám se na tebe jako na celek.“ Řekla.
Koukala, zkoumala, dumala a poté začla: “ Vemu to odspoda, máš ploché nohy, jednu víc, druhou míň…………“ Už jsem ji neslyšela dál, jen se mi vrátily vzpomínky z dětství, no to si snad dělá srandu, že mám ploché nohy, honí se mi hlavou.
“ to způsobuje pak problémy směrem nahoru, jeden kotník máš tak, kolena tohle, kyčle tamto, …..no a vidíš, to pak je jasný, že máš jedno rameno níž…….“
Bylo mi doporučeno cvičit ty ploché nohy, vyrovnat disbalance těla, naučila jsem se několik cviků, které kdybych prováděla každý den, tak věřím, že pomohou.
Měla jsem pocit, že se mi nikdy žádný lékař (orotopéd) takhle individuálně nevěnoval. Vše co mi říkala, říkala tak, abych ji rozuměla, vysvětlovala mi jak co funguje. Přístup byl opravdu velice individuální, a komplexní, není to jen o tom odstranit, či zlepšit funkčnost jedné části těla, vše souvísí se vším.
„Naše tělo je jeden velký informační systém“, učili jsme se na Projektování IS. No a já to právě pochopila.