Už dlouho přemýšlím o tom jak to napsat, aby to nebylo jednostranné, někoho napadající ale abych se dozvěděla, zda se jedná jen o mé vlastní pospojování souvislostí, nebo jestli to tak opravdu je.

Jezdím tramvají. Denně. Ráno bývají sedadla obsazena. Všichni cestující se snaží a jsou co nejvíce nepřítomni. Dívají se ven, tak aby neviděli něco jiného, třeba že někdo nastupuje, nebo paní s kočárkem vystupuje. Hlavně nemít žádný oční kontakt. Obrana před lidmi co nastupují a vystupují jsou taky sluchátka, když vám náhodou někdo řekne: “ Pane, pustil byste mne sednout….Pane, pomůžete mi s kočárkem…“ Tak aby to říkal marně, ale zárověň jsem já nebyl vinen, protože já ji přece ani neslyším ani nevidím.

V ranní tramvaji dost sedících spí, čte noviny co jsou zadarmo, hraje
si s krabičkami a nebo kouká ven. Ráno je velká pravděpodnost, že když nastoupíte s holí, že vás nikdo nepustí sednout, tedy pustí, těhotná žena. Hormony na ni působí, je přectilivělá a naměkko. Když to vidím, ohlížím se po voze a ejhle, sedí samí chlapi. Dámy stojí, možná proto, že kdyby seděly, tak by si pomačkaly róbu.

V neděli to není jiné, slyším hlas staré paní, stále opakuje: „Prosím Vás“ a přidává na síle hlasu. Otočím se dozadu, co se dějě
e. Paní stojí nad klukem, je nad ním nahnutá, on se dívá z okna, ale stejně ji vidět musí, není mezi jejich pohledy ani pravý úhel. Mladík má sluchátka a očividně spoléhá na to, že ho to omlouvá. Stará paní spoléhá na to, že mu to bude trapné, je jí také jasné, že ji vidí. No a nebo spoléhá na to, že to nevydrží někdo z cestujících. Nevydržela jsem to. Vstala jsem a taky jsem to napsala.

A určitě tomu asociálnímu hochovi platíme školu, či podporu, z našich daní, nehledě na to, že takoví týpci jezdívají načerno. Kdo mohl tohle porodit? Řekla jsem si na závěr a politovala neznámou matku. Asi má a bude mít krušné časy.

Jak to tak bývá, dostáváme dnes ze všech stran informace o viru H1N1 a jeho mutacích, dokonce se dozvíme, jak jsou na tom s chřipkou v Norsku i Karlových Varech. Taky novináři stříhají metr, kdy už přijdou ty vakcíny do Česka, kolik jich bude a kdo bude očkován a kdo ne.
Hodně doktorů odmítá podstopit očkování, protože není otestované a stejně nepomáhá.

Co tato informovanost způsobuje u „normálních“ smrtelníků?

Bojíme se.

Dnes ráno, docela brzo ráno jsem nakupovala v obchodě co není Kaufland, ale přesto tam stála střednědlouhá fronta. „Normálně“ vypadající pán asi nakupoval vyjímečně, možná to za něj obvykle dělá někdo, kdo má chřipku. Pán ale náhle promluvil:“ Co to tam je za afričany? Jsou pomalý a černý, pak nemáme bejt nemocný, šahaj na naše jídlo a naše peníze a prskaj nám tady, ať jsi jdou prskat domů do Afriky.“ Pán si vše výrazně přivlastňoval.

Tady se pán projevil jako ten, o kterém píše pan psycholog (nebo sociolog?):Jsme národ pitomců. Hned jsem si na tento článek vzpomněla a bylo mi líto paní Jaroslavy, která měla tento víkend šichtu na pokladně. Paní Jaroslava měla jen černě obarvené vlasy a možná tmavší oči. Do vzezření afričanky hodně daleko. Možná by se mohla považovat za romku, ale romové přeci nejsou afričani, nebo?

Dnes jsem jela tramvají, sednu si a za mnou začne někdo kašlat, lidi od člověka odstupují, odsedávají si, udělám to i já. Tady mám pocit, že mohlo jít o fígl, jak si vydobít místo k sezení.

Nebo: Lidé více než jindy nadávají na ty, co chodí do práce nemocní, s teplotou a rýmou. Používají stejné toalety, kuchyně, místnosti jako ostatní. V tomto případě se dá rychle poznat kdo z dam je čerstvě těhotný (rozuměj,ve té fázi, kdy je to tajemství). Ta začně totiž vyšilovat nejvíce a posílat krchláky domů, případně radši zůstane doma preventivně ona.

Co jsme se tak bavili v práci, rozhodně se nestýkáme s lidmi, co mají děti, protože tam to je jasný a vysoce pravděpodobný.

A to všechno i přesto, že nemáme kolem sebe někoho, kdo by měl prasečí chřipku prokázanou, nebo kdo by na ni dokonce umřel.

Myslím, že o co víc se budem bránit a budem na to myslet, tím je pracděpodobnější, že padnem a posílíme Tím silný pharma průmysl.