Rozloučí se se ženou a jde do práce. Každý svou cestou. Ona dorazí dříve, pracuje blíže od místa rozloučení.
Kdoví jestli už tam je i ONA. Pomyslí si.
„Ahoj“ Usměje se a pozdraví ona ONU.
„Ty tu snad spíš.“ Dodá.
„Nespím, spím přeci s tvým Honzíkem…..“ Vtipkuje jako vždy nejapně ONA.
Po cestě do práce přemýšlí, jak tohle jednou dopadne, jednou to skončí, ale jak a kdy? Takové protiklady, ona je milá, oddaná již několik let. ONA je drsná až protivná a nikdy ji nebude mít v hrsti tak jako onu. Kdyby se ho někdo zeptal, kterou chce více, neví. Jak se mu tohle mohlo stát?
Ona vypráví o víkendu s ním, jak byli na výletě, jakou měli romantickou večeři, v jejím životě není nikdo jiný.
ONA to poslouchá a zle se směje, posmívá, vysmívá.
„A co v neděli, to byla taky taková romantika?“ Zeptá se ony.
„No v neděli byl na zápase, pak přišel dom, úplně mrtvej.“ Ani se nenajed a padnul.
„No jo, po zápase….“ Směje se již celá kancelář.
Číst dál »