Promrdanej víkend

Kdo by řekl, že se budeme ještě v pátek v hospodě místo politiky a ženskejch bavit o počasí. Tedy o počasí? Ano, o počasí, ale ne tak docela.

Rosničku jistě netřeba představovat. Dědula, sedmdesát let, co se týká předpovědi počasí, úkaz k neuvěření. Kam se hrabou študovaní meteorologové. Desítky chytrejch přístrojů, cizejch slov, ale skutek utek. K čemu je obyčejnýmu člověku cyklóna, výběžek vyššího tlaku, zvlněná, či podružná studená fronta, když za prvý stejně moc nemá páru vo co de a za druhý nemá jistotu, zda zejtra bude slunečno, či bude lejt jak z konve.

Rosnička byl jinej kabrňák. Prostě jak řekl, tak skutečně bylo. Nikdo, včetně Rosničky, nevěděl, jak to dělá. Zřejmě dar od Boha. Zaslouženě mu již více než deset let patřila nejsledovanější televizní relace, předpověď počasí. Denní sledovanost ke třem miliónům diváku. Na předpověď počasí víc než slušný. Žádný lži a lidi se dívaj. Navíc, díky Rosničkovu veselému, dědulovsky rozzářenému úsměvu, sledovali relaci počasí s rodiči mnohdy i děti. Atraktivitu pořadu navíc zvyšoval živý přenos. Žádná předtáčka.

Vše šlo víc než dobře. Teda až do tohoto pondělí. Osudného Rosničkova přežbleptu, který rozpoutal nevídanou lavinu stížností diváků a pozastavení relace samotné.

Posuďte sami. Rosnička se dostal k víkendu a z úst se mu vydralo, „po velmi horkém pátku bez deště očekávejte nad územím celé republiky promrdanej víkend“ a snad jako by si toho nevšiml normálně pokračoval dál. Čeho si však nevšiml Rosnička, toho si všimli diváci.

Střední ročníky brali Rosničkův výrok s humorem. „Promrdanej víkend Máňo, slyšíš to, měli bychom dát děti k našim“.

Mnoho z starších slušnějších ročníků však bylo pobouřeno. „Promrdanej víkend po sedmý večer, nepřípustný. Rosničku zavřít a pověsit.“

Malé děti slovu nerozuměly a tak se ptaly. „Co je to plomldanej?“ Rodiče z toho mnoho nadšeni nebyli. Ono, co na to dětem říct? A takové dítě se své otázky jen tak nevzdá.

Jediný, kdo nijak nereagoval, byly puberťáci a adolescenti. Počasí je netankuje. Nadto všechen svůj čas stejně promrdaj. Pubertáci civěním na telku, gamesením, vošahávačkama a jinejma píčovinkama. Adolescenti pak nejvíc hospodou, hulením travky a sexuálním poznáváním.

Tak, i tak, pár stovek, možná i tisíců starších pobouřených spoluobčanů a pár přiblblých novinářů stačí, aby rozpoutali mediální kampaň o nevhodnosti Rosničkova, snad freudovského přežbleptu. A na scénu vtáhli radu pro rozhlasové a televizní vysílání, která vyvinula nátlak na pozastavení pořadu a udělení horentní pokuty. „My si tu naši, už tak zkaženou mládež, ještě víc kazit nenecháme.“

***

S přibývajícím počtem panáků nálada v hospodě gradovala. Blížila se půlnoc a s ní sobota. Hodiny odbyly dvanáctou. Promrdanej víkend byl zde.

Nic s tím nešlo dělat. Čůrák mi během setiny sekundy naběhl do pozoru a plně ovládl každičký neuron v mozku. Jediná myšlenka, jediný cíl, šukat, šukat, šukat, vomrdat vše co se dá. Mladý, starý, živý, neživý. Byla to síla. Masovka, jak ve filmech o zombie, jen místo krve všude kolem, mrdání, mrdání, mrdání. Menstruační krev se u některých žen samozřejmě vyskytovala. Překážkou k mrdání nebyla. Jako ostatně nic.

Požadavky na protějšek žádný. Pohlaví, věk, fyzická přitažlivost, nic z toho se neřešilo. Ber nejbližšího, výměna po dosažení orgasmu. Zepředu, zezadu, bylo to jedno. Na koho se právě nedostala živá bytost, hledal v případě mužů nejbližší díru, kam ho strčit. V případě žen pak vhodný předmět, který do sebe hluboko zasunout.

