3 ledna, 2010 
Klára 
Tentokrát bude hádanka se správnou odpovědí pro každého.
Co vám ten obrazec připomíná?
Zapojte fantazii, obracejte monitorem a podělte se s vašimi asociacemi.
Novoroční hádanka
Nechodit blízko, nestrkat
Bylo v tom něco, no, nepřirozenýho. Teda v ní. Ne, ve všem. Divím se, že na to za ty roky nikdo nepřišel, ale ne nadarmo se říká, že sex a vše co s ním souvisí lidi dokonale oslepuje. Jak chlap vidí obnaženou pohlednou ženskou s vyvalenou pipinou, začíná myslet čůrákem. Co na tom, že se kolem něj dějou věci víc než podivný. Ničeho si nevšimne.
Těch pár let, co Jariya, její jméno jsem se dozvěděl později, bez nijakého významného povšimnutí vystupovala v jednom z špinavých ilegálních klubů vykřičené čtvrti města andělů, Bangkoku, nechť je toho důkazem. Nebýt mě, snad by tam i vědou neobjevená chcípla. Neskutečný.
V porovnání s ostatními účinkujícími děvčaty, Jariya, svým pohlcovacím číslem nijak nevynikala. Žena s sebevětší píčou dnes nikoho neohromí. Může si tam nacpat klidně chobot ze slona, ale pokud ho nedostane ven, je to o ničem.
O dost zajímavější se nadrženýmu zahraničnímu obecenstvu zdála vystoupení děvčat, která pičkou kouřila cigárka, vstřelovala pingpongové míčky do připravených skleniček, po obecenstvu střílela banány, neoholeným pánům poskytla dostatek žiletek pro oholení a přítomným zamilovaným párům vytáhla tu a tam z onoho svého místa neřesti a vzrušení nádhernou a voňavou květinku.
Ne však mě. Číslo Jaryi mě ohromilo. Na iluzionistku byla moc prostá. Obyčejná chudá dívka s pohnutým osudem. V životě nepřekročila práh své rodné vesnice a později Patpongu.
Nějak to ale dělat musela? Těch rozměrných rozmanitých předmětů, co do sebe dostala a žádný z nich nevydala zpět.
Nebyla erotická, byla extrémně nenasytná. Pokud nešlo o iluzi, vymykala se zcela přírodním zákonům. To mě zajímalo. Musel jsem tomu přijít na kloub, musel jsem ji prozkoumat.
Porno show skončila. Jeviště, dá-li se tak vyvýšený parket nazvat, obsadily sličné go-go tanečnice. Vystupující dívky se rozešly mezi dychtivé obecenstvo. Pátral jsem po Jariyi. Jako jediná chyběla.
Jak na Nový rok tak po celý rok
Co máte na programu na Nový rok? Podle toho se bude odvíjet váš celý nový rok?
Pokud by to tak mělo být, vypadal by svět úplně jinak.
Na serveru Lupa kdysi jeden redaktor psal, že na Nový rok je velice málo přístupů na jeho webzin, málo jeho kamarádů je on line na ICQ. S tím souvisí i fakt, že se provede velmi malé množství internetových obchodů, patrně i klasických nákupů. V tomto případě bychom si asi nepřáli aby pořekadlo bylo pravdivé.
Na Nový rok většina lidí spí déle, tedy přesněji řečeno spí kratší dobu, vstává později. Mnohým je špatně, mnozí ani nejsou doma. Zde se asi bude lišit osoba od osoby, kdo by si to takto přál po celý rok.
Lidé nejsou většinou v práci, rodinky vyrážejí na novoroční vycházky, či rodinné obědy. Lidé mají více času na sebe i své blízké. Pokud se tak na Nový rok opravdu děje, asi by si lidé přáli, aby to tak bylo po celý rok.
