Potichu – Jaroslav RudiÅ¡

kniha-potichu
Je to pár dní, co jsem dočetla další knížku od Jaroslava RudiÅ¡e – Potichu. VyÅ¡la pÅ™ibližnÄ› rok po Grandhotelu, který byl i zfilmován.

Stejně jako v Grandhotelu i zde jsou postavy podivní lidé, ne tedy na první pohled, ale až na ten druhý. To jsme v podstatě ale asi všichni:-)

DÄ›j se odehrává pÅ™evážnÄ› v Praze, v jeden den jsou popsány příbÄ›hy nÄ›kolika postav, na různých místech. NápadnÄ› pÅ™ipomíná novou knihu Michala Viewegha – AndÄ›lé vÅ¡edního dne. Ten nápad stylu knihy je stejný. Kdo ho dostal první? Napadá mÄ›. Když projdu pár recenzí, nejsem rozhodnÄ› jediná, kdo RudiÅ¡e k Vieweghovi pÅ™irovnává.

Zaujaly mě postřehy všedních dní. Detaily, které zažíváme denně, jen si je neuvědomujeme. Například že pražské kamenné obchůdky s potravinami a zeleninou ovládli pilní větnamci. Nebo že většina lidí po Praze korzuje se sluchátky v uších, nechce slyšet život Prahy, nebo to o čem se baví lidé v tramvaji, poslouchají stále stejné věci dokola.

Více o knize nechci prozrazovat. Snad jen že se příběhu účastní postavy od teenagerů po dozrávající dospělé.

Související odkazy:
Rozhovor s autorem

Jedna blogová recenze
Co psali v Týdnu

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

5 komentářů k “Potichu – Jaroslav RudiÅ¡”

  1. LuFa napsal:

    K tvé knižní recenzi mě Klárko napadá, zdali by pro příště nebyl možný měnší úryvek z knížky samotné. Dva, tři zajímavé odstavce.

    Na Grandhotel se snad již brzy podívám.

  2. Klárka napsal:

    Lufa:Mám obavy, že odstavce by byly tak vytženy z kontextu, že by to možná i odradilo, je to zase takové snové, bláznivé, narovinu se tam nastiňuje, že jsme všichni prdlouši a každej má nějakou uchylku. Jen o tom nemluvíme a skrýváme to.

  3. tlampač napsal:

    jednou může pÅ™ijít doba, kdy se i RudiÅ¡ „!vypíše“. Ono je stále těžší napsat nÄ›co dobrého, tedy spíše objevného, oči otevírajícího … Dnes knihy spíše jen konstatují. Já v hlavÄ› nosím nápad a nemám odvahu jej dát do vÄ›t a příbÄ›hu. NámÄ›t je o človÄ›ku velmi bohatém, kterého ani peníze ani nic, co si za nÄ› pořídil neuspokojilo. Propadl se na dno a pÅ™i tom dnÄ› se učil žít. PÅ™edobrazem je kluk „Å pína“. Ufetoval se z nudy života k smrti. Skutečný příbÄ›h z dokumentu na ÄŒT. Ale říkám si, už je toho tolik, to by nikoho nezajímalo.
    PÅ™eji RudiÅ¡ovi, aby napsal nÄ›co tak zajímavého jako Nebe…
    Ale možná to ani sám nechce.

  4. tlampač napsal:

    když jsem psal ten pÅ™edchozí komentář, byl jsem v Potichu jeÅ¡tÄ› panic. Pak to pÅ™itáh kámoÅ¡, jeho knihovnice ho asi miluje – schovala mu to, jinak jsou na to zamluvenky. Potichu je smutná pravda o dneÅ¡ním svÄ›tÄ›, parkrát jsem se i zasmál. Divné je, že to nazývají na pÅ™ebalu románem, pÅ™ečetl jsem to za čtyÅ™i hoďky čistého času …
    rudiš dobrý, jen už trochu vyjadřovací stereotyp!

  5. LuFa napsal:

    Hezká knížka, rád jsem si zas po delší době něco nového českého přečetl. Díky Klárko za půjčení.

    P.S. Komentář píši se sluchátky na uších v kterých poslouchám Jarka Nohavicu, album Ikarus. „… narozen v komunismu, umÅ™u v komunismu …“ Jak příznačné.

Napište prosím komentář

You must be logged in to post a comment.