18 listopadu, 2007 
LuFa 
Já díky Páťovi ano. Jack Holborn v necelých třech minutách. Výborný klip.
Jack Holborn – zdroj: www.youtube.com
Mnoho dalšího vzpomínkového naleznete v příspěvku Na co rádi z dětství vzpomínáte? a v jeho komentářích.
Vzpomenete si ještě na Jacka Holborna?
Z leváka pravákem – dnes už ne
„Kdyby chodila Ivanka do školy před sto lety, tak si ani neškrtne.“ Hlásila mi jednoho dne Ivančina starší sestra po návštěvě výstavy Škola před sto lety, která se konala v místním muzeu.
„Ta by neprolezla ani první třídu, protože by si všechno co napsala okamžitě smazala. Protože tenkrát se psalo na takové tabulky z kterých se pak zas vše mazalo.“
Ivanka do sestry naštvaně šťouchla, očividně komentování toho, že je levačka zažila několikrát a nebylo ji příjemné.
Ivanka píše levou rukou. Není právě toto ten důvod, proč se dřív leváci přeučovali na praváky? Protože v době, kdy se psalo na tabulky, by takový levák opravdu vypadal že nic neví, neumí a ve škole nedělá, protože by si okamžitě při psaní vše mazal? Nebo co byl ten důvod, že děti nemohly psát rukou, kterou chtěli?
Vzpomněla jsem si na vyprávění babičky, jak paní učitelka zkazila naší tetě život. Teta byla levačka a paní učitelka ji přeučovala. Pleskala ji přes prsty a teta do školy vůbec nechtěla chodit. Psaní pravou rukou ji samozřejmě nešlo, když byla už několik let zvyklá kreslit rukou levou. To vše se pak promítlo nejen na vysvědčení, ale i na jejim vztahu k učitelce, ale i k učení a škole samotné. To vše babička s oblibou shrnovala do jedné věty. Učitelka tetě zkazila život, jinak by to byla dotáhla dál. Pro bližší charekteristiku učitelky pak babička používala hrubá slova a bylo vidět i po letech to rozčilení při vzpomínce na tehdejší bezmoc.
Když připočtu zmatení tetiných hemisfér, musel to být pro děti dvojnásobný handicap. Jednak se něčím odlišovaly, což v dětské kolektivu je silně vnímáno a děti, které se liší bývají terčem posměchu který přechází v šikanu. Další už zmíněnou věcí byla pomalost. Začít psát druhou rukou znamená být pomalejší a nemotornější. Např. písanky v první třídě mají vzorová písmenka nalevo, tedy přesně v místech, na kterých leží ručička malého leváka. Dočkáme se doby, kdy bude vzorové písmenko i napravo?
Nedávno mě šokoval názor, že leváctví je důsledek špatné rodičovské výchovy. Rodiče prý měli dávat pozor na dítě, aby bralo vše do pravé ruky, lžíci, pastelky…. Takže v tomto případě by na vině byla babička, že tetu špatně „vychovala“.
Teta to vše přežila a těžko říci zda její život paní učitelka opravdu zkazila. Jediné co je ze školního přeučování dodnes viditelné je, že teta sice píše pravou ale ostatní činnosti dělá stále levou rukou. Kdyby ji pani učitelka viděla, ta by ji zase sekla přes prsty!!!
Leváci ale dnes snad již mají své internetové stránky – www.levaruka.cz, kluby, obchody se zbožím pro leváky (psací a kancelářské potřeby, kuchyňské potřeby, ale i hodiny s obráceným ciferníkem – Nástěnné hodiny jdoucí pozpátku.
Vnitřní hlas vs. rozum
Včera mi ve schránce přistálo zamyšlení, možná spíš rada od mé kamarádky Dity.
„Naslouchat svému vnitřnímu hlasu je dobré, bohužel už většina z nás ho v tomto hlučném světě plného vzruchu vůbec není schopna vnímat. Ale je to hlas, který nám ukazuje cestu ke štěstí a vnitřní radosti. Jak ho ale odlišit od naší „chytré“ mysli, kde se nám honí neustále tisíce myšlenek. Ovládnout svou mysl je to nejtěžší. Ale jestliže se nám to nepodaří, pak se nesmíme divit, že nebudeme šťastní.“
V této myšlence jsem našla kus pravdy. Řekla bych že většina z nás vnitřní hlas má a slyší ho, avšak jakmile začneme přemýšlet o tom, zda má hlas pravdu, nebo ne, dostane se ke slovu náš rozum. Rozum je racionální, praktický, rozum počítá.
Kolikrát jsme doma slyšeli: „Máš rozum?!?“ Nebo: „Až ty jednou dostaneš rozum!!!!“
Bylo chtěné rozum mít a rozumně se chovat, čímž asi u většiny z nás došlo k potlačení vnitřního hlasu, naší intuice, která někdy může být „chytřejší“ než náš rozum. Kdyby se tak nestalo, mohli jsme být třeba šťastnější.
Co by bylo, kdybych neměla rozum? Šla bych v životě jinou cestou?
Zkuste si zalétat s říditelným drakem
V příspěvcích Podzim s řiditelným drakem a Řiditelný drak – pár hezkých triků jste se mohli dočíst o mé zálibě v pouštění řiditelných draků. Někteří, co mě znají si mohli i létání s takovýmto drakem vyzkoušet. Vy ostatní, kteří jste se k řiditelnému draku nikdy nedostali, ale chtěli by si s ním zkusit zalétat máte možnost nyní. V unikátní flashové hře Wild kite, neboli Divoký drak.
Hru jsem náhodou objevil včera a musím říct, že ovládání draka se mi zdá celkem realistické. Celá hra se ovládá myší. Vašim úkolem je řídit draka tak, aby kopíroval vyznačenou dráhu, která obsahuje kontrolní body. Jak se přesvědčíte, průlet drahou není to vůbec jednoduché. Z počátku si tedy trénujte jen létání.
Pokud vás létání nadchne, neváhejte a kupte si draka opravdového.
Tak už o mém zápisku u HP vědí – ozvou se mi?
Jak se mi dnes podařilo zjistit, sotva jsem jsem zveřejnil zápisek Windows Vista & HP – prase, které sežere co může, hned jsem zářil kdesi na HP webu ;-) Takže už o mě vědí. Myslíte, že se mi ozvou?
Test logického myšlení – doporučuji si ho poctivě projít
Dnes mi mailem přišel test logického myšlení. Našel jsem si chvíli času a v rychlosti si ho dle pokynů udělal. Test mi přišel jako velmi dobrý a tak ho doporučuji i vám. Počet bodů, které jsem dosáhl napíší na samý konec příspěvku.
Instrukce k testu:
Doporučujeme napsat si na papír čísla 1,2, … 10 a k nim přiřazovat odpovědi ANO – NE.
Následující test, který vypracoval psycholog Allan Gintel, by měl ukázat vaši schopnost vyvodit správné řešení, které vyplývá z určitých výroků a zároveň by měl prověřit rychlost vašeho uvažování.
Následující výroky jsou ve skutečnosti nesmyslné, avšak je třeba vycházet z toho, že první dva výroky z každé úlohy jsou správné. Závěr z nich však může, anebo též nemusí být správný.
Pokud se vám zdá závěr třetího výroku správný, označte ho slovem ANO, v opačném případě NE. Na vypracování každé z úloh máte k dispozici jen 20 sekund.
Otázky testu:
Windows Vista & HP – prase, které sežere co může
Dnes jsem koupil taťkovi nový notebook. Značka Hewlett-Packard, operační systém Windows Vista Home Basic a velikost pevného disku 80 GB.
Velikost pevného disku byl jedním z parametrů, na kterém mě při výběru notebooku záleželo. 80 GB mi připadlo dostatečných.
Po spuštení notebooku, instalace operačního systému a nějakých věcí od HP na mě čekalo nemilé překvapení. Volné místo se z 80 GB scvrklo na pouhých 46,2 GB.
Vezmu-li nyní v úvahu, že ještě taťkovi nějaký software nainstaluju, kolik pak bude mít místa na práci? S tímto jsem skutečně nepočítal. Windows Vista spolu s HP smetím mě fakt dostaly.
Brzy dám taťkovi na notebook Linux. Ten mu víc jak 3 GB místa na disku nevezme.
Update:
Dětské perly v metru
Dnes mě překvapily dětské asociace. Pětiletá holčička si pustila myšlení na špacír, jak to děti dělají, řeknou vše co je napadne.
Jela jsem žlutým metrem. Vedle mě seděla asi tak pětiletá holčička.
Hlasatelka v metru oznamuje:“ Národní třída“
Holčička reaguje:“ Jé to je jako škola, to se jmenuje podle školy.“
„Jak, podle školy?“ Říkám si v duchu a šrotuje mi to hlavou.
Holčička svůj objev opakuje. Když to slyším potřetí dochází mi a podivuji se nad tím, že zná pojem národní škola, nebo třída – tedy první stupeň základní školy.