Mnohá města jsou plná odpadků, lidé odpalují zbylé dělobuchy, někde jsou idokonce novoroční ohňostroje organizované – placeny z peněz daňových poplatníků (Ti pak třeba zavřou oči, zacpou uši a čekají až to přejde). Magistrát asi nemyslí na to, že jen zlomek lidí se na to rád dívá, ostatní čekají až rány přejdou, čekají až to magistrátní uklizeči uklidí, čekají na klid, protože jak na Nový rok….
Kočkovy papíry
„Tak ukaž co máš,“ spustili jsme bez pozdravu s Pepinem na Kočku, sotva dorazil na plácek. Staré, ničím nerušené místo kousek za centrem, jak jsme mu přezdívali. Nemohli jsme se dočkat. Sliboval něco fantastického, ale dělal drahoty. Do telefonu nechtěl mluvit. Prej až na místě.
„Čekáte dlouho?“
„Jo.“
Usmál se, odpověď ho potěšila. „Pojďte,“ ukázal na vrak tráboše, který stál na kraji plácku a zamířil k němu. Bokem se posadil na místo řidiče. My zůstali stát před ním. Pravou rukou si otevřel kapsu od košile a vytáhl malý několikrát přeložený obal od žvejkačky. Letmo jsme se na sebe s Pepinem podívali, nic nám to neříkalo. Kočka mlčel. Upřeně se díval před sebe. Po chvíli sklopil zrak na ruce a obal začal nervózně rozdělávat. Mírně se mu třásly. Nás si při tom vůbec nevšímal. Jako bychom byli vzduch. Takového jsme ho už dlouho nezažili. Konečně odstranil poslední přehyb. Teprve teď nám to s Pepinem došlo. Něco takového jsme fakt nečekali.
Matně mi v hlavě vyvstal obraz z doby tak před deseti lety. Tenkrát nám Kočka do bunkru přinesl pár cigaret. Byl o rok starší. Vyznal se. Naučil nás šlukovat, přivodil záchvaty kašle a bolesti žaludku. Po letech se tomu člověk jen směje.
„Tak co tomu říkáte?“ zeptal se.
Neměli jsem slov.
„Vypadá to pěkně,“ řekl Pepin. „Půjč mi je,“ a natáhl ke Kočkovi pro tripy ruku. Nikdy, stejně jako já, ve skutečnosti neviděl jak vypadají.
Nic, zas tak extrovního na pohled to nebylo. Tvrdší, trošku barevně vyvedenej, papírek, maximálně pět krát pět milimetrů. Jeden sem si od Pepina vzal. Ani se mi nechtělo věřit, že něco tak prťavýho může mít na člověka takovej vliv. O dávkách LSD sem měl dost zkreslený představy. „Koukejte“, zavtipkoval sem a dělal, jakože si papírek strkám do pusy.
Kočka s Pepinem se zasmáli.
„Kdy si to dáme?“
„Myslíte teď?“
„Jak to dlouho trvá?“
„Je toho málo. Myslím, že jen pár hodin. Do večera budeme v okeji.“
„Kolik tě to stálo?“
„Tři stovky za jeden.“
Koledakoledaštěpáne…šup do hospody
Aneb Svatý Štěpán trochu jinak:
Štěpán byl považován za mnohem „veselejší“ svátek než ty předchozí. Záleželo na úhlu pohledu. Ten den totiž dostali otroci svobodu.
„Na Svatého Štěpána není pána.“
Což se mnohým hodí i v dnešních časech. Vymanit se z kruhu rodinného, navštívit přátelé, známé, kamarády. Dnes už se může.
Tahle se o Štěpánovi píše na www.revprirody.cz
Konečně se mohlo začít chodit po sousedech a navštěvovat známé, a také se toho hojně využívalo. Čeledínům končila smlouva, odcházeli ze služby a na cestu ještě dostávali výslužku. Ti kdo se dohodli na nové smlouvě, pravidelně v tuto dobu dostávali od hospodářů týdenní dovolenou. Mladí chlapci zase odcházeli s výslužkou ke svým dědečkům, aby se jim nabídli symbolicky do služby. V kostelech se světil oves, neboť Štěpán je patronem koní, děti zase chodily po svých kmotrech koledovat.
