Regulační poplatky ve zdravotnictví, téma před volbami, při volbách a i nyní po volbách. Všude o nich čteme. Naposled jsem tak učinil včera v článku Rudolfa Polaneckého, v kterém je nazval třicetikorunová malichernost. Před tím mě ze židle nadzvedl tento výrok kardinála Vlka:
Ano, i v těch volbách. Za třicet stříbrných prodal Jidáš Krista. Za třicet korun se dnes prodává tento národ.
(zdroj: Kardinál: Národ se prodal za 30 korun jako Jidáš)
A proč to? Proč mě řeči o třiceti korunách štvou? Protože ani zdaleka nejsou pravdivé. Vždyť 30 korun pouze vstupním poplatkem k jednomu lékaři. Za další lékaře, kam je člověk předešlým lékařem poslán platí dalších 30 korun. Což se sčítá. No a když jde člověk na pohotovost, platí rovných 90 korun. K tomu pak 30 korun za recept. Suma sumárum je to dost. Žádných malicherných 30 korun jak se leckde píše.
Dva příklady ze života:
Na zubní prohlídce navrhla zubařka Gabče vytržení zubu. OK, Gabča na vytržení zubu přistoupila, zub byl vytržen a začali trable. Uběhly asi dva dny, a místo kde byl zub ne a ne přestat bolet. Ba co víc, bolest se pekelně zvyšovala a tak nezbylo nic jiného než navštívit zubní pohotovost. Ti koho zuby šíleně bolely a nejsou masochisti jistě pochopí. Ošetření, znecitlivění, vyčištění rány 90 korun. Jestli byl recept, nebo ne si už nepamatuji. V sobotu večer se rána po vytrženém zubu opět zhoršila, tak zas na pohotovost. Dalších 90 korun. V pondělí návštěva zubařky 30 korun a zjištění, že zub nebyl vytržen celý, v puse zůstala nějaká jeho část a tak se tvořil zánět. Suma sumárum, zdaleka nebylo placeno celých 30 korun.
Druhý přiklad mám z nedávné doby. Lucinka se večer děsně stěžovala na bolest ucha. Později nás začala prosit, zdali ji nemůžeme vzít do nemocnice. No, co asi jako rodič uděláte, když jinak statečné dítě má velké bolesti. Vzali jsme ji tedy na pohotovost. Devadesát korun prohlídka, další peníze za recept. Následující den jsme museli k dětské doktorce. Třicet korun návštěva, třicet korun recept a posláni k ušnímu. Tam opět třicet korun za lékaře a dalších třicet korun za recept. Dalších pár poplatků ještě následovalo. Ke třiceti korunám má Lucinčin problém s ouška daleko. Samozřejmě že jako rodič můžu Lucinku nechat bez ošetření doma, jen aby páni lékaři měli méně práce, ale který rodič by to udělal.
Obdobné případy, kde se zdaleka za ošetření neplatí pouze 30 korun, jistě snadno ve vašem okolí najdete. Proto si myslím, že v médiích tolikrát zmiňovaných 30 korun je lež.
Aby ale jinak nedošlo k mýlce, za regulační poplatky ve zdravotnictví jsem. Ale pouze za ten první. Pokud mě lékař pošle k dalšímu lékaři, nevidím důvod proč zase platit. To samé recepty. Pokud je lék k dostání pouze na recept a lékař usoudí, že ho jako pacient potřebuji, proč bych měl platit. Platím přeci každý měsíc nemalé zdravotní pojištění.
Takže regulační poplatky ano, jak jsou ale postaveny dnes NE. A ty lži o třiceti korunách fakt nemá rád. Ono třicet korun, ke třiceti korunám, plus někdy devadesát je suma sumárum daleko víc, než stále zmiňovaných, malicherných, třicet korun.