12 ledna, 2008 
Klára Máme s Denou kamaráda, jak jinak „ajťáka“. Takoví jsou nejlepší, umí poradit s věcmi, s kterými si nevíme rady.
Nedávno se mě Dena ptala: „Hele, jak on to dělá, kdykoli se připojím je on – line, přitom pracuje, má rodinu, jak to může všechno stíhat?“
„No a to ještě nevíš, jak strašně moc hraje hry.“
„Někdy je prej mastí celou noc…“ Dodávám.
„Já bych ho přizabila, mít ho doma.“ Kroutí hlavou Dena.
„Já taky.“ Utvrzuji ji.
Když jsme se všichni tři setkali v hospodě, Dena to nevydržela a zeptala se ho:
„Hele, jak ty to děláš, jak to všechno stíháš, práci, počítač, rodinu….. nenadává Ti manželka, že furt sedíš u PC, já bych teda nadávala….“
Ajťák se jen pousměje a začně vyprávět, u PC sedí hlavně po večerech a manželka na něho stejně nemá čas, protože žehlí a uklízí. Vyplyne z toho, že má doma all inclusive service a jsou spokojení. Prý všichni.
„Tak víš co, příště pošli do hospody s námi manželku a my ji to vysvětlíme, jak si udělat doma pořádek.“ Navrhuje rázně Dena.
„Tojo, to určitě, a uděláte mi rozbroje v rodině, ani náhodou….“ Chytře konstatuje ajťák.
************
Tento týden nešla jeho krabička připojit na síť, takže byl bez spojení se světem.
„Ty si vůbec neumíš představit jaký to je? Co já teď mám dělat, já nemůžu dělat vůbec nic.“ Stěžoval si.
„Tak se můžeš věnovat rodině, číst si…..“ říkám, ale neposlouchá mě.
„Ty se mi směješ, jen počkej, až se to stane tobě, taky z toho budeš špatná, to je strašný, co já mám dělat….“ Slyším opět.
************
Je sobota po obědě a ajťák je jak jinak, připojen.
„Byl jsem celý dopoledne s dětmi, ještě musím doma něco dělat, na pc jsem jen chvíli.“ Hlásí.
„Manželka mi nadává, že mám jít od počítače.“ Stěžuje si.
Z chvíle je asi 30 minut. Občas ho odháním i já, aby nebyla manželka naštvaná i na mě, ale nedá se.
Najednou mi ale napíše:
„Už musím jít, už tady na mě křičí úplně všichni….“ A je v tu ránu off-line.
Tak a teď jsem zvědavá, kdy se zase připojí, jestli na něj nepřilítl nějaký váleček na nudle…..
Tématický související odkaz:
Zveřejněno v
tak jsem to dočetla do konce a furt jsem čekala, kdy se z toho kamaráda vyklube Lukáš. nějak všechno na něj sedí. Děti, manželka /v které docela jasně spatřuji svoji sestru Gabču i s tím válečkem :)/
sedi 2 kamosi u PC a mirek rika ty honzo predstav si me zena nadava ze furt sedim u PC a nestaram se o nase deti a honza se zepta :kolik mas uz vlastne deti? a mirek odpovi 2 nebo 3.tento komentar mluvi za vse .Blanka
No, Klarko, tak po tomhle clanku s nama asi kamarad pristi tyden nebude chtit jit do hospody … :)
Moc pěkné, tohle fakt sedí. :-) Doufám, že se mi to nestane, až založím rodinu. :-)
jj, sedí to fakt dokonale:D Ale pravdou je že by se nic nemělo přehánět…:)
Mně se zdá (podle počtu a typu příspěvků), že minimálně jeden Iťák chybí hlavně u Kláry doma.
nevadi že chybi,však když klara chce itaka udelame
Kazdy ma svoje zavislosti :-) Mna napr. udivuje, ze niektore damy dokazu prezit den s telefonom na uchu hocikde. Trebars venci psa a telefon na uchu. Ide z obchodu, telefon na uchu atd. ;-) Tym chcem povedat, ze VSETCI mame nieco, co nas pohlcuje. Problem s ajtakmi je mozno ten, ze oni tej svojej zavislosti rozumeju a okolie nechape, co v tom vidia. Kym ajtak na druhu stranu chape, co robi clovek s telefonom na uchu a mohol by to robit aj on. Lenze on to povazuje za stratu casu, pretoze rozsah podobnej komunikacie s telefonom na uchu on stiahne na zlomok straveneho casu.
A este preto, ze by sa cestou po vonku s telefonom na uchu zrejme neustale potkynal :-)
Jo, jo, krabičková závislost mě taky chvíli brala, ale asi jenom v prváku, když jsme doma neměli počítač a internet byl novinka. Ale je trochu rozdíl pařit na kolejích za svobodna a trávit tím spoustu času, když mam rodinu. Ale kdo chce kam, ať si tam jde sám…