Následující text, avizovaný nadpisem vznikal během let 2001 – 2002, jako součást mé diplomové práce. Nebojte se, jedná se o celkem lehce stravitelné dílko.

Najednou si celý text přečte málokdo. Po malých dávkách to už půjde snáz :-). Dost už ale slov. Můžete se s chutí pustit do čtení.

1 Úvod

Ač se ještě před několika lety zdálo, že komunikace přes internet je vyhrazena jen úzkému okruhu vyvolených, dnes se tato možnost nabízí i široké veřejnosti. Pro mnoho lidí se dokonce stává nezbytností, ať už v jejich profesním, či osobním životě. Ti, kteří dnes ještě internet nevyužívají, či o jeho užívání ani neuvažují, v brzké budoucnosti se bez něho neobejdou. Zaměstnavatelé, školy, přátelé je k tomu nasměrují.

Přestože je důležitost komunikace na internetu zřejmá, nezdá se, že by se jí samotné dostávalo velké pozornosti. Ano, pozornost se dostává internetu, uživatelé vědí, jak se k němu připojit, jak spustit elektronickou poštu, chat, začít komunikaci, skončit komunikaci, ale mnoho, především nových uživatelů, už netuší, jak správně komunikovat.

Plně si neuvědomují a neznají psychologické aspekty této komunikace. Nevědí, jak správně interpretovat chování a sdělení osoby, s kterou komunikují. Nevědí, jak je vnímá osoba, s níž komunikují. Nevědí, jak pohlížet na možnost anonymity a snadné změny identity, kterou internet nabízí. Nevědí, nakolik jsou osoby, s kterými komunikují, věrohodné. Neznají, co uživatele internetu k jeho užívání motivuje, jaká je jejich motivace k zasílání příspěvků…

Otázek v každém současném i budoucím uživateli internetu dřímá mnoho. Bohužel prací, které se touto tématikou zabývají, je v současnosti v České republice neúměrně málo. Proto jsem se rozhodl ve své diplomové práci této problematice věnovat. Shrnout a utřídit současné poznatky, zkategorizovat jednotlivá komunikační prostředí, a na závěr provést výzkum, který by byl pro tuto tematiku přínosem.

Jsem si vědom značné rozsáhlosti této problematiky, a proto bych upozornil, že tato práce nebude a nemá být úplným shrnutím a přehledem všech dosavadních poznatků, ale pouze těch, o nichž se domnívám, že pro čtenáře mohou být největším přínosem.

2 Reálný svět, kyberprostor a internet

2.1 Úvod

Abychom mohli pojednat o komunikaci na internetu, je důležité nejprve provést správné začlenění. Říci si o tom, k jakému prostředí se váže a v čem je toto prostředí jiné než prostředí reálného světa, v němž den co den komunikujeme a které nám je vlastní.

Komunikací v reálném světě, s níž v následujícím textu budeme internetovou komunikaci porovnávat, myslíme komunikaci ve světě skutečně existujícím, ve světě, na nějž jsme zvyklí a v němž komunikujeme tradičními prostředky.

Komunikací v kyberprostoru[1] (angl. cyberspace), do něhož spadá i internet, myslíme komunikaci odehrávající se mimo náš reálný svět. Komunikaci uvnitř něčeho fyzicky nehmatatelného, kam je naše fyzická bytost transformována a kde se až poté komunikace odehrává.

Protože kyberprostor je pojmem relativně mladým, avšak mnoha badateli[2] na poli internetové komunikace hojně užívaným, ani já se jeho použití neubráním. Taktéž uvádět komunikaci po internetu bez vztahu ke kyberprostoru mi nepřipadá vhodné, když v zahraničí se to v mnoha případech děje. U nás se však v literatuře tento pojem příliš neobjevuje, proto bych se ho v této kapitole pokusil vysvětlit a uvedl jej do vztahu k internetu.