Významnou součástí tohoto dne byla oslava konce adventu. Na Moravě se Štěpán slavil jako den svobody mužů podle zásady „Na Štěpána každý sobě za pána“. Už od rána byli muži středem pozornosti. Děvčata je přicházela oholit a vyleštit jim boty, holilo se třískou, leštilo kolomazí, a když napadl sníh, došlo i na mytí sněhem. Každý muž se ten den musel objevit v hospodě, i kdyby se v ní za celý minulý rok neukázal. Když se pak všichni vraceli notně rozjaření domů, manželky se na ně ani příliš nezlobily. Svoboda mužů končila až 31. prosince. Často však také končila i skutečná svoboda mládenců, neboť nyní již opět z kazatelen zaznívala jména těch, kdo chtěli vstoupit do svazku manželského. Leden a únor se pak vyznačovaly nejvyššími počty svateb ze všech měsíců.
My máme dnes Štěpána spojeného hlavně s koledou. I dnes jsou ještě místa v Čechách, kde se chodí na koledu. Například ve Studenci se po mši vydalo cca 50 koledníků, obcházet domy. Koledu věnují na dobročinné účely.
Další koledování přichází hned v lednu, na Tři krále, koleda se taktéž věnuje dobročinným účelům. Otázkou je, jak hodně se mohou lidé rozdat, když je koleda tak často. Většina lidí totiž přispívá na charitu ke konci roku. At už příspěvky na adventních koncertech, nákupy výrobků z chráněných dílen, příspěvky firem na Vánoce v dětských domovech, sponzoting zs účelem snížení daní,….
Šťastné a veselé Vánoce 2009
Rok se z rokem sešel a máme tu další Štědrý den. Jeden z nejkrásnějších svátků roku. Tímto vám všem přeji jeho krásné prožití a ať pod stromkem naleznete vše, nebo alespoň něco z toho co jste si přáli.
U mě je to zdraví, snad zatím slouží a volný čas, kterého se mi v poslední době dostává velmi málo.
Krásné Vánoce a i dovču, pokud jste si na svátky brali.
Mrazivé pohledy beze slov
Poslední dobou nám sem nějak nejde psát, nezmrzly nám prsty na klávesnici. Lufa se očividně roztwitroval až se utwitroval. Já poslední dobou nedávám své myšlenky na papír.
České dráhy dostávají na prdel
Opět jsem si přečetla zajímavý zážitek z cesty vlakem.
V sobotních novinách na mě vypadla reklamní strana o tom, jak jsou České dráhy dobré, co vše dělají pro cestující a jak se zinovovaly. Taková stránka v sobotních novinách, ta musela být drahá. Dozvíte se že do Milovic začal jezdit citielefant, kolem Boleslavi jezdí Regionovy, že máte cenového asistenta, který vám navrhne nejvýhodnější jízdenku,….
Tak se podíváme co asistent nabídne. Cesta z Phy do HK, dospělý člověk bez jakýchkolik slevových dokladů. Cena 149 Kč.
Tak se podívejme i bez asistenta, co nám nabídne někdo jiný. Stále platí, že se SA dostanete za hoďku a něco za 70 Kč.
Jelikož jezdím vlakem odmalička, ani mi nepřijde, jak jsou vlaky hnusné, špinavé a že je lepší čůrat někde za nádražím do křoví, něž ve vlaku nebo v nádražní budově. Často je ve vlacích přetopeno, nebo zase nezatopeno.
Nechci aby ČD zkrachovaly, vlaky mám ráda, ale teď si už vážně říkám. Jak tohle skončí?
Související články:
České dráhy, průser v železniční dopravě
Pečeme vánoční cukroví s Lucinkou
No, pouze část vánočního cukroví, ale je to roztomilé.
Díky Lucinko. Případné pochvalné komentáře Lucince vyřídíme.
Vám všem přeji krásné prožití před vánočního času. Sám za sebe doufám, že od čtvrtka skončí mé několika týdenní lenošení a zde na blogu začnou přibývat nové příspěvky.