Výborná skrytá kamera – stálo by za vyzkoušení
Po delším čase přidávám jednu z výborných skrytých kamer. Pokud máte někdo známého v obchodě, určitě by to stálo za vyzkoušení.
Výlet za sněhové kalamity – sníh všude, kam se podíváte ;-).
Kdyby jsme to bývali věděli, doma bychom raději sedět zůstali. Jenže jsme to nevěděli a před Vánoci potvrdili účast na tetiných šedesátinách, kam jsem také za kalamitní sněhové situace včera vyrazili.
Start cesty Hradec Králové, cíl Bakov na Jizerou. Za volantem výborný řidič taťka. Navigátor, reportér, strašil, .. LuFa ;-). Vzadu mamka.
Sněhové „dobrodružství“ začalo již po pár ujetých km, kdy nás policie odklonila od plánované, nám dobře známé trasy, Hradec Králové – Jičín.
Pokračovát dále ve čtení příspěvku »
Sousedé Strakovi nezaznamenali novelu zákona o odklízení sněhu
Z jarního příspěvku si možná pamatujete, že si manželé Strakovi vybrali nové bydlení. Místo je přímo u mého okna. Ihned se pustili se do stavby hnízda. V létě se z něj natahovaly mrňavé hladové krky, pak přišel podzim a hnízdo osiřelo.
Včera jsem ně zrovna myslela, při pohledu na jejich zazimovaný a hlavně zasněžený příbytek. Kde asi tak jsou?
A dnes ráno byli tady. Straka se Strakovou a začli odklízet sníh z hnízda. Nepodařilo se mi na internetu zjisit, jak žijí straky v zimě, ale je možné, že v hnízdě jen hledali zbytky zásob jídla. Nebo co myslíte?
Tříkrálový obrázek – jak to vidí Lucinka
Lucinčin tříkrálový obrázek. Vytvořeno ve školce, foceno dnes na nástěnce.
Určíte kolik je v obrazci obdélníků?
„Kolik ti vyšlo?“, ptali jsme se dnes v rodinném kruhu jeden druhého, když nám Davídek ukázal, co počítali dnes ve škole. Počítali jsme a počítali. Výsledky nám vycházely různě. Počet obdélníků se nám v obrazci postupně zvyšoval, až dosáhl konečné úrovně. Správnou odpověď neznáme, i když se domníváme, že jsem k ní došli.
Úkolem bylo spočítat počet obdélníků v tomto obrazci.
Schválně, zkuste si to a napište, kolik obdélníků jste napočítali.
Tak trochu matematická hádanka nejen pro děti
Jak to tak vypadá, máme doma matematika a fyzika. Davídek řeší co jde i nejde. Občas se tak dostáváme k zajímavým úlohám.
Dnes například k tomuto zadání:
Cihla váží 1 kg a půl cihly. Kolik váží dvě cihly.
Zadání prosté, výsledek také, jen ne na první pohled zřejmý. Schválně kolik to je?
Pokud znáte matematické úlohy pro menší děti, napište mi ji prosím do komentáře, nebo pošlete na mail. Zkusíme s Dádou pořešit. Díky.
Na kešky i v zimě
…nikde nikdo, o to je výlet hezčí a keškování bezpečnější.
Myslela jsem, že s prvními mrazy a sněhy přijde i zimní keškopřestávka. Během Vánoc jsem zjistila že ne, že plno lidí hledá a že místa mají své kouzlo i v zimě.
Doporučuji Bědovickou oboru. Výlet z Třebechovic do Týniště, Bědovickou oborou, lesy, podél potoka, rybníků, dubů, koňů a prasat, podél trati.
Pokud vyrazíte z Třebek, doporučuji zastavit se na Orebu. Vaše děti tak budou vědět, kdo byli Orebité. Na Orebu je kostel, hřbitov a keška.
Novoroční hádanka
Tentokrát bude hádanka se správnou odpovědí pro každého.
Co vám ten obrazec připomíná?
Zapojte fantazii, obracejte monitorem a podělte se s vašimi asociacemi.
Jak na Nový rok tak po celý rok
Co máte na programu na Nový rok? Podle toho se bude odvíjet váš celý nový rok?
Pokud by to tak mělo být, vypadal by svět úplně jinak.
Na serveru Lupa kdysi jeden redaktor psal, že na Nový rok je velice málo přístupů na jeho webzin, málo jeho kamarádů je on line na ICQ. S tím souvisí i fakt, že se provede velmi malé množství internetových obchodů, patrně i klasických nákupů. V tomto případě bychom si asi nepřáli aby pořekadlo bylo pravdivé.
Na Nový rok většina lidí spí déle, tedy přesněji řečeno spí kratší dobu, vstává později. Mnohým je špatně, mnozí ani nejsou doma. Zde se asi bude lišit osoba od osoby, kdo by si to takto přál po celý rok.
Lidé nejsou většinou v práci, rodinky vyrážejí na novoroční vycházky, či rodinné obědy. Lidé mají více času na sebe i své blízké. Pokud se tak na Nový rok opravdu děje, asi by si lidé přáli, aby to tak bylo po celý rok.
Mnohá města jsou plná odpadků, lidé odpalují zbylé dělobuchy, někde jsou idokonce novoroční ohňostroje organizované – placeny z peněz daňových poplatníků (Ti pak třeba zavřou oči, zacpou uši a čekají až to přejde). Magistrát asi nemyslí na to, že jen zlomek lidí se na to rád dívá, ostatní čekají až rány přejdou, čekají až to magistrátní uklizeči uklidí, čekají na klid, protože jak na Nový rok….
Kočkovy papíry
„Tak ukaž co máš,“ spustili jsme bez pozdravu s Pepinem na Kočku, sotva dorazil na plácek. Staré, ničím nerušené místo kousek za centrem, jak jsme mu přezdívali. Nemohli jsme se dočkat. Sliboval něco fantastického, ale dělal drahoty. Do telefonu nechtěl mluvit. Prej až na místě.
„Čekáte dlouho?“
„Jo.“
Usmál se, odpověď ho potěšila. „Pojďte,“ ukázal na vrak tráboše, který stál na kraji plácku a zamířil k němu. Bokem se posadil na místo řidiče. My zůstali stát před ním. Pravou rukou si otevřel kapsu od košile a vytáhl malý několikrát přeložený obal od žvejkačky. Letmo jsme se na sebe s Pepinem podívali, nic nám to neříkalo. Kočka mlčel. Upřeně se díval před sebe. Po chvíli sklopil zrak na ruce a obal začal nervózně rozdělávat. Mírně se mu třásly. Nás si při tom vůbec nevšímal. Jako bychom byli vzduch. Takového jsme ho už dlouho nezažili. Konečně odstranil poslední přehyb. Teprve teď nám to s Pepinem došlo. Něco takového jsme fakt nečekali.
Matně mi v hlavě vyvstal obraz z doby tak před deseti lety. Tenkrát nám Kočka do bunkru přinesl pár cigaret. Byl o rok starší. Vyznal se. Naučil nás šlukovat, přivodil záchvaty kašle a bolesti žaludku. Po letech se tomu člověk jen směje.
„Tak co tomu říkáte?“ zeptal se.
Neměli jsem slov.
„Vypadá to pěkně,“ řekl Pepin. „Půjč mi je,“ a natáhl ke Kočkovi pro tripy ruku. Nikdy, stejně jako já, ve skutečnosti neviděl jak vypadají.
Nic, zas tak extrovního na pohled to nebylo. Tvrdší, trošku barevně vyvedenej, papírek, maximálně pět krát pět milimetrů. Jeden sem si od Pepina vzal. Ani se mi nechtělo věřit, že něco tak prťavýho může mít na člověka takovej vliv. O dávkách LSD sem měl dost zkreslený představy. „Koukejte“, zavtipkoval sem a dělal, jakože si papírek strkám do pusy.
Kočka s Pepinem se zasmáli.
„Kdy si to dáme?“
„Myslíte teď?“
„Jak to dlouho trvá?“
„Je toho málo. Myslím, že jen pár hodin. Do večera budeme v okeji.“
„Kolik tě to stálo?“
„Tři stovky za jeden.“