2.2 Historie a stručné přiblížení kyberprostoru

„Kyberprostor. Sdílená halucinace každý den pociťovaná miliardami oprávněných operátorů všech národů, dětmi, které se učí základům matematiky… Grafická reprezentace dat abstrahovaných z bank všech počítačů lidského systému. Nedomyslitelná komplexnost. Linie světla seřazené v neprostoru mysli, shluky a souhvězdí dat. Jako světla města, ustupující … „

(William Gibson, 1992, s. 46-47)

Pojem kyberprostor se na veřejnosti objevil poprvé v roce 1984 v díle kyberpunkového spisovatele Williama Gibsona, Neuromancer (1992). Gibson jeho prostřednictvím světu představil vizi globální počítačové sítě, která propojuje všechny lidi, stroje a světové informační zdroje. K této síti v Gibsonově podání jsou lidé připojováni prostřednictvím nervového rozhraní, které v ní umožňuje pohyb. Tam pak uživatelé pracují s daty a informacemi. A to je důležité. Ne samotný fakt vize celosvětové sítě, která se již v té době rodila pod názvem ARPANET a z níž se pak vyvinul internet, ale samotný fakt, že v této sítí se tvoří a formuje nový prostor, tzv. kyberprostor.

V návaznosti na Gibsonův román začali mnozí další spisovatelé umisťovat své hrdiny do kyberprostoru, virtuálního světa žijícího svým vlastním životem. Tam si hrdinové na sebe brali různé podoby, budovali vlastní světy a sdružovali se do komunit.

Dnes se této představě přibližují technologie virtuální reality, které nám pomocí přídavných senzorických zařízení umožňují právě takové virtuální světy graficky modelovat a do nich vstupovat. Za použití speciálních senzorických obleků jsme dnes schopni stát se kým chceme a dělat věci, po nichž toužíme. Bohužel technologie virtuální reality jsou v současnosti ještě stále velmi finančně nákladné, a tak jde stále o něco, s čím se počítá teprve pro budoucnost.

V roce 1984 však technologie virtuální reality ještě neexistovaly. Jak jsme ale již zmínili, na světě byl ARPANET, a proto se s ním termín kyberprostor začal ztotožňovat. V provozu byl E-mail, USENET a na svět začínaly přicházet první BBS. Reálně se formoval virtuální svět, i když velmi barvitý pojem kyberprostor v Gibsonově podání k němu měl dost daleko, svou podstatou virtuální svět vystihoval. Říkal nám, že virtuální svět je jakýmsi kybernetickým prostorem.

Uživatelé počítačových sítí si začali uvědomovat, co si mohli již dříve uvědomit uživatelé telefonických přístrojů u telefonní sítě. Počítačová síť není pouze směsicí vhodně zapojených počítačů a síťových zařízení sloužících k přenosu dat od uživatele k uživateli, ale je to něco víc. Stejně jako telefonní síť, na níž Bruce Sterling (1993) kyberprostor přiblížil. Píše: „Kyberprostor je „místo“, kde se telefonní hovory stávají běžnými. Není to uvnitř tvého telefonu, plastickém zařízení na tvém stole. Není to uvnitř telefonu druhého účastníka, v jiném městě. Je to místo mezi telefony. Nedefinovatelné místo kdesi venku, kdesi tam, kde se dvě lidské bytosti setkávají a spolu komunikují.“

Rovněž tak je tomu i u počítačových sítí. Jejich uživatelé nejenže fyzicky sedí za svými počítači a monitory, ale prostřednictvím obsažných dat, které mají možnost umístit na veliký počet přesně lokalizovaných míst, serverů, vstupují přímo do sítě samotné. Data, s kterými můžou do sítě vstupovat, mohou obsahovat prakticky cokoliv – text, zvuk, obraz, … Mohou tak být nositeli idejí a myšlenek uživatelů samotných, spolu s jejich identifikačními znaky, aby se poznalo, kdo je jejich původcem. Jestli se jejich původci ztotožní striktně se skutečností, nebo si vytvoří falešnou identitu, záleží pouze na nich. Podstatné je, že již neexistují pouze jako hmotné bytosti sedící za počítačem, ale jako zdroj svých dat, který prostřednictvím nich vystupuje na nejrůznějších serverech v síti, kde se může setkávat i s dalšími uživateli, kteří jsou reprezentováni zase prostřednictvím svých dat.

