Lukáš Faltýnek a autoři

Není to tak dávno, co internetový magazín technet.cz (idnes.cz) s celostátním dopadem vyhlásil anketu, o nejhorší české internetové stránky.

Anketa je inspirována již ukončenou anketou o nejhorší internetové stránky na doméně .com, kterou uspořádal časopis TIME ve spolupráci s CNN.

Ač jsem zahraniční anketu o nejhorší internetové stránky na doméně .com, nesledoval, odvážím se dle umístěných nejhorších webů, kterými jsou eHarmony.com, eVite.com, meez.com, MySpace.com a SecondLife.com tvrdit, že se soutěž nesla v jakém si rozumném duchu, kdy se do ankety zapojili velké, neosobní, komerční, projekty.

Anketa vyhlášená iDNES.cz, resp. internetovým magazínem technet.cz, je však jiná. Nastavenými pravidly, navrženými weby a průběhem hlasování mi příjde hloupá, nedůstojná, nesmyslná, sprostá, urážlivá, komická, …… .

Na osobním blogu začínajícího blogera, bych takto vedenou anketu přehlédl, nevyjadřoval se k ní. Na školních stránkách prvního stupně základní školy, bych žáky, tvůrce, pochválil za aktivitu a vysvětlil jim, jak by se taková anketa měla dělat. Jsou to děti.. Co ale s dospělými redaktory internetového plátku s celostátním dopadem? Snad jím stejně jako dětem věnovat pár minut tolik drahocenného času. Upozornit je na chyby, které v anketě udělali. Za odměnu jim pak neoficiálně udělit první cenu, tj. nejhorší český web a doufat, že příště už to bude lepší.

Tak tedy páni redaktoři, kteří za zpackanou anketou o nejhorší internetové stránky stojíte, kde se stala chyba?

Za prvé, předpokladem pro smysluplnou anketu jsou rovnocenní soupeři. V tomto konkrétním případě internetoví ztroskotanci. V žádné anketě, stejně jako sportovních disciplínách, se nestaví všichni soupeři proti všem soupeřům, ale vždy se soutěží v rámci určitých kategorií.

Myslím, že jen mentálně zaostalý člověk je schopen do jednoho rohu boxerského ringu postavit Mika Tysona a do druhého malého pětiletého kluka. Na malého pětiletého kluka si potom ještě vsadit a pak s velkým napětím sledovat, kdo zvítězí. Racionálně smýšlející člověk toto nedopustí. Normální člověk ví, že Mike Tyson s převahou v pár sekundách zvítězí.

Racionálně smýšlející člověk v anketě o nejhorší české internetové stránky vytvoří kategorie, v rámci kterých se budou jednotlivé weby hodnotit.

Pokud páni redaktoři z technet.cz nechápete jak to myslím, ostatní předpokládám, že pochopili, mám namysli kategorie jako internetové stránky komerčních subjektů, internetové stránky českých politiku, internetové stránky českých blogerů, internetové stránky duchovních organizací, ….. . Další kategorie si do příští ankety mohou páni redaktoři vymyslet za domácí úkol sami.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

34 komentářů

“Jak těžké je odpustit hříchy,
jež byly spáchány
na nás samotných?”

(Karel H.)

Psychiatr Karel H. vyšel do deštivého letního večera ze své ordinace ležící na Mariánském náměstí V Praze 5, kde provozoval privátní psychoterapeutickou praxi, značně rozrušen. Život, o kterém si myslel, že již zná všechny jeho barvy, mu nyní zasadil ránu pod pás. Příčinou byl příběh malého šedovlasého pána staršího data narození, který ho dnes v ordinaci navštívil. Bylo mu pětaosmdesát.

Karel H. by nejraději po konci psychoterapeutického sezení starého pána zabil. Čím by si tak ale pomohl? Za chvíli i tak sejde stařík věkem a jeho by za vraždu zavřeli. Ne, to mu za to nestojí. Stále se s tím ale nemohl smířit. „Proč?“ ptal se celý zbytek pracovní doby. Zamířil k autu.

Cesta domů neprobíhala přes Prahu hladce. třiceti minutová cesta se díky zácpě na jižní spojce protáhla na půl druhé hodiny. Zástupy aut se zdály být nekonečné. Byl vděčný za každý metr, který urazil.

Rádio si dnes k ukrácení dlouhé chvíle strávené v autě nepustil. Na přihlouplé česky a anglicky zpívané písničky o lásce, zradě, odpuštění a bezduché komentáře moderátorů neměl po dnešku náladu. Jediné co si přál, bylo být doma. V rodinném kruhu u své milované ženy Jarmily a sedmnáctileté dcery Káti. Vyzpovídat se jim a to i přesto, že etika jeho povolání vyžaduje absolutní diskrétnost. Nikdy o případech z ordinace doma nemluvil. Teď to potřeboval, jako sůl.

Kolona vozů se úplně zastavila. Dvacet minut se nic nedělo. Karel po chvíli vypnul motor, otevřel dveře a jako mnoho dalších řidičů vylezl ven nadýchat se čerstvého vzduchu. Zlehka pršelo. Nikomu ze stojících řidičů to však nevadilo.

Po příčině zácpy Karel vůbec nepátral. Jindy by snad ano, dnes ne. Před očima měl stále šedovlasého dědulu s příběhem. Karel ten příběh znal. Znal ho léta a mnohokrát se kvůli němu jako malý chlapec budil. Jak šel čas, vzpomínky zmizely. Objevili se až dnes.

Kolona se pomalu začala dávat do pohybu. Karel otevřel dveře a nalezl zpět do auta. Nastartoval a vyrazil kupředu. Po pěti minutách pomalé, táhlé jízdy odhalil příčinu jejich skoro třičtvrtěhodinového čekání. Byla jím srážka škodovky s nákladním automobilem Liaz. Řidič Liazu vyvázl jistě bez zranění. S pasažéry škodovky to bylo jistě horší. Karel se při pohledu na havárku roztřásl. Bylo toho na něj už tak akorát dost.

***

Doma Karla přivítala Jarmila dobrou večeří a úsměvem na tváři. Nechodila do práce. Chtěla být ženou v domácnosti a tak jí taky byla. Karel s privátní psychoterapeutickou praxí vydělal dost.

“Nevypadáš Karle dobře, stalo se ti něco?” zeptala se jemným hlasem při večeři Jarmila. Takhle zamlklého Karla neviděla léta. Vždy, když přišel domů, byl takový veselý. Řekl ji pár hezkých slůvek typu ‘tobě to dnes sluší zlato’, ‘ani si kočko nedovedeš představit, jak sem se dnes v práci na tebe těšil’ atd. Dnes ji jen suše políbil a cosi nesrozumitelného zamumlal. Byl viditelně mimo.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

2 komentářů

Tak jsem dnes s dědou a dětmi navštívil vesnickou pouť. Každý, kdo jste tak v poslední době učinili, mi jistě dáte za pravdu, že pokud pouť navštívíte s dětmi, kterým chcete udělat radost, nejde o věc nijak levnou.

Děti si užívají, peníze letí. Dvacet korun za malý kolotoč, dvacet korun za vláček, třicet korun za trampolínu, třicet korun za velký kolotoč, čtyřicet korun za poníka, dvacet korun za skákací hrad, … . Doba trvání jedné atrakce většinou tři minuty.

První atrakce, na kterou děti šly byl malý řetízkový kolotoč.

Hudba hrála, děti se točili, naprostá pohoda.

Po chvíli děda povídá, „Lukáši, nějak na děti ten kolotočář zapomněl, točí se už víc jak tři minuty.“

„To nebude dědo víc jak tři minuty,“ odpovídám a všímám si kolotočáře, který ani nemá hodinky. „Od příštích atrakcí budu dobu provozu stopovat,“ říkám a v dalších zhruba čtyřiceti minutách tak činím.

Druhou atrakcí na kterou děti šli a u které jsem poprvé měřil čas byl vláček s Medvídkem Pů.

Doba jízdy atrakce 3 minuty, cena 20 korun. Hrůza, už i opravdický vlak vyjde levněji a to lidi stále nadávají, jak jsou dráhy nekřesťansky drahé. No, ale na druhou stranu, nemají na vagónech namalovaného Medvídka Pů tak to děti netáhne.