Když jsme se v hospodě promrdali navzájem a vošoustali všechny vhodné věci, vyšli jsme na ulici. Sodoma gomora, peklo na zemi, všude mrdání nejtvrdšího zrna. Mrdala i zvířata. Být v příčetném stavu, jistě bych si zanotoval toliko známou píseň, „mrdání, mrdání, všechny smutky zahání.“ Na nic krom mrdu samotnýho jsem ale myšlenky neměl. Ani já, ani nikdo jinej. Všichni mrdali vo sto šest, včetně veřejných orgánů, kteří by za jiných okolností všechny mrduchtivé od sebe násilím odtrhávali.

Mrdalo se všude. Nenašlo se v republice místo, kterýmu by se tento zvířecími pudy hnaný sex vyhnul. Život v celé zemi ustrnul na mrdání. Obchody, výrobní linky, doprava, nic z toho nefungovalo. Proti mrdu se nešlo bránit. Totálně rozmrdaná republika.

***

Nejvíce zvláštní věci se přihodí vždy v nejméně vhodnou dobu. Snad by si víkendového dění v republice nikdo moc z venku nevšiml, nebýt v hlavním městě právě probíhajícího summitu hlav nejvýznamnějších světových mocností. Prostřednictvím technicky vyspělého telemostu bylo dění na summitu v online čase přenášeno do světových informačních center. Ty pak takto získané informace ze summitu podstupovali dál lokálním televizním a novinovým redakcím.

„A kurva, do prdele,“ ulevil si zděšený redaktor, nad scénou, která se mu s započatou sobotní půlnocí zjevila na monitoru. Hlava jeho mateřské a milované světové mocnosti si to rozdávala z prdelí hlavy jím nenáviděného nedemokratického zřízení. Mrdali všichni, přátelé, nepřátelé, demokrati, liberálové, komunisti. Bylo to hnusný. Mrd nejmocnějších zmrdů planety.

Zhruba po deseti minutách živý přenos ze summitu ustal. Nebyl nikdo, kdo by ho technicky spravoval. Už těch prvních deset minut samovolného přenosu byl úspěch.

K hlasitým vzdechům a orgazmickým projevům se postupně v kongresovém centru hostícím summit začalo přidávat vyzvánění a vibrování tisíců telefonů. Nikdo je nezvedal. Maximálně si někdo nějaký ten vibrující kousek narval do některého z tělního otvorů.

Stejně jak telefony v kongresovém centru, končili i všechny ostatní telefony na území republiky.

Nikdo ze států mimo republiku nevěděl co se v republice přesně děje. V žádném jiném státě nebylo nic podobného pozorováno.

***

V sobotu ráno se několik světových mocností dohodlo a ze svých nejostřílenějších mužů a žen sestavilo ultra mocné záchranné komando, jehož cíl byl jasný. Vyrvat prezidenty ze spárů mrdu a odvézt je kamkoliv mimo republiku.

V sobotu před polednem ultra mocné záchranné komando vyrazilo. Čtyřicet osm po zuby ozbrojených mužů a dvě neméně ozbrojené ženy se na palubě záchranné helikoptéry blížilo k hranicím republiky.

Kilometr, pět set metrů, hranice. Z doposud disciplinovaných čtyřiceti osmi vojáků, dvou vojaček a dvou pilotů se jako mávnutím kouzelného proutku stali ultra příkladné mrd mašiny. Být tak v záchranné posádce zastoupeno více žen.

Nebýt inteligentního elektronického autopilota, který s helikoptérou přistál pár set metrů za hranicí, domrdali by se elitní vojenští záchranáři leda tak do hrobu.

Komunikace řídícího centra s posádkou byla přerušena. Padesát nejlepších vojáků bylo dočasně odepsáno.

Po nezdaru s helikoptérou, provedli mocnosti ještě jeden pokus s tryskovým letadlem a několika auty. Pilot tryskového letadla se velmi zvláštním způsobem hned po přeletu hranic katapultoval. Auta s posádkou se nedostala dál, než pár metrů za hranice. Po tom co se řidič začal věnovat místo řízení mrdání, auta dál nejela. Chování řidičů byla pozorována střízlivou myslí zpoza hranice a náležitě do všech detailů popsána na vyšších místech.

„Prasárna nad prasárny,“ znělo shodně z vyšších míst. Republika je rozmrdaná do mrtě. Nesmí se to dostat k nám.

