Ano, tak nějak by mohl znít náborový inzerát na možné, nově zřizované, pozice policejních provokatérů, o kterých se v poslední době hodně hovoří, jako o biči na zkorumpované policisty a státní úředníky.

Přestože o policejních provokatérech mnoho nevím, přiznávám, z toho co jsem měl možnost se zatím dočíst, jímá mě hrůza. Vyhánění čerta ďáblem, nebo dotaženo do extrému, léčba chřipky virem HIV. Asi tak bych to nazval, jinak to nevidím.

Z toho co jsem se měl doposud v různých periodikách dočíst, primárním úkolem policejního provokatéra by mělo být porušování zákona a to tak, aby byl chycen policí, či městskými strážníky a nabídl jim úplatek, či se je jinak pokusil zkorumpovat. Pokud se policista zkorumpovat nechá, příjme úplatek, policejní provokatér odhalí svou totožnost policejního provokatéra a v ideálním případě policistovi oznámí, že takto ne a nepatřičné chování zkorumpovaného policisty nahlásí na vyšší místa, kde si s ním ideálně poradí.

Bohužel nic na světě není ideální a tak ani pracovní chování policejních provokatérů nemusí být ideální a vše může snadno sklouznout k tomu, že policejní provokatér bude při svém provokativním chování ohrožovat spoustu nevinných, spořádaných občanů, například rychlou, bezohlednou jízdou a po chycení úplatných policistů, bude od nich vyžadovat velmi vysoký úplatek za slib mlčení.

Grázlici, co se svým chováním budou stavět nad meze vyhraněné zákonem, byť v rámci svých pracovních povinností grázlíky zůstanou. Osobně v jejich neúplatnost nevěřím a jakékoliv nápady ohledně policejních a i jakýchkoliv jiných provokatérů vidím jako špatný.

Pokud se provokatéři za čas na světlo boží dostanou, je dost možné, že se za čas po pár korupčních aférách provokatérů začne mluvit o provokatérech provokatérů. Provokatér provokatérů se bude navenek tvářit jako jako řadový policista, který bude od každého vyžadovat úplatek a tím čekat na odhalení skutečného provokatéra. Až se skutečný provokatér legitimuje, nabídne mu provokatér provokatéra úplatek a pokud si ho provokatér vezme, bude v ideálním případě nahlášen.

Jak je to s ideálními případy v našem reálném světě jsme si už řekli. Takže za čas bude potřeba nějaký provokatér provokatérů provokatérů … a tak dál a tak dál.

Co jsem teď napsal, schválně přeháním, aby byla vidět absurdita policejních provokatérů, který jak čas ukáže, budou zřejmě k ničemu. Další vyhozené peníze za zbytečná místa.

Kdyby se policajti chovali jak mají, jsou takové veřejnosti představované opičárny zbytečné. Bohuže policajti jsou, ať si zde každý doplní dle svého, a tak to vypadá.

No, snad se někdy dočkáme lepší policie. Policie, jejíž členové půjdou nám civilním občanům příkladem, k našemu prospěchu a především budou dodržovat platné zákony. A pro zlepšení jejich činnosti nebude třeba tak absurdních věcí, jako je překračování zákona v podobě policejních provokatérů.

Asi před 14ti dny se silně ochladilo, natáhli jsme ponožky a svetry a čekali, až začnou topit. Po třech dnech opravdu začli, ale ne všude. Jelikož chodím na obědy do restaurací všimla jsem si, že když jdu na oběd do restaurace, smrdím více než jindy. Jak to?

„Tyjo, tady je nějaká mlha, ne?“ Hlásí kolega. Přitakáváme a rozhlížíme se, kolik lidí kouří. Slyšíme i připomínky ostatních hostů.

„Prosím Vás mohlo by se tu vyvětrat, tady je hrozně zakouříno!“ Prosí kolegyně servírku, která ani nestačila říci: „ Tak co to bude.“
Servírka nereaguje a odchází. Ač jsme si nestihli objednat, zanedlouho před kolegyní přistane pivo. Opět beze slova.

Podobný pocit jsem měla ten týden v několika hospodách a vzpomněla jsem si na vyprávění kamarádky, která když přebírala hospodu, našla ve větrákách narvaný kusy koberce. Koberce zabraňovaly nejen úniku tepla ale i jakékoli výměně vzduchu. Ano, i hospodští se snaží ušetřit na topení. Snaží se oddálit bod zlomu, kdy budou muset začít topit. Tomu zabrání tak, že vypnou větráky, zavřou okna, a uchovávají těžký začouzený vzduch seč to dá.

Hodně se dnes mluví o šikaně, dokonce existují spolky, které bojují proti šikaně. Každé ráno chodím kolem reklamních vitrín, které upozorňují, že to může být právě vaše dítě, které se bojí ozvat. Ćasto se o tom diskutuje v televizi, rozhlase i novinách, hlavně když nějaký případ šikany skončí špatně – tím pádem vyjde najevo.

