Každý český deník a zpravodajský server má dnes sekci blog. Na blog může psát kdokoli, kdo se zaregistruje. Obsah je sice šéfredaktory kontrolován, aby nešlo o propagaci rasového násilí, kriminality, drog a jiných špatností. Nikdo ale nesleduje, zda si tam někdo nepropaguje své osobní zájmy. Jak by to asi taky tak šlo kontrolovat? Kde je […]
Archiv pro kategorii ‘Úvaha’
Zdraví nadevše
Každý tu „frázi“, „ … hodně zdraví …“, v přáních druhým známe a hojně ji používáme. Kolikrát ji ale přikládáme tolik významu kolik bychom měli? Občas ano, občas zdraví přejeme skutečně s plným vědomím a přáním člověku, který po zdravotní stránce nevypadá nejlépe. Ale co těm první napohled zdravým? „Hodně zdraví, štěstí a osobních úspěchů, […]
To je hustý, kámo
Učitel angličtiny, který se učí česky mívá občas dotazy, na které nemám odpovědi. Neumím mu vysvětlit proč máme pády, proč si vykáme, a proč někdy místo ano říkáme protáhle „noo“, což on považuje jako jasné odmítnutí – „No“. Při učení se přídavných jmen konkrétně při otázce: „Jaké může být jídlo?“ Mi vzorně odpověděl, že polívka […]
Lyžníci a lyžaři
S podivem jsem zjistila, že ještě existují nadšenci, kteří se každý rok projedou po zasněžených svazích jako „Krakonoš a lyžníci“. Oblečou se do zástěr, kabátů, uvážou šátky, obují dlouhé dřevěné „ski“, vemou hůl a jedou. Pořádají každoroční závod v rámci Jizerské padesátky. Pohled na tyto rozevláté nadšence mi připomněl jednak krásný film a také vzpomínání […]
Dnes je v módě hyperaktivita
…řekla ilustrátorka Lucie Seifertová v rozhovoru pro Onu dnes. Ano, to je ono, to je to co jsem nedovedla pojmenovat. Dnes je „in“ nestíhat, nemít čas, být ve stresu a presu. Nepřirozená rozevlátost duší i těl. Proč to děláme? Proč si ten život tak kazíme? V USA prý je děsně „in“ nosit odrostlé barvené vlasy […]
Všechno co děláš pro druhé, děláš vlastně pro sebe
Řekla mi máma nedávno, když jsem se podivovala nad tím, jak je na roztrhání. Pomáhá totiž všem, byla tak vychována a nevím zda to bylo moudré. Pomáhá všem, ráda. Bohužel, občas je třeba pomoci ji, avšak „Ti všichni“ si toho nevšimnou. Všechno co děláš pro druhé, děláš vlastně pro sebe, takto se se mnou rozloučila […]
To přejde…
„To přejde,“ říkala mi moje maminka, když jsem byla malá a bolelo mne rozbité koleno. Od té doby jsem zažila nesčetně bolístek na těle i na duši. Přestože si my lidé snažíme život systematicky zpříjemňovat a minimalizovat neštěstí, život je (pořád) těžký. Buď nás čeká nějaká nepříjemná zkouška ve škole, nebo později třeba nemáme práci […]
Rozpínavý červ
Rakovina je zákeřná, nevyzpytatelná nemoc, která nad námi stále ještě mnohdy vyhrává. Představuji si ji jako malého červíčka, který postupně přichází na to, že čím víc sežere, tím má více prostoru ve svém domově, roste a stává se silnějším a silnějším. Postupně ovládne chod celého domova, tak jak on chce. Je sobecký, schovává se a […]
O práci osudu
Z dopisu: Děje se toho v mém životě moc a moc, den je plný zvratů, kyvadlo se pohybuje střídavě napravo, střídavě nalevo. Brečím, mám radost, brečím to vše během jednoho dne, jednoho půldne. Někdo má den úplně stejný jako jiný, zaběhlý, spolehlivý. Já ne. Nemyslím si, že si to dělám sama. Osud se stará, stará […]
Když už jednou člověk je…
Většinu citátů, které mě zaujaly, jsem zapomněla. Nezapsala jsem si je a už o nich nevím. Když se mě někdo zeptá na můj oblíbený citát, vzpomenu si jen na tento od pana Wericha: Když už člověk jednou je, tak má koukat a by byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, […]