***

Během následujících 16 hodin, byla republika obstoupena půl milionem vojáků. Nikdo se nesměl dostat dovnitř, nikdo nesměl ven. Nadto byla po celé šířce hranice zahájená stavba bytelné, pět metrů vysoké zdi.

Prasácké chování lidí na uzemí republiky nahánělo obyvatelům z okolních států strach. Pod heslem, „My si naši republiku rozmrdat nenecháme“, pomáhal s izolací republiky snad každý.

K případu rozmrdané republiky byl narychlo zorganizován lékařský kongres, jehož předmětem bylo nalézt příčiny absolutní mrduchtivosti v republice.

„Jev musíme sledovat delší čas. Takto narychlo nejsme schopni určit nic.“ Zněl závěr lékařské komise.

***

Do konce neděle zbývalo posledních deset minut. Vypadal jsem hrozně, tělo bylo na pokraji totálního zhroucení. Nijak jsem si ale tyto fyzické indispozice neuvědomoval. Motorem bylo mrdání a to nešlo zastavit. Jak čůrák převezme vládu nad mozkovými neurony, je člověk v píči. Za víkend jsem urazil velmi dlouhou štreku a omrdal při nejmenším statisíce nejrůznějších bytostí.

V posledních deseti minutách jsem se velmi pracně proprcal skupinkou tvořenou jakýmisi cizinci z různých koutů světa. U některých jsem na zbytcích šatů, zahlédl kongresové jmenovky. Opana, Makrelova, Zaroši, Klas. Nijak jsem je ale neřešil. Mrdat, mrdat, mrdat. Nic víc mimo to neexistovalo.

***

Dvanáctá hodina odbyla, víkend skončil. Lidé padli vyčerpáním na zem a velmi dlouhé hodiny tak leželi. Pomalu, velmi pomalu jim docházelo, co všechno o víkendu prováděli a že Rosničkovi vyšla předpověď jako vždy do mrtě přesně.

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

12 komentářů k “Promrdanej víkend”

  1. Parádní! :-)

  2. eLKa napsal:

    Asi jsem natvrdlý, ale nechápu.

  3. Moni napsal:

    Fakt fascínijúce! Odkial len beries inspiraciu ???! :)))

  4. ohněta napsal:

    Lufo, takový článek bych od Tebe nečekal, ale je super. Už dlouho jsem se tak nenasmál. Těším se na další :-)

  5. Šárka napsal:

    Moooc pěkný, jaká je předpověď na víkend? :)

  6. Lenka H. napsal:

    …a tak se i malé děti dozvěděly, co je to „plomldanej víkend“ :))

  7. LuFo aby to mohl bejt scénář pro HOLLYWOOD musíš tam dát ještě černocha ty vole !!!!
    … V sobotu ráno se několik světových mocností dohodlo a ze svých nejostřílenějších mužů a žen sestavilo ultra mocné záchranné komando, jehož cíl byl jasný. Vyrvat prezidenty ze spárů mrdu a odvézt je kamkoliv mimo republiku.

    V sobotu před polednem ultra mocné záchranné komando vyrazilo. Čtyřicet osm po zuby ozbrojených mužů a dvě neméně ozbrojené ženy PLUS JEDEN CHARAKTERNÍ A K SEXU NEKOMPROMISNÍ AFROAMERYČAN se na palubě záchranné helikoptéry blížilo k hranicím republiky …

  8. martidlo napsal:

    Úžasné! Kdy bude „Promrdanej víkend 2“?

  9. Sony napsal:

    Původně jsem hledala Einsteinovu hádanku „Kdo chová rybičky“ pro svou dceru, když jsem narazila na tuto luxusní povídku. Díky, tak dobře jsem se dlouho nepobavila :-))
    Kopíruji webovou adresu a posílám všem známým. Bylo by škoda se o takový kulturní zážitek nerozdělit.

  10. LuFa napsal:

    Sony: Díky, moc, potěší. V kategorii pro dospělé jsou k nalezení i další „úsměvné“ povídky.

  11. Jarda Kuťák napsal:

    Jo, nápad skvělý, jako od Jaroslava Haška. Jen bych se snad ještě zamyslel o pár zábavných detailech, aby to mrdání neprobíhalo v tak příliš obecné rovině. A chybí tomu konec. Rosnička by měl v pondělí předpovědět něco dalšího… autore, copak asi?

  12. Jose X napsal:

    Lukas, naozaj super odlahcenie dnesneho vecera. Nepocuvaj zle rady a pis dalej.

Napište prosím komentář

You must be logged in to post a comment.