Vláček se dává do pohybu a já na mobilu zapínám stopky. Na dvou minutách dědovi říkám, „jedou už dlouho, co?“

Děda přikyvuje a ptá se kolik.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

27 komentářů

Dnes jsem byl upozorněn na velmi zajímavý hlavolam, ETERNITI II, za jehož vyřešení získá první úspěšný řešitel 2 milióny amerických dolarů. To už je hezká částka.

K tomu, abyste dva milióny dolarů mohli získat, musíte udělat několik věcí.

1)

Zjistit své předpoklady v on-line verzi hlavolamu, který vám, v rámci své série hlavolamů, na svém blogu relativně pravidelně přináším (ano vím, minulý týden jsem hlavolam z důvodu časové vytíženosti vynechal).

Online verzi hlavolamu spustíte kliknutím na obrázek, nebo na odkaz pod obrázkem.

(http://cz.eternityii.com/try-eternity2-online/)

Pravidla k složení hlavolamu jsou tato:

- cílem hlavolamu je sestavit všechny dílky do vymezené čtvercové plochy

- šedé dílky musí být umístěny tak, aby sousedily s okrajem čtvercové plochy

- sousedící strany dílků musí na sebe navazovat

- k vyřešení hlavolamu můžete jednotlivé dílky natáčet dle potřeby

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

75 komentářů

Mobilita je v kurzu. Proč tedy ne mobilní táborový oheň. Můžete ho rozdělat kdekoliv a převést kamkoliv.

Máte-li o mobiliní táborový oheň zájem, napište mi, na ceně se domluvíme, doprava až k vám zdarma :-D.

(Na fotečce má maličkost.)

2 komentářů

V současné době se účastním letní školy žurnalistiky. Jelikož se mě spousta lidí ptá, co to je, jak jsem se to dozvěděla a sled otázek ukončí poznámkou: “Týjo, tak to je dobrý”, rozhodla jsem se odpovědět na tyto i jiné otázky.

1.června jsem v lidových novinách objevila nabídku - Letní školu praktické žurnalistiky Jelikož mě zaujala, začali jsme si s panem Čermákem dopisovat. Zjistila jsem, že být student není podmínkou. Přihlásila se a 11. července to celé začalo.

První dva dny jsme měli přednášky v Syndikátu novinářů na Senovážném náměstí. Přednášeli nám lidé z katedry žurnalistiky, Fakulty sociálních věd. Např. Barbora Osvaldová (sestra Gábiny Osvaldové) a Karel Hvížďala. Témata byla žurnalistka, fotožurnalistika, rozhlas, nová média, novinářská etika a taky jak se správně mluví a píše česky. Dostali jsme spoustu knížek, literatury, doporučení na literaturu a taky vyvedení z omylů a mýtů, které se o novinařině šíří.

Návštevníci kurzu byli většinou studenti, či absolventi vysokých škol různého zaměření. Mohli jsme se rozhodnout, kdo chce do lidovek a kdo do rozhlasu. Většina chtěla do lidovek.

I moje cesta pokračovala do Lidovek. Tam nás přivítal šéfredaktor Veselin Vačkov, vyzval nás k představení se a společně jsme se dohodli do kterých rubrik půjdeme. Na výběr bylo zahraniční a domácí zpravodajství, komentáře, sport, kultura, magazín Pátek, přílohy. Já a kolegyňka Katka jsme v přílohách, v létě je to každodenní příloha Letní relax. Ihned jsme dostaly společně zadané téma: Kam s dětmi o prázdninách, když rodiče musí být v práci. Tento článek vyšel v pátek 27.7.2007 (Prázdniny a dítě doma. Kam s ním?)

Já sama jsem ještě vyfasovala velký úkol, a sice napsat reportáž ze živoate ošetřovatelů v ZOO. Výsledek byl otisknut 24.7.2007 (Dobré ráno, opice, nese se snídaně)

V současnosti ještě pracuji na zajímavém článku, kterému předcházel zajímavý zažitek. Jízda na koni.

Během návštěv redakce dostáváme malé dílčí úkoly, například zkracování článků převzatých z agentur, vyhledávání informací pro ostatní redaktory.

Další možností kde psát je blog naší školy.(Blog Letní novinářské školy)

Celá praxe v redakci trvá 3 týdny, docházka není striktně dána, ale i během “sezení” tam, člověk pochytí, co a jak se tam řeší. Jelikož pracuji, docházím do redakce po poledni. Část žáků letní školy bude absolvovat svou praxi ještě v srpnovém běhu.

Pokud Vás to zajímá, více info a dojmů najdete na výše zmiňovaném blogu, nebo se klidně zeptejte v diskuzi.

S pozdravem Klára Antošová

3 komentářů

Dnes jsem si zas v masně užil. V poklidu jsem vystál pětiminutovou frontu a pak to začalo.

„Přejete si?“, dotázala se mě zpoza pultu mladá prodavačka.

„Deset deka poličanu,“ odpovídám. Dívám se k pultu kolik stojí. 15,90,- Kč. Prodavačka mezitím nabírá kolečka a dává je na váhu. Všímám si, že váha ukazuje něco přes třináct deka.

Prodavačka nic neříká, bere salám z váhy, podává mi ho a cenu vkládá do kasy.

„Další přání?“

„Deset deka herkula,“ odpovídám. Všímám si, ceny herkula. Stojí stejně jako poličan. 15,90 Kč. Na váze vidím naloženo něco ke čtrnácti deka.

Prodavačka mlčí, bere salám z váhy a podává mi ho. Cenu ťuká do kasy.

„Další přání?“ ptá se opět prodavačka.

„Deset deka dětský šunky,“ přeji si. Šunka stojí 13,90,-. Docela levná proti poličanu a herkulu, snad bude dobrá přemítám. Dívám se na váhu. Opět naváženo něco přes čtrnáct gramů.

Prodavačka mlčky, bere dětskou šunku z váhy a podává mi ji.

„Další přání?“ opět se mě ptá.

„Zaplatím,“ říkám a z peněženky vytahuji padesátikorunu.

„Šedesát tři padesát,“ říká prodavačka od kasy

Dávám ji padesátikorunu a říkám dobrý.

„Ještě třináct padesát,“ dožaduje se prodavačka dalších peněz.

„Můžete si to prosím přepočítat?“ ptám se prodavačky.

„Šedesát tři padesát dostává se mi hbité odpovědi.“

„Čtyřicet šest,“ říkám. A rychle, aby mě prodavačka nemohla přerušit počítám. „Deset deka poličanu, to máme,“ ukazuji na cenovku, „patnáct devadesát. Řekněme šestnáct. K tomu deset deka herkula, opět za šestnáct, je dohromady třicet dva. K tomu teď dětská šunka za čtrnáct. Dohromady to je čtyřicet šest.“

Chvíle ticha. Prodavačka se na mě tak nějak divně kouká. Po chvíli vzrušeným hlasem povídá „No, ale vy nemáte deset deka?“

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

30 komentářů

V příspěvku Google AdSense alergie jsem se rozepsal o nově objevené alergii na Google AdSense. Díky komentáři od čtenáře a aktivního přispěvatele mj jsem se dozvěděl o možnosti Google AdSense blokovat.

Sám jsem o této možnosti do dnešního dne nevěděl. Nyní již vím, takže pro všechny, kteří Google AdSense alergií trpí, nebo netrpí, ale reklamu nechtějí, nyní dávám stručný návod, jak lze Google AdSense zablokovat v internetovém prohlížeči Firefox.

Možná, že někomu nyní vrtá hlavou, proč vám toto radím, když sám na tomto blogu reklamy AdSense mám. Vězte tedy, že každý máte právo určit si, jaké informace na svých monitorech vidět chcete a jaké nechcete.

Jsou lidé, kterým reklama na webových stránkách nevadí a rádi se na ní podívají. Mezi takové zatím patřím i já. No a pak jsou druzí, kteří reklamu nechtějí, nebo trpí Google AdSense alergií a tak jim Google AdSense, či jiné obdobné věci, dělají nevolno.

Každý ať se tedy zařídí podle toho, co mu nejvíce vyhovuje.

Blokování Google AdSense v prohlížeči Firefox

1.

Ze stránky https://addons.mozilla.org/en-US/firefox/addon/1865 si do firofoxu nainstalujte plugin Adblock Plus.

2.

Po nainstalování a restartu Firefoxu zvolte v hlavním menu Tools nebo Nástroje a Add-ons.

3.

V okně Add-ons zvolte volbu Preferences

4.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

3 komentářů

Jak to tak vypadá, další z mnoha nepříjemných civilizačních chorob, zužující svět jednadvacátého století je na světě. A já jsem teď na sebe snad právem pyšný, že mi dnes shůry bylo dáno, abych ji objevil a prostřednictvím těchto stránek o ní mohl svět jako první informovat.

Před tím než začnu s popisem této nově objevené civilizační choroby, rád bych upozornit všechny čtenáře, kterým Google AdSense nic, nebo mnoho neříká, že je řádky níže mohou trochu nudit. Navíc dokud Google AdSense nijak nepoznají, nemohou se na něj stát alergičtí.

Pokud však i přes tuto neznalost, chcete dál v textu pokračovat můžete. Třeba se vám znalost této nově objevené civilizační choroby bude do budoucna hodit.

Tak tedy pro neznalé ve stručnosti co je Google Adsense. Google svou službu Google Adesensce popisuje následovně (cituji z nápovědy ke Google Adsense):

“Google AdSense je pro majitele webových stránek libovolného rozsahu rychlý a snadný způsob, jak na svých obsahových stránkách zobrazovat relevantní, neobtěžující reklamy Google a vydělávat tím peníze. Protože reklamy souvisejí s tím, co uživatelé na vašich stránkách hledají, jde o způsob, jak obsahové stránky využít k výdělku a zároveň je obsahově obohatit.”

Z výše citovaného je podstatné, že prostřednictvím služby Google AdSense mohou být na webu zobrazovány neobtěžující reklamy, které obsahově souvisí s obsahem stránky. Navíc, pokud si návštěvník si návštěvník webu na nějakou zobrazenou reklamu klikne, je majitel webu honorován jistou, ne do předu známou částkou, která se většinou pohybuje v haléřových, někdy ale i v korunových položkách.

Protože mě tato služba zaujala, mnohé jsem již o ní četl, zaregistroval jsem se do ní a nyní poznávám jak pracuje.

Tolik o službě Google AdSense. Nyní k Google AdSense alergii.

Již několik let jsem uživatelem emailové diskuzní služby Pandora.cz. Služba obsahuje mnohé uživatelské konference s rozličnými tématy. Do některých z těchto konferencí jsem přihlášen, většinou jako pasivní účastník.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

20 komentářů

Tak jsem si včera v souvislosti s vzpomínkovým příspěvkem o Sandokanovi (Sandokan se vrací - kultovní film dnešních třicátníků) chvíli zavzpomínal a pokusil se vzpomenout na vše, co jsem měl jako dítě rád.

Začal jsem filmy a seriály. Po chvíli se k tomuto přidalo jídlo a mě napadlo, vše vzpomenuté si začít zapisovat. Pak jsem si ke vzpomenutým věcem začal dohledávat různé informace na internetu. Vzpomínání se tak stávalo zajímavějším.

Potom jsem si vše roztřídil do kategorií. A nakonec toho všeho vše vzpomenuté v bodech zveřejnit a tím vás taktéž zatáhnout do vzpomínání.

Ke všem položkám na seznamu se u mě váže spousta krásných věcí a především pocitů. V blogu jsem si nyní založil rubriku retro, v které čas od času nějaké ukázky, vzpomínky a tak budu zveřejňovat.

Toto je můj seznam retro věcí mého dětství, který jsem si včera a dnes vytvořil.

Televizní seriály:

• Sandokan
• Skippy
• Přátelé zeleného údolí
• Elektronek
• Spadla z oblakov
• Děti z Kouřové hory
• Návštěvnící
• Arabela
• Létající čestmír
• Bambinot
• My všichni školou povini
• Sanitka
• Čtyři z tanku a pes
• Goro bílý pes
• Příběhy rodiny Smolíkovi
• Jen počkej zajíci
• Chocky
• Curro Jimenez
• Robin Hood
• Dva roky prázdnin
• Příběhy majora Zemana
• Jůh a Hele, Muf, Harry Soumen
• Šmoulové
• Čáryfuk
• Chobotnice
• Soptík
• Uzlík a Mazlík
• Nemocnice na kraji města

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

84 komentářů