Sama jsem nikdy nepřemýšlela o tom proč se co jak jmenuje a co to znamená. Takže teď už víme, proč se Národní třída jmenuje národní třída, asi tam někde dřív poblíž byla škola:-)
Holčička byla opravdu pozorná a kreativní, když uslyšela hlášení: “ …přestup na linku A.“
Rozlehlo se vagonem?“ Á íá íá jako osel, mami…..“
Šikovná holčička, ta se v životě neztratí.
O ztracených životech a vzdělání – k zamyšlení
Citace k zamyšlení z mé velmi oblíbené knihy Země Člověka (Terre des Hommes). Napsal Antonie de Saint Exupéry, autor Malého Prince.
V Evropě je dvě stě miliónů lidí, jejich život nemá smyslu a kteří by se chtěli znovu narodit. Průmysl je vyrval ze selských rodů, mluvících jejich řečí, a uzavřel je do nesmírných ghet, která se podobají rozřaďovacím nádražím, zataraseným řadami vagonů. Chtěli by se probudit ze sna, ve kterém je vězní hlubiny dělnických měst.
A jsou jiní, lapení do spleti všemožných řemesel, a těm jsou zakázány radosti pionýrů, radosti, které dává náboženství i radosti vědců. Věřilo se, že k jejich povznesení stačí, budou-li nasyceni, ošaceni, bude-li vyhověno všem jejich potřebám. Pomalu z nich vyrostli maloměšťáci jako do Courtelina, vesničtí politikové, technici, pro které neexistuje vnitřní život. Snad se jim dostalo vzdělání, ale nedostalo se jim kultury. Ten, kdo věří, že kultura spočívá v zapamatování formulek, má o ní ubohé mínění. Špatný žák odborné školy ví toho dnes o přírodě a jejich zákonech více, než Descartes a Pascal. Je také schopen stejných duchovních výkonů?
Roku 1946 vydalo nakladatelství ELK Praha. Překlad: Jaroslava Wissová.
Pokání Jaromíra Nohavici
Kolikrát se člověk musí za svého života zpovídat za své činy a klopýtnutí? Ti méně známí nikdy, nebo jen jednou. Ti známější pak v pravidelných intervalech stále. A je jedno kolik dobrého pro nás udělali. Kolikrát se již v kruhu svých blízkých a i před národem omluvili. A kolikrát již ze svých skutků činily pokání.
Současná Kauza Hutka vs. Nohavica (Hutka nazpíval song o udavači Nohavicovi) je toho důkazem. Charismatický zpěvák a geniální textař Jaromír Nohavica byl před desetiletími zlákán ke spolupráci s STB. Příčinou jeho klopýtnutí, byl zřejmě abnormálně silný tlak ze strany režimu na jeho osobu a uměleckou tvorbu. Netuším, k čemu všemu a jakými prostředky byl Jaromír Nohavica dotlačen a komu a jakou měrou konkrétně ublížil. Co si však myslím, že vím, je, že ani samotnému Nohavicovi není jeho souhlas ke spolupráci lhostejný a že k němu chlapsky postavil již v roce 1988 v nikdy snad nevydané a málo známe písničce pokání.
Osobně si na Pokání Jaromíra Nohavici vzpomenu právě ve chvílích, kdy je médii propírána temnější stránka jeho minulosti a říkám si, copak ta píseň nemluví za vše? Copak se už v roce 1988 o své spolupráci s STB nesnažil národu říct? Cožpak už v roce 1988 nečinil za své skutky pokání?
Já myslím, že ano, nebo mi to vždy tak přišlo. Za sebe jsem Jarkovo pokání přijal již na sklonku roku 1988, kdy jsem ho poprvé slyšel na neoficiálním záznamu ze Svojšického letorostu.
Vy všichni, kteří jste Jarkovo Pokání nikdy neslyšeli si ho můžete zdarma stáhnout zde: http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/archiv/pokani/pokani.mp3
Kompletní text Pokání a povídání o ně si pak můžete přečíst zde: http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/archiv/pokani/pokani.htm
Nyní jen ještě citace z textu písně Pokání:
Neznám ni matku ni manželku
bratra ni otce ni syna
ležím tu před vámi na délku
nezměrně velká má vina
přes mříže cely mé bylo mi zřít
jak člověk lehounce shoří
vemte si duši však nechte mě žít
slovutní inkvizitoři
A co vy, odpustili jste Jaromíru Nohavicovi jeho dokola propírané klopýtnutí? Co pro vás Jaromír Nohavica znamená? Co vám dal a co případně vzal?
Update:
Články s tématem Jarka Nohavici na Idnes:
O tom, kolik toho Jaromír Nohavica řekl, si můžete udělat úsudek sami: