Dvojí počítání v masně
Dnes jsem si zas v masně užil. V poklidu jsem vystál pětiminutovou frontu a pak to začalo.
„Přejete si?“, dotázala se mě zpoza pultu mladá prodavačka.
„Deset deka poličanu,“ odpovídám. Dívám se k pultu kolik stojí. 15,90,- Kč. Prodavačka mezitím nabírá kolečka a dává je na váhu. Všímám si, že váha ukazuje něco přes třináct deka.
Prodavačka nic neříká, bere salám z váhy, podává mi ho a cenu vkládá do kasy.
„Další přání?“
„Deset deka herkula,“ odpovídám. Všímám si, ceny herkula. Stojí stejně jako poličan. 15,90 Kč. Na váze vidím naloženo něco ke čtrnácti deka.
Prodavačka mlčí, bere salám z váhy a podává mi ho. Cenu ťuká do kasy.
„Další přání?“ ptá se opět prodavačka.
„Deset deka dětský šunky,“ přeji si. Šunka stojí 13,90,-. Docela levná proti poličanu a herkulu, snad bude dobrá přemítám. Dívám se na váhu. Opět naváženo něco přes čtrnáct gramů.
Prodavačka mlčky, bere dětskou šunku z váhy a podává mi ji.
„Další přání?“ opět se mě ptá.
„Zaplatím,“ říkám a z peněženky vytahuji padesátikorunu.
„Šedesát tři padesát,“ říká prodavačka od kasy
Dávám ji padesátikorunu a říkám dobrý.
„Ještě třináct padesát,“ dožaduje se prodavačka dalších peněz.
„Můžete si to prosím přepočítat?“ ptám se prodavačky.
„Šedesát tři padesát dostává se mi hbité odpovědi.“
„Čtyřicet šest,“ říkám. A rychle, aby mě prodavačka nemohla přerušit počítám. „Deset deka poličanu, to máme,“ ukazuji na cenovku, „patnáct devadesát. Řekněme šestnáct. K tomu deset deka herkula, opět za šestnáct, je dohromady třicet dva. K tomu teď dětská šunka za čtrnáct. Dohromady to je čtyřicet šest.“
Chvíle ticha. Prodavačka se na mě tak nějak divně kouká. Po chvíli vzrušeným hlasem povídá „No, ale vy nemáte deset deka?“
„Říkal jsem deset deka,“ odpovídám klidně.
„No, no, no.“ souká prodavačka ze sebe. „Máte víc.“
„Můžu já za to, že mám víc? Říkal jsem vám deset“
„No, no, no,“ prodavačka je bezradná. Sklopeným zrakem kouká na salámy a mlčí.
Beru peněženku, rychle vytahuji desetikorunu s pěti korunou a dávám je na pult.
„To je dobré,“ říkám.
Prodavačka nejistě bere drobné z pultu a já doufám, že se naučí dávat přibližně tolik salámu, kolik si zákazníci přeji.
Přeci jen je mezi cenou čtyřicet šest korun a šedesát tři padesát dost velký rozdíl.
Michal píše
am Červenec 27 2007 @ 6:14 pm
Tak tohle se mi vážně líbilo. :-) Dokonce si myslím, že by bylo lepší ji v tom nechat, až podle toho, co by udělala. :-D Je ale fakt, že tohle je od nich celkem běžný přístup, že dávají automaticky víc - lidé se totiž neodváží nic namítat. A příště jí to udělej zas. ;-)
Aleš Janda píše
am Červenec 27 2007 @ 6:57 pm
Dobrý příběh a dobře napsané :-)
Ono je těžký se strefit - i když o skoro 50 % by se seknout neměla. A běžné je, že řekne “je to 14 deka, může být?” a člověk obvykle řekne “jo, jasně”.
Ale pak jsou takové, které se raději ani neptají, aby to tam nemusely potupně vracet. Pochybuji totiž, že prodavačka má nějaké % z prodaného salámu - ta má stálý plat bez ohledu na to, co prodá. Takže je to spíš z lenosti.
Dobře jsi udělal, že jsi ji upozornil ;-)
Blanka: Faltynka Lukyho mamka píše
am Červenec 27 2007 @ 7:31 pm
to uz se ti luky jednou stalo v 16 letech vzpominas? V masne jsi kupoval 10dkg salamu pani ti navazila 13dkg a ptala se te ,jestli to tak muze nechat a ty ji rikas muzete ale ja zde mam penize jen na 10 dkg!!a oddelala to hned !!jako tuhle tvoje gabi kupovala deset deka sunky a trileta lucie ji taha za sukni proc kupuje deku kdyz uz jednu doma mame!!jdu na noc tak ahojda mamka
Elli píše
am Červenec 27 2007 @ 8:13 pm
Pět deka, deset deka, dvacet deka, třicet deka, kilo chleba, kilo cukru,
jeden rohlík, jedna veka, všechno máme, co kdo chcete,
obchod kvete, jen si račte říct.
Čtyři kila, deset kilo, dvacet kilo, třicet kilo, navážíme, za balíme,
klaníme se, to by bylo, prosím pěkně, mohu nechat
o jedenáct deka víc.
Luky, přesná replika ze života a i pan M. Tučný by se smál:D Máš moje díky za povedený fejetonek;-) Elli
puma píše
am Červenec 27 2007 @ 8:35 pm
Tak já jsem zákazník dobrej,mě nevadí kolečko sem ,kolečko tam.To je v pohodě,ale náš pan řezník je takovej borec,že váží maso o půl a víc kilečka víc.Ale je fakt,že se opta,jestli tak kráááááásný kousek může nechat….většinou mu to projde.No,po tomto fejetonku ze sebe zkusím jednou udělat zákaznici puntičkářku a budu vyžedovat obj. váhu,nebo ještě lépe ,budu chtít platit jen ten svůj obj. kousek.A od té doby budu chodit k řezníkovi pro pěkný,mnou objednaný kousek asi jinam–hihi.
tb píše
am Červenec 27 2007 @ 9:30 pm
Hezké, krátké, vtipné :-)
Zdeněk Burda píše
am Červenec 27 2007 @ 9:32 pm
Nedávno mi paní naúčtovala o 5Kč víc než měla, po upozornění jsem se dověděl, že je to příplatek za krájený. Jediný problém byl, že vše co jsem koupil bylo buď už nakrájené a vyrovnané v chlaďáku nebo to bylo v celku… To bůro po tomto upozornění nevyžadovala, ale koukala na mě jak na vraha a když jsem odcházel, tak měla velmi hlasité komentáře o tom jací jsou dneska lidi lakomci :-( Do toho krámu už nepůjdu, i když tam mají dobré párky.
Lemik píše
am Červenec 28 2007 @ 12:03 am
Zrovna u poličanu a herkula to není problém navážit. U šunek už to bývá problém, když si představím 10 dkg, tak v některých obchodech jsou to 3 plátky, někde 5… Hezky jsi jí to řekl…
Někdy to taky zkusím,, ale když já jsem většinou rád, že na mě nešetří. Vlastně jsem raději, než když dá o 3 dkg míň a už se nechce znovu naklánět :-)
mj píše
am Červenec 28 2007 @ 2:52 pm
Hehe, dobrý!
K “Ono je těžký se strefit” od Aleše Jandy - není. Je to jen