„Mamí, mamí, zase hledaj poklad a nenajdou,“ slyším malého chytrého blonďáčka jak nadšeně referuje mamince. Podívám se směrem, kterým prcek ukazuje.

Stojíme uprostřed Hradce Králového, na Masarykově náměstí. V jeho středu chodí sem a tam dva lidi v rejoiskách, batůžky, moirové mikiny…..Chodí, neustále sem a tam a dívají se na zem. Asi něco ztratili, říkám si.

„A já vím kde to je, samá voda….“ Vychloubá se prcek a znovu poutá moji pozornost, že ví víc než já.

Prckova maminka vidí, že se trápím svou nevědomostí a pomáhá mi:“ No to my se tady hrozně bavíme, tady je totiž schovanej ten poklad, co chodí hledat i Lufa. No ale je schovanej pěkně dobře, že to nikdo nemůže najít, je to nalepený zespoda tadytý železný mříže. Vůbec to není vidět. No a ty přiblblíci to hledaj spíš až támhle.
No a je to sranda, to vždy poznáš ty týpky podle oblečení. Bud maj ty kostkatý kalhoty, dobré sportovní bundy a batohy, nebo to jsou takové ty umolousané socky. Většinou choděj po dvojicích. My se tím strašně bavíme a pozorujeme je z okna.“

Prcek má očividně radost, že hledači nenajdou. Nový fenomén, geochaching se rozšiřuje, říkám si.

O několik dní později se ptám Lufy:“ Co geocaching, už Tě to nějak pustilo, vůbec o tom nepíšeš?“

„No, jeden poklad v Hradci na Masarykáči nemůžu vůbec najít, už jsem tam byl několikrát a nic.“ Odpověděl mi utrápený Lufa.

Více o Geocachingu od Lufy