I přesto všechno nevím, jak se bránit, jak bránit své blízké – jak se zachovat. Princip šikany je založen na strachu. Strach oběti roste natolik, že nikomu nic nesvěří. Pokud je šikana dokonale promyšlená, okolí si ji nemusí všimnout. O to víc pokud je to psychická forma šikanování.

Dle mých zkušeností mezi dětmi byla šikana i dříve, pamatuju si ji ze školy, z letních táborů i ze za baráku. Jen se o tom nahlas nemluvilo a když, tak se to nazývalo zlobením. Kdo se z dětského kolektivu více vyčleňoval, ten to odnesl. Byly to děti moc malé, děti hubené, děti rezavé, děti s brýlemi, děti zakřiknuté, děti z dětských domovů. Děti hůře oblečené, děti hloupé, nebo naopak, děti rozmazlené, které měly všeho dost, jen kamarádů ne.

*********

Snažím se vzpomenout, proč jsme to dělali, zda důvod byl jít s davem kolektivu, nebo zda jsme z toho měli nějaký požitek. Matně si vzpomínám, že jsem vítězoslavně jednou doma řekla, s kým budu chodit do školy, jednalo se pouze o cestu do školy, protože jsme byly každá v jiné třídě. Táta mi okamžitě nadšení utnul hláškou: „ Vopovaž se ji tahat sem, její děda byl zloděj zlodějská.“

Jelikož její děda asi opravdu problematický byl, upozornili své děti patrně všichni rodiče a nekamarádil s ní nikdo z celého domu. Žila jen s mámou a byla tzv. socka. Velice brzy jsem zjistila, že když s ní budu kamarádit já, budu taky outsider, jako ona. Do školy jsem s ní šla tedy pouze jednou, pak jsem chodila schválně dřív nebo později. Dnes si říkám, že jestli její děda kradl, tak určo nemyslel na to, jak tím ublíží např. své vnučce. ( Z toho plyne: „ Než něco ukradneš, mysli na svá vnoučata“)

Byla tohle šikana? Pokud ano, tak si troufám říci, že velký podíl na tom měli rodiče a zloděj děda.

*********

Dětský kolektiv dovede být krutý i dnes, stačí, aby dítě ze základní školy mělo starší typ mobilního telefonu, nebo chodilo „otřesně“ oblíkáno, nebo třeba nejelo na výlet, či horskou školu, protože má rodiče „socky“.

Ano, dnes je to o finační situaci rodičů. To jak je rodič movitý, od toho se odvíjí pravděpodobnost, že jeho potomek bude/nebude oběť šikany.

„S tím nadpisem to asi nemyslíš vážně?“ zeptá se mě zřejmě Gabča, až se k tomuto příspěvku dostane. „Vážně to nemyslím, vodní dýmce nějaké zvláštní zacházení v rodinném prostředí na úkor jiných věcí nepřikládám, ale lepší nadpis mě nenapadl,“ odpovím. Teď to tedy víte i vy ;-).

Na každý pád vodní dýmka je doma, takže koho zajímá, kterou a kde jsem nakonec vybral, může se zatím alespoň prostřednictvím fotografií podívat.

Vodní dýmku a příslušenství jsem skrze internet na stránkách http://www.aladin-shop.cz/. Protože aladin shop má i kamenný obchod, volil jsem převzetí v něm.

Nakupoval jsem takto (ceny s DPH):

Egyptská vodní dýmka Aladin 26/ 1 modrá (vzor) – 1 359,00 Kč
Uhlíky pro vodní dýmky – 39,00 Kč
Uhlíky pro vodní dýmky „Kokosové“ – CoCoBrico (1Kg) – 75,00 Kč
Uhlíkový filtr pro vodní dýmky – 45,00 Kč
Tabák Višeň (Cherry) Nakhla 50g – 115,00 Kč
Tabák Vanilka (Vanilla) Nakhla 50g – 115,00 Kč
Tabák Meloun sladký (Sweet Melon) Nakhla 50g – 115,00 Kč
Tabák Dvě jablka (Two Apples) Nakhla 50g – 115,00 Kč

Vše se vešlo do jedné krabice.

Doma jsem vše vybalil a vodní dýmku složil. Na výšku má dýmka 66 cm. A dokonce, což mě překvapilo, k ní byl přibalen český návod. Dalším příjemným překvapením bylo zpracování. Na rozdíl od mé první dýmky, dovezené z Turecka, kde jsem ji za pár korun koupil na tržišti, je u té to znát velmi kvalitní zpracování. Tlustší sklo vázy, lepší těsnění, kvalitnější zpracování.

Pokud se počasí vydaří plánuji první venkovní kouření dýmky nyní o víkendu. Doma v bytových prostorách dýmku určitě kouřit nechci.

Číst dál »