Archiv pro kategorii ‘Povídky’

Valentýn po sedmi letech

„Příští sobotu bude Valentýn, Pejsku, svátek zamilovaných.“ Řekne Kočička když otáčí kalendář. „No a co jako?“ Ptá se Pejsek. „No, nic, jen tak.“ Odpoví nasraně Kočička. „Pojedem do Prahy do divadla! Stavíme se u Vašich.“ Navrhne Kočička. „To bysme mohli.“ Řekne smířlivě Pejsek a pokukuje po Kočičce, zda to myslí vážně, případně co má za […]

Není všechno zlato co se třpytí

Co mu asi tak koupit k Vánocům? Všechno má. Vlastně neví co má a co ne, moc se teď nevídali. Minule se rozplýval nad jejími novými karbonovými hůlkami. Že by? Jo, riskne to, koupí mu je. Jsou sice hodně drahý, ale Ježíšek je Ježíšek a chodí jednou za rok. „Jéé, to jsou hůlky jako máš […]

Brouk

Dneska brouk hraje, je to fajn, zrovna mám službu u lístků, těšila se už od rána. Budou spolu víc hodin než obvykle. Vždycky když trhala lístky a brouk hrál, povyrostla o deset centimetrů a měla pocit, že jí ho všichni závidí. Po divadle vždy zůstanou v divadelní kavárně, díky němu může sedět mezi herci. Díky […]

Promrdanej víkend

Kdo by řekl, že se budeme ještě v pátek v hospodě místo politiky a ženskejch bavit o počasí. Tedy o počasí? Ano, o počasí, ale ne tak docela. Rosničku jistě netřeba představovat. Dědula, sedmdesát let, co se týká předpovědi počasí, úkaz k neuvěření. Kam se hrabou študovaní meteorologové. Desítky chytrejch přístrojů, cizejch slov, ale skutek […]

Velký den

(mikropovídka vznikla na kurzu prózy Evy Hauserové, 8.11.2008) „Dnes už to udělám, všechno Svatavě řeknu a pak se s ní rozloučím. Počkám až kluci usnou. Abych nemusel čekat doma, půjdu ke Švejkovi na jedno. Auto nechám u Švejka, kdyby byla náhodou Svatavy reakce nečekaná. Svatava dobře ví, že auto je moje slabost. V hospodě je […]

Nedůležitý vzkaz

Ahoj, jsem na par dni doma, muzem se videt, mas chut a cas? Taková sms přišla už spousta lidem, možná, když by se udělala hitparáda smsek, byla by někde v top ten. Přišla jí, z neznámého čísla od dobře známého známého. Takového, který ji ani nenechal své telefonní číslo, zato měl to její. Pomilovat, pošpásovat. […]

Hra pod širým nebem

Byl květnový pátek, Česko vyhrálo se Skotskem a to byl ten páteční důvod, proč nejít po fotbale domů, ale dál, pokračovat po čerstvě opravených zahrádkách, tu si dát jedno, tu druhé, a užívat páteční lehkosti širého nebe. „Lído, vyhráli jsme, tak já ještě nepůjdu domů, jo? Co malá, dobrý, viď? Tak díky, já nevím kdy […]

Ztracená láska

V té době byly počítače velké jako tělocvična a právě v té době jsem se poprvé vážně zamiloval. Po 5 letech od války a skoro 7 letech války, pokud budeme brát za počátek třicátý osmý rok. Ten rok jsme hodili přes palubu Československo. Ono, co se taky dalo dělat. Opilcům a bláznům se neodporuje. *** […]

Nestálo to za to

Byl podzim roku 1985, už několik dní jsem byla připravována na skutečnost, že budu „pár dní“ doma jenom s tátou, protože máma pojede s tetou do Maďarska. Bylo mi divné, proč jede máma bez nás, proč jede na podzim, kdy u Balatonu bude asi zima a navíc, proč jede s tetou. Teta jednoho večera dorazila k nám domů. Tak […]

Štědrý večer nastal, co nám přichystal?

Průběh Štědrého dne se rok co rok opakuje. Odpoledne mě z mého pokoje vyžene vánoční Kája Gott, který se rozplývá nad Vánoci u našich sousedů. Sousedům se rok od roku zhoršuje sluch, takže jejich „Kája“ letos překřičel naše „Štastný kluky“. U večeře se děda jako každý rok diví co ten kapr má ale kostiček a že […]