Tři roky utekly od mého posledního pokusu zaslat pohled na emailovou adresu. K pokusům blíže zde: Doručí Česká pošta pohled zaslaný na emailovou adresu? a zde: Doručí Česká pošta pohled zaslaný na emailovou adresu – II.?. Pokus se nezdařil, pohledy, ani žádná zpráva o nich nepřišla a já vše pustil z hlavy.
Včera mi přišel balík a v jeho adrese emailová adresa. Paráda, že by poštovní peklo rozmrzlo a emailová adresa se stávala součástí adresy poštovní? ;-).
Malíček Neználek, slavný cestovatel a „neuměl“ s křiklavě modrým podivně špičatým kloboukem. Kdo by ho z naší generace neznal? Poprvé jsem se s knihou Neználka setkal ve školce, kde nám z ní vždy před pravidelným poledním spaním bylo předčítáno. Ač jsem z něho tehdy mnoho nechápal, dodnes si pamatuji na jeho kouzelnou hůlku, kterou v díle Neználek ve Slunečním městě dostal od kouzelníka za vykonané tři dobré skutky.
Mé druhé setkání s Neználkem se odehrálo ve druhé třídě základní školy, kdy jsme si při hodinách čtení četly z knihy Neználkovy příhody. Možná byl i krátký úryvek Neználka v čítance. Týkal se veršování, slunce – žblunce, pamatujete? Toto však nevím přesně. Každopádně co si vybavuji byla modrá kniha, nádherné obrázky a příběh o cestě balónem, ztroskotání v Zelení, městě plném malenek a návštěvě Dračína, městečka plného malíčků. V hlavě mi pak utkvěla jména malíčků. Mimo Neználka, Všeználek, Šroubek, Vroubek, Buchtík, Čiperka, Cárek, Pilulkin, Sirupčík. A nádherné ilustrace Jaromíra Zápala.
Třetí setkání s Neználkem proběhlo v osmé třídě, kdy jsem si všechny tři díly půjčil v knihovně a následně přečetl. Neználkovy příhody jsem rychle proletěl, ostatně děj jsem si z druhé třídy zhruba pamatoval. Neználkem ve Slunečním městě jsem se prokousával celkem těžce, dokonalé společenské zřízení mě unavovalo. V druhé polovině knihy jsem si ho pak nevědomky začal přiřazovat ke komunistické společnosti. Zcela jasně se v knize odráželo toliko proklamované heslo: „Každému podle jeho potřeb.“ Což mě od čtení tehdy poslední knihy Neználek na Měsíci mírně odrazovalo. Nakonce jsem se do ní pustil a udělal dobře.
Neználek na Měsíci je výbornou akční knihou, zobrazující kapitalismus v celé jeho „kráse“. Nechybí lupiči, šejdíři, vykutálení kapitalisté, zkorumpovaní policisté. Malé čtenáře pak kniha seznámí s základy podnikání. Dá lekci marketingu a ukáže lesk a bídu akciových společností. Pokud jste Neználka nikdy nečetli. Alespoň tuto třetí knihu k přečtení doporučuji.
Číst dál »
Ta druhá
Když ses jí podíval do očí s chutí,
hrozilo jisté oslepnutí,
zářila na 2kilometry,
hřála jak angorské svetry.
Svatozář zaplašila všechny splíny,
utekly strachem temné stíny.
Kdy asi nastala tahle změna,
nadvládu převzala jiná žena.
Trendy jí ušily jiný kabátek,
vřelost před ní prchla nazpátek.
Ospale mžourá po flámu
myslí si, že je snad za dámu?
Přizpůsobila se dnešní době,
zářivý úsměv skončil v hrobě,
ztenčila svit a stáhla krovky,
co taky čekat od úsporné žárovky.
Ve středu večer mi odešlo napájení notebooku Asus. Nevím jak, nevím proč. Prostě po připojení noťasu k nabíječce nic. Docela mě to naštvalo. Zvlášť teď, kdy většinu dne proležím :-(.
Ve čtvrtek jsem od notebooku našel záruční list a dal se do čtení. Záruka dva roky, v případě poruchy volejte to a to číslo. Číslo jsem vytočil, docvakal se na operátora, vysvětlil mu problém a zeptal se, jak v reklamaci postupovat. Prý nic složitého, stačí najet na stránky www.asus.cz, volba servis/Jak Reklamovat zadat vše potřebné a servisu si po notebook zdarma dojedou.
Super, odpoledne jsem udělal, jak mi pán na telefonu poradil. Vyplnil jsem netový formulář a světe div se, v pátek ráno zvoní člověk z DPD, že si jede pro zásilku. Notebook jsem mu odevzdal. Po poledni mi pak na email přišel link s kódem, na kterém mohu sledovat stav opravy. Prostě paráda. Z dosavadního průběhu reklamačního procesu jsem nadšený a ASUS musím pochválit.
Až se mi notebook vrátí, dám zde vědět. [pokračování: Příkladná reklamace notebooku Asus – dokončení]
Každopádně, pokud si vybíráte notebook, myslím, že je dobré přihlédnout i k řešení případných reklamací. Mít to Asus jinak, měl bych rozbitý notebook zřejmě stále doma a čekal, až budu schopen reklamaci vyřídit.
Není to tak dávno, co se uživatelé prohlížeče Internet Explorer 6 na webu setkávali s hláškou:
Nebylo se čemu divit. Dnes již zastaralý prohlížeč IE 6, na svět přišel v roce 2001, současné vývojáře webu v mnohém omezoval, a tak bylo vhodné nahradit ho novějším. Např. Internet Explorerem 7 z roku 2006 ;-). Toto chápu.
Nedávno jsem se však setkal s hláškou u relativně mladého prohlížeče Google Chrome.
Hovím si tak v tichu domova, když pípne mobil. „Luky vyfot nas, mamka.“ Se snad zbláznila říkám si a odpovídám. „Jsem doma, jak vas mam vyfotit?“ Vzápětí přichází odpověď, „Jsme na webkamere v Badu.“. OK, spouštím prohlížeč a zkouším najít veřejnou webkameru Bádu. S Google je to hračka. Mám ji a nestačím se divit. Náměstí a na něm na mě mávají Davídek, děda a babička. Fotím, tedy dělám screenshoty.
Je to paráda, fotit z domu rodinu, která se nachází 500 km daleko. Před lety by asi i David Copperfield čuměl.
Číst dál »
Wi-Fi adaptér Edimax EW-7711USn na stránkách výrobce
Pokud tohoto krasavce nainstalujete na XP s ovladači z CD, zažijete hrůzu a děs. Adaptér se každou hodinu nejméně jednou odpojí od sítě. Klidně i dvakrát. Má sice slušný signál 3-4 z 5 čárek (což je u nás celkem slušné vzhledem k poloze Wi-Fi routeru), ale přesto z takřka plné síly nečekaně padá. Na stahování větších souborů můžete rovnou zapomenout.
Zkusíte tedy stáhnout ovladače pro XP ze stránek výrobce – s novějšími ovladačích snad půjde lépe. Kulový!
Projdete diskusní fóra a zkusíte změnit kanál na routeru, vypnout zbytečné funkce adaptéru a prohledat počítač na spyware. Také si přečtete cosi o tom, že adaptér do USB by si koupil jenom de..l. No, to sedí :-(
Tak si sednete k netu, otevřete e-shop a hledáte Wi-Fi kartu do PCI za kterou se ho pokusíte vyměnit až ho půjdete prodejci omlátit o hlavu. A kouknete přitom náhodou i na diskusi pod Vaším adaptéru. Omylem instalované ovladače pro Win7 zlepšily signál? Se signálem problém není, ne? Jen stabilita sítě je na p..u. A navíc – rvát ovladače pro Win7 do XP? Tady někomu přeskočilo, ne? Ale co můžete ztratit? Jsou tam. Signál má teď 5 čárek a drží jako… (ne tohle přirovnání se nedá použít před 22 hodinou :-)). Prostě drží :-) Celé hodiny…
Takže rada na závěr: Používání na WinXP se správnými ovladači škodí zdraví :-). Se správnými ovladači je to totiž malá bílá svině ;-)
Tak si říkám, kde to žiju. Ale pak si řeknu, že dřív to bylo možná horší, nebo na denním pořádku.
Poslouchejte.
Je sobota ráno, a na autobusovém nádraží Černý most je docela klidno. Přece jen největší nápor si „most“ užil v pátek.
Jenže si všimnu dvojice poldů a jasně že koukám, co dělaj. Zrovna pracovali. Bavili se s postarším pánem a paní, něco zapisovali a já začla dumat, co asi dělaj, co se asi stalo a zda pachatel ještě není někde blízko mě a nemůže mě ohrozit.
Postarších manželů mi bylo líto, asi jim někdo znepříjemnil víkendový den.
Jenže za 10 minut vidím dvojici poldů u mladé dvojice. Dostávám strach, že se nacházím na nebezpečném místě. Sakra co se tu jen mohlo stát?
Dnes jsem si přivstal, hned ráno půjdu na kontrolu do nemonice, kdo ví, jak dlouho tam budu čekat a kdy se dostanu do práce. To tam pak zase budu muset zůstat déle.
Je krásný jarní den, město je ještě klidné a příjemné. Blížím se k nemocnici, kde je už i po ránu hodně rušno. Cítím, že to nebude jen tak rychlý. Přede mnou je dlouhá chodba, která je lemována lavičkami, všechny jsou plné. Do dvou ordinací se chce co nejrychleji dostat tak 40 lidí. No potěš, to budu rád, když za 2 hoďky přijdu na řadu. Před týdnem jsem šel na řadu po hodině, ale v ordinaci jsem byl dvě hodiny. Když takhle přemýšlím, má pocit, že se na mě dnes ani nemusí dostat řada. Procházím kolem čekajících lidí, stará paní – chudák, matka s dítětem, pár nečitelných lidí, studentka,…Dojdu až ke konci a dochází mi, že si asi jen tak hned nesednu, leda až někdo půjde dovnitř.
NEŤUKEJTE, POŘADÍ PACIENTŮ URČUJE LÉKAŘ, čtu si na dveřích ordinace. Hmm, dle čeho to asi určí? Dle závažnosti, dle věku, dle toho kdo jde do práce, a kdo jde domů, nebo do školy,….
Před pár týdny mi volal kamarád, jestli bych s ním nechtěl zkusit skákací boty. Nakoupil „hopsací“ poukázky na jednom ze slevových webů a do konce května je potřeboval udat. Protože jsem se již v minulosti několikrát na skákací botky díval, nabídku jsem přijal. Domluvili jsme se na neděli.
V neděli, v den D, jsme nadšeně vyrazili na Stříbrňák, kde pro nás hradecké mají půjčovnu. Skákací seance začala návlekem ochranných pomůcek. Chrániče na kolena, lokty, dlaně a helmu. Před tímto jsem si možnost případného úrazu nepřipouštěl, po navlečení chráničů jsem znejistěl. Skákací botky jsme si nasadili z přistaveného stolku. Jak se na boty vyšvihnout ze země si moc dobře představit neumím.
Září 6th, 2011 
LuFa 