Lawrence Hagerty (2000, s.5) výstižně píše: „Kyberprostor není materiální území. Jen nemateriální podstata mysli, nebo duše, může vstoupit do kyberprostoru… Kyberprostor odráží to, kým skutečně jsme – způsobuje, že naše mysl více touží objevovat nové myšlenky, zakázané rozkoše a velmi zajímavé lidi.“

Pro lepší pochopení si můžeme předešlé řádky demonstrovat na příkladu třech uživatelů majících přístup k celosvětové síti internet.

Mějme tedy tři uživatele internetu. Jana, Lima a Carol, kteří se vzájemně neznají. Jan fyzicky sedí před svým počítačem v Hradci Králové, Lim v Singapuru a Carol v Sydney. Každý z nich má možnost připojení z mnoha komunikačních systémů. MUD, IRC, ICQ, Palace, … Shodou okolností všichni tři používají IRC a v ten samý okamžik se nachází, jsou připojeni ke kanálu „#FreeTalk“.

Jan na tomto kanálu vystupuje pod přezdívkou Susan. Lim jako PowerMan. A Carol jako Carol. Pohnutky, které je k volbě těchto aliasů vedly, nechme nyní stranou. Kanál zde tedy představuje jakési virtuální místo. Jména, přezdívky, pod kterými jsou naši tři uživatelé ke kanálu přihlášeni a které jsou to jediné, co z počátku vnímají ostatní uživatelé, představují virtuální osoby. Prostřednictvím nich jsou ztvárněni skuteční uživatelé sedící za počítačem. Uživatelé Jan, Lim a Carol se tedy transformovali do virtuálních bytostí Suzan, PowerMana a Carol, a tak se navzájem vnímají.

Nyní si vezměme například Lima, alias PowerMana. Ten neví, že Suzan není ve skutečnosti Suzan, ale Jan z České republiky a že Carol je Carol z Austrálie. Rovněž tak Suzan alias Jan a Carol alias Carol netuší, že PowerMan je ve skutečnosti Lim ze Singapuru. Protože je Limovi bližší více jméno Suzan než Carol, dává najevo větší náklonnost Suzan a preferuje ji v hovoru před Carol. Kdyby však Lim tušil, že Suzan je ve skutečnosti Jan, bavil by se více s Carol. Avšak kdyby také Carol, která se nyní touží bavit s jediným chlapcem v místnosti PowerManem, znala, že Suzan je ve skutečnosti Jan z České republiky, preferovala by jej v hovoru více nežli PowerMana, protože jednou z oblastí jejího zájmu je střední Evropa, kam se v létě touží podívat.

Necháme-li naše uživatele spolu hovořit například jednu hodinu a pak se zeptáme Lima, aby nám pospal, co celou hodinu dělal, nejspíše nám řekne, že vedl komunikaci na kanále „#FreeTalk“ se Suzan a Carol. A také možná nic netuše dodá, že Suzan je holka jeho gusta. Vtipná, nenší, štíhlá blondýnka ze srdce Evropy. Lim tedy nevnímal reálného Jana a Carol, ale plně místo nich vnímal virtuální Suzan a Carol. Také nebyl doma u počítače, ale vedl hovor na kanále „#FreeTalk“, což při otázce na bližší lokaci tohoto kanálu bude reagovat jménem serveru, ke kterému je připojen. Pak si ale uvědomí, že Suzan je připojena úplně k jinému serveru a řekne, že kanál „#FreeTalk“ je prostě kanálem „#FreeTalk“. A my tak můžeme nyní učinit závěr, že Lim vstoupil do kyberprostoru na místo Free Talk jako PowerBoy a setkal se tu se Susan a Carol. Obdobný závěr můžeme učinit i u Jana a Carol, a z toho vyvodit, že kyberprostor skutečně existuje.

2.3 Vztah mezi kyberprostorem a internetem

„Internet se stal centrálním nervovým systémem sociálního a ekonomického života naší planety a je fyzickým manifestem místa nazývaného kyberprostor.“

(Lawrence Hagerty, 2000, s.VII)

Nyní se podívejme v jakém vztahu vůči sobě jsou kyberprostor a internet. Jedná se o synonyma, nebo jde o dvě odlišné věci? Dají se slova kyberprostor a internet spolu různě zaměňovat a pokud ne, proč se tomu tak často děje? Pokusme se na tyto otázky nalézt odpověď.

Nejprve se zamyslíme nad tím, co chápeme jako internet a co jako kyberprostor. internetem myslíme fyzickou počítačovou síť, přenosové médium, kdežto pojmem kyberprostor označujeme místo, které se virtuálně uvnitř této sítě nachází. V myšlenkách pak dále pokračujme. Mezi internetem a kyberprostorem nalezneme odlišnost v tom, že síť internet je pouze sítí jedinou, avšak není jediným místem, kde se s kyberprostorem můžeme setkat.

Kromě internetu se s kyberprostorem setkáme v lokálních počítačových sítích, které jsou od internetu separované, a tak internetem nejsou. Dále pak kyberprostor nalezneme i v telefonních sítích a sítích mobilních operátorů, které se svou velikostí a možnostmi stávají ve vztahu k budoucnu čím dále aktuálnějšími. Internet je tedy pouze jedním z několika artefaktů, které svou podstatou umožňují existenci kyberprostoru. Z toho plyne, že internet totožný s kyberprostorem není. Mohli bychom i říct, že internet jako jeden z několika prostředků poskytuje a zabezpečuje hmotné zázemí pro existenci kyberprostoru.

Pokusme se zodpovědět druhou otázku, která se týká vzájemné zaměnitelnosti slov kyberprostoru a internetu. Protože v odpovědi na první otázku jsme došli k závěru, že internet a kyberprostor vymezují dvě odlišné věci, vede nás to k tomu, abychom na druhou otázku odpověděli, že by se zaměňovat neměly. Přesto se tyto dva pojmy zaměňují a často slýcháme věty:„… komunikace v kyberprostoru…“, „… komunikace na internetu…“ Nezdá se nám, že by vyjadřovaly něco jiného. Je to správné, či nikoliv?

Osobně jsem přesvědčen, že ano. Zkusme si vztah internetu a kyberprostoru názorněji přiblížit na příkladu rodinného domku a obytného prostoru, který domek poskytuje. Rodinným domkem nahrazujeme internet. Obytným prostorem kyberprostor. Položíme-li si otázku, zdali je pojem rodinného domku totožný s pojmem obytného prostoru, odpovíme, že není.

Pod pojmem rodinný domek si z největší pravděpodobností v první chvíli představíme vnější architektonický tvar domku. Jeho barvu, materiál, z něhož je postaven a třeba i exteriér, do něhož je umístěn. Obytným prostorem si zase v první chvíli představíme interiér domu. Přesto však můžeme například říct: „Náš rodinný domek je v zimě dost chladný“ a mít na mysli, že obytné prostory, v nichž v zimě žijeme, jsou chladné, a ne, že samotný rodinný domek jako nemovitost je chladný. To, že můžeme mluvit o rodinném domku a mít na mysli obytné prostory a naopak, je umožněno tím, že si plně uvědomujeme význam rodinného domku a obytných prostor. Rovněž tak je tomu i s internetem a kyberprostorem.

Vždy, když používáme, a i zde v následujících řádcích budeme používat, pojmu kyberprostor nebo internet, musíme mít na paměti jejich význam. internet brát jako jeden z několika artefaktů umožňujících existenci kyberprostoru. A kyberprostor brát zase jako virtuální místo uvnitř těchto artefaktů.

Závěrem si ještě povězme něco o tom, proč nejvíce ve vztahu ke kyberprostoru mluvíme o internetu. Je to snadné. V současné době je internet asi nejviditelnější a nejrozsáhlejší prostředí, ke kterému má přístup nejvíce lidí na světě. A jako takové prostředí, se všemi jeho možnostmi, si zaslouží největší pozornost. Samozřejmě, existují systémy, které jsou technologicky vyspělejší a kde kyberprostor nabývá vyšších forem bytí, jakými je například virtuální realita, leč tyto systémy jsou ve srovnání s internetem miniaturní. My se budeme v souvislosti s kyberprostorem zabývat prostředím internetu a jeho specifiky.

2.4 ARPANET, předchůdce internetu

ARPANET, předchůdce internetu byl prakticky realizován v roce 1969 ministerstvem obrany Spojených států amerických v programu DARPA (Defense Advanced Research Program Agency). Síť byla navržena tak, aby decentralizovaně propojovala na dlouhé vzdálenosti různé typy počítačů, mezi kterými by byl možný přenos dat. (Semsey J., 1995)

První vzdálený přenos dat mezi počítači se odehrál mezi Kalifornskou Univerzitou (Los Angeles and Santa Barbara campuses) a Stanfordským výzkumným ústavem. Profesor Kleinrock, průkopník mezi počítačově orientovanými vědci, se s malou skupinkou graduovaných studentů pokusil přihlásit na počítač ve Stanfordu. První, co musel učinit bylo napsat příkaz „login“. „Zřídli jsme telefonní spojení mezi námi a chlapci z SRI …, říká Kleinrock v jednom interwiev: „Napsali jsme L a po telefonu se jich zeptali, „Vidíte L?“ „Ano, vidíme L,“ přišla odpověď. Napsali jsme O a ptali se: „Vidíte O?“ „Ano, vidíme O.“ Pak jsme napsali G a systém zhavaroval.“ (Gromov, 2002) To byl začátek. Nikterak valný, ale slibný. Byly přeneseny dva znaky.

V roce 1972 v říjnu byl ARPANET poprvé veřejně prezentován. Kromě přenosu dat uživatelům umožňoval komunikaci pomocí emailu a news.

V roce 1983 se ARPANET rozdělil na dvě části. ARPANET (k výzkumným účelům) a MILNET (pro vojenské užití). Část ARPANET pokračovala v růstu. Byly k ní připojovány lokální sítě různých vládních, školních a komerčních sítí.

S příchodem satelitní komunikace se k ARPANETU začínaly připojovat lokální sítě dalších zemí a síť ARPANET začínal být znám jako internet. Technicky tedy internet není jedna síť, ale veliké množství sítí, které umožňují vzájemně spolu komunikovat. Uživateli se však síť internet jeví jako síť jediná. (Reid, 1991).

2.5 Historie internetu v České republice

Za průkopníka internetu v Čechách je považován ředitel sdružení CESNET Jan Gruntorád. Na začátku devadesátých let byl vedoucím oddělení počítačových sítí Výpočetního centra Českého vysokého učení technického v Praze. Jeho kolektiv měl úzké kontakty s pracovníky univerzity v Linci, kam v roce 1991 vedl datový okruh o kapacitě 9,6 kilobitů za sekundu pro provoz počítačové sítě EARN. Společně se dohodli a zkusili propojit Prahu s Lincem. Propojení bylo nekvalitní a velmi drahé. Poté díky americké nadaci George Mellon Foundation byl umožněn nákup kvalitních modemů umožňující vyšší přenosovou rychlost dat. 13. února 1992 se na ČVUT Praha konal slavnostní akt připojení Československa k internetu. (Pertl, 2002)

2.6 Internet v číslech

– internet ve světě používá asi 500 miliónů lidí

– nejvíce uživatelů mají Spojené státy se 150 milióny uživatelů

– v západní Evropě pracuje s internetem 100 milionů lidí

– v České republice užívá internet asi tři milióny lidí. Většímu rozšíření brání vysoké telekomunikační poplatky. Česká republika vychází jako devátá nejdražší země mezi státy OPEC

– v roce 2005 má počet uživatelů internetu ve světě vzrůst na 1,5 miliardy

(Pertl, 2002)

Pokračování: