Předchozí díly:

Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl I.
Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl II.

4 Prostředky a prostředí komunikace na internetu

4.1 Úvod

Prostředků a prostředí, jimiž a v nichž můžeme na internetu komunikovat, je mnoho. Každý jeden prostředek a prostředí má své specifické vlastnosti, které ho více, či méně odlišují od ostatních prostředků a prostředí. Důsledkem těchto specifických vlastností je, že není možno obecně popsat všechny psychologické rysy komunikace na internetu, aniž bychom se nezmínili v jakých prostředích se tyto rysy vyskytují a pro která prostředí platí.

Proto, abychom si mohli tyto psychologické rysy dávat do kontextu s příslušným prostředím, či prostředkem, provedl jsem rozdělení prostředků a prostředí dle různých kritérií na jednotlivé kategorie. Dělení je předmětem této kapitoly. Jednotlivá prostředí komunikace budou probrána samostatně v následující kapitole – Jednotlivá komunikační prostředí.

4.2 Prostředky komunikace

Prostředky nám umožňují komunikaci v jednotlivých prostředích. Protože nás nezajímá, jak je činnost jednotlivých prostředků technicky zabezpečena, budeme se zajímat pouze jejich specifiky, které mají přímý dopad na komunikaci.

Obrázek 2 – Schématické rozdělení jednotlivých prostředků komunikace

Na obrázku 2 vidíme schématické rozdělení jednotlivých prostředků komunikace. Základní dělení je na aktivní a pasivní prostředky. Aktivní prostředky pak dále dělíme na prostředky s off-line přenosem a prostředky s on-line přenosem. U pasivních rozeznáváme jen off-line přenos. Aktivním off-line prostředkem je elektronická pošta. Aktivními on-line prostředky jsou textový přenos, audio přenos a audio-video přenos. U pasivních prostředků rozeznáváme pouze off-line přenos. Takovým prostředkem pak jsou domovské stránky (angl. homepage), nebo nástěnky (board).

Jednotlivé kategorie si nyní vysvětlíme blíže.

4.2.1 Aktivní prostředky

Aktivní prostředky značí takové prostředky, které sdělení přenáší od odesilatele přímo k odesilatelem určenému příjemci, či skupině příjemců.

V reálném světě mezi tyto prostředky patří například pošta, telefon, fax. Tedy prostředky, u nichž je nutno jednoznačně určit jednotlivce, či skupinu, k níž má být sdělení směřováno.

Proto, abychom aktivní prostředek mohli použít, je třeba mít zprávu, data, které chceme přenést, a jednotlivce, či skupinu, pro niž je zpráva, či data určena a k nimž má být směřována.

Aktivní prostředky se dále dělí na prostředky s off-line a on-line přenosem.

4.2.2 Pasivní prostředky

Pasivní prostředky značí takové prostředky, které sdělení primárně nesměřují ke konkrétnímu uživateli. Tyto prostředky umožní sdělení pouze zveřejnit, a to veřejně, či privátně a pak na svého příjemce čekají.

V reálném světě bychom mezi tyto prostředky mohli zařadit zveřejnění zprávy v novinách, televizi, rádiu, obecní, či podnikové nástěnce… Tedy prostředky, u nichž je nutno určit kam má být sdělení umístěno, ale u kterých nevíme, kdo všechno naše sdělení přijme.

Pasivní prostředky se vyskytují pouze v off-line formě. Off-line přenos chápeme u pasivních prostředků stejně, tak jako je chápeme u aktivních prostředků.

4.2.3 Off-line přenos

Off-line přenos je takový přenos, který nám umožní přenášet sdělení a data od odesilatele k příjemci, a to tak, že příjemce nemusí být v době přenosu tomuto přenosu fyzicky přítomen. Přenos sdělení, dat se uskuteční v příjemcově nepřítomnosti a příjemce o zaslaná data nepřijde. Samozřejmě, příjemce tomuto přenosu být přítomen může. Není to však nutnou podmínkou.

V reálném světě si off-line přenos můžeme připodobnit přenosu poštovních zásilek, či faxu. Po dobu nepřítomnosti příjemce se doručené zásilky schraňují v poštovní schránce nebo boxu. Faxové zprávy se zase schraňují vytištěné na papíře.

Na internetu je zástupcem off-line přenosu elektronická pošta, která všechny odeslané zprávy ukládá do poštovní schránky (angl. mailbox), odkud si je její majitel vyzvedává.

4.2.4 On-line přenos

On-line přenos je takový přenos, který nám umožňuje přenášet sdělení, data od odesilatele k příjemci, a to tak, že příjemce musí být v době přenosu tomuto přenosu fyzicky přítomen. Přenos sdělení, dat se tedy uskuteční pouze za přítomnosti příjemce. Pokud příjemce přenosu dat fyzicky přítomen není o zaslaná data přijde.

V reálném světě si on-line přenos můžeme připodobnit přenosu hlasového sdělení telefonním přístrojem bez přítomnosti prostředku, který umožňuje hlasový záznam. Pokud uživatel telefonního přístroje, kterému voláme, není u telefonu přítomen, zamýšlený přenos se neuskuteční. Zpráva nebude zanechána, protože není kde ji zanechat a příjemce tak přijde o sdělení, které mu bylo odesilatelem určeno.

Na internetu je on-line přenos zastoupen prostředky textového přenosu dat, audio přenosu dat a prostředky audio-video přenosu dat.

4.2.5 Elektronická pošta

Elektronická pošta (anglicky electronic mail, zkráceno email) je prostředek, který umožňuje přenášet elektronická data. Tato data mohou mít formu textových dokumentů, počítačových programů, databází, …

Komunikace, jak jsme si řekli zde probíhá asynchronně. To znamená, že nevyžaduje současnou aktivitu komunikujících uživatelů. O nové poště, která je uživateli doručena v období, kdy není k síti přihlášen, je uživatel informován v okamžiku, kdy se k síti přihlásí. Je-li k síti uživatel přihlášen, může být v případě, že si tak přeje, o nové poště informován okamžitě.

S elektronickou poštou se na internetu setkáme, například když někomu budeme chtít zaslat emailovou zprávu, nebo poslat příspěvek do elektronické konference.

Jako nástroj je elektronická pošta mezi ostatními nástroji nejstarší a do dnešní doby nejpoužívanější. Pokud někdo využívá internetu jako prostředku ke komunikaci, používá z nejvyšší pravděpodobností i e-mailu. (Pertl, 2002) vyplývá, že v České republice z uživatelů internetu používá e-mail 98 procent uživatelů.

4.2.6 Prostředky textového přenosu

O prostředcích textového přenosu dat mluvíme vždy, když v reálném čase plynule přenášíme krátká textová sdělení, zprávy od jednoho uživatele ke druhému, za jejich vzájemné přítomnosti. Tyto zprávy se na monitoru příjemce objevují buďto přesně znak po znaku, tak jak jsou psány odesilatelem. A nebo se objevují po krátkých větách, či souvětích.

V reálném světě si textový tok můžeme připodobnit k zasílání SMS zpráv, z jednoho mobilního telefonu do druhého.

Technicky je textový tok obtížné správně si zařadit. To proto, že forem, kterými může být realizován, je mnoho. V rovině uživatele je textový přenos dat realizován za pomoci klávesnice, na níž odesílatel zprávy napíše a po napsání odesílá. Příjemce si napsané zprávy čte na obrazovce monitoru.

S textovým tokem se v komunikaci po internetu setkáváme velmi často. Například v chatech, či při zasílaní krátkých zpráv z počítače na počítač.

4.2.7 Prostředky audio přenosu

O prostředcích audio přenosu mluvíme vždy, když v reálném čase přenášíme krátké audio sdělení od jednoho uživatele ke druhému, za jejich vzájemné přítomnosti.

Prostředky audio přenosu si v reálném světe může připodobnit k telefonnímu přístroji, pomocí něhož si uživatelé hlasové zprávy vyměňují. Na internetu se s nimi uživatel setká téměř ve stejné formě. Pro odeslání audio sdělení slouží odesilateli mikrofon, do něhož se zpráva namlouvá. K příjmu zprávy slouží pak reproduktor.

S audio přenosem se v komunikaci na internetu setkáme při internetovém telefonování.

Díky relativní náročnosti, kterou audio přenos klade na hardwarové a přenosové prostředky, je jeho praktické užívání malé.

4.2.8 Prostředky audio-video přenosu

O prostředcích audio-video přenosu dat mluvíme vždy, když v reálném čase přenášíme krátké video sdělení, doplněné i o audio složku, od jednoho uživatele ke druhému, za jejich vzájemné přítomnosti.

Prostředky audio-video přenosu dat si v reálném světě můžeme připodobnit k videotelefonu, pomocí něhož si uživatelé audio-video zprávy vyměňují. Na internetu se s nimi uživatel setká téměř ve stejné formě. Pro odeslání audio-video zprávy slouží odesilateli kamera, která snímá obraz a mikrofon, a ten snímá zvuk. K příjmu zprávy pak slouží monitor, na němž se obraz zobrazuje a reproduktor, který k uživateli přenáší audio složku.

S audio-video přenosem se v komunikaci na internetu setkáme například při video konferencích.

Díky relativní náročnosti, kterou audio-video přenos klade na hardwarové a přenosové prostředky, je jeho praktické užívání malé, dokonce o dost menší než užívání audio přenosu.

4.2.9 Prostředky domovských stránek, nástěnky

Prostředky domovských stránek nebo nástěnky jsou místa na serveru, kde uživatelé internetu mohou pro ostatní uživatele nechávat sdělení.

Tyto prostředky bychom si v reálném světě mohli připodobnit k veřejným nástěnkám. Každý, komu jsou v dosahu, kdo si jich všimne a má chuť si je přečíst, může.

Ve světě internetu je tento prostředek velmi hojně užívaný. Podle Cyveillance (Pastore, 2002) je na internetu umístěno více než dvě miliardy těchto stránek.

4.3 Prostředí komunikace

Prostředím komunikace rozumíme prostředí, v němž se samotná komunikace odehrává. Protože nám internet nabízí prostředí, v kterých je možno komunikaci vést a které jsou od sebe navzájem dosti odlišné, je potřeba si i tato prostředí nějak rozdělit.

obrázek 3 – Schematické rozdělení jednotlivých prostředí komunikace

Na obrázku 3 vidíme schématické rozdělení jednotlivých prostředí komunikace. Základní dělení je na prostředí, v nichž je komunikace vedená na straně uživatelů, a prostředí, v nichž je komunikace vedena vně jejich uživatelů.

Prostředí s komunikací na straně uživatelů dělíme na prostředí, u nichž převažuje asynchronní komunikace, a prostředí, u kterých převažuje synchronní komunikace. Do prostředí, u kterého převažuje asynchronní komunikace, spadá prostředí elektronické pošty. Do prostředí, u kterého převažuje synchronní komunikace, spadá prostředí „talků“, ICQ a audio-video přenosu.

U prostředí s komunikací vně uživatelů rozeznáváme rovněž prostředí, u kterých převažuje asynchronní komunikace, a prostředí, u nichž převažuje synchronní komunikace. Do prostředí, u kterého převažuje asynchronní komunikace, řadíme elektronické konference, BBS, domovské stránky. Prostředí se synchronní komunikací dále rozdělujeme na prostředí bez pseudovirtuální reality a prostředí s pseudovirtuální realitou. Do prostředí bez pseudovirtuální reality můžeme zařadit chaty. Do prostředí s pseudovirtuální realitou pak MUD, MOO a grafické chaty.

Jednotlivé kategorie si nyní vysvětlíme blíže.

4.3.1 Komunikace vedená na straně uživatelů

Komunikace vedená na stranách uživatelů je taková komunikace, při níž se osobám, které se této komunikace účastní, zdá, že část komunikace probíhá přímo u nich, na jejich straně. To znamená v počítači, či internetové konzole, jejichž prostřednictvím je komunikace vedena. Jako příklad této komunikace si můžeme uvést elektronickou poštu, nebo audio přenos. Uživatel, který tyto prostředky používá, píše elektronickou zprávu, či telefonuje ze svého počítače. Uživatel, který zprávu, či hovor přijímá, tak zase činí na svém počítači.

To, že uživatelé mají dojem, že se část komunikace odehrává na jejich straně, dokreslují věty, kterými o tomto typu komunikace mluví. Říkají: „Dnes mi do počítače přišlo osm emailů“, „Odeslal jsem šest emailů“, „Poslední dobou volám jen z počítače.“

V reálném světě je tento typ komunikace běžný. Komunikujeme-li například pomocí telefonního přístroje, jsme my i náš protějšek přítomni každý na jednom konci telefonního spojení. Pokud komunikujeme prostřednictvím listovní pošty, jsme někdy přítomni u svých poštovních schránek.

Na internetu se s tímto typem setkáme velmi často při komunikaci dvou osob.

4.3.2 Komunikace vedená vně uživatelů

Komunikace vedená vně uživatelů je taková komunikace, při níž se osobám, které se této komunikace účastní, zdá, že komunikace neprobíhá přímo u nich, kde fyzicky sedí, ale kdesi mezi nimi. To je v uměle stvořeném virtuálním prostředí. Jako příklad této komunikace si můžeme uvést různé druhy chatů.

To, že uživatelé mají dojem, že se část komunikace odehrává mimo jejich fyzické umístění, dokreslují věty, kterými o tomto typu komunikace mluví. Říkají: „Dnes jsem tři hodiny mluvil s kámošema na xku.“ „Kam nejradši chodíš chatovat?“

V reálném světě se s tímto typem komunikace nesetkáme. V kyberprostoru je naopak běžným, především pokud spolu komunikuje více osob nežli jen dvě.

4.3.3 Prostředí s asynchronní komunikací

Prostředí s asynchronní komunikací je takové prostředí, v němž uživatelé nejsou nuceni komunikovat v reálném čase. V ten samý okamžik, kdy je komunikace vedena, tedy nemusí za účelem komunikace sedět u počítače, či u internetové konzoly.

V prostředí s asynchronní komunikací se totiž každá odeslaná zpráva vždy nejprve v místě doručení uloží a takto uložená čeká na to, až si ji adresát vyzvedne. Po vyzvednutí pak adresát ve většině případů určuje, zdali uloženou zprávu nechá i nadále uloženou a nebo zdali ji smaže.

4.3.4 Prostředí se synchronní komunikací

Prostředí s synchronní komunikací je takové prostředí, v němž uživatelé jsou nuceni komunikovat v reálném čase. V ten samý okamžik, kdy je komunikace vedena, tedy musí za účelem komunikace sedět u počítače, či u internetové konzoly.

V prostředí se synchronní komunikací se totiž odeslané zprávy neukládají. Není-li tak jejich adresát v době doručení zprávy přítomný, o zprávu přichází, aniž by o tom odesílající věděl.

4.3.5 Prostředí bez pseudovirtuální reality

Prostředí bez pseudovirtuální reality je prostředím, které po stránce místa, kde je komunikace vedena, není nijak blíže specifikováno. Uživatelé se v něm soustředí čistě na komunikaci. Mají pocit, že se nacházejí v nějaké místnosti, která se nějak jmenuje (například Hradec Králové, hry, hospoda, unix), ale víc tuto místnost neumějí specifikovat.

4.3.6 Prostředí pseudovirtuální reality

Prostředí pseudovirtuální reality je prostředím, které je po stránce místa, kde je komunikace vedena, blíže specifikováno. Toto místo je textově popsáno nebo graficky ztvárněno. Komunikující přesně vědí, kde komunikují. Popis místnosti může vypadat například takto: „Vstoupil jsi do pohodlné kanceláře. Vidíš pracovní stůl a na něm dva počítače značky Macintosh a knihovnu. Konferenční stůl, který slouží ke schůzím wizardů je ve středu místnosti. Na jedné stěně vidíš mapu Norska a na protější straně mapu Texasu.“ ( Uživatel přesně ví, kde se nachází. V některých pseudovirtuálních prostředích může dokonce i s objekty manipulovat a tvořit nové. V grafických prostředích jsou místa a objekty ztvárněny graficky. Přítomnost prostředí má tak na komunikaci vliv.

Pokračování:

Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl I.

Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl II.

Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl IV.

Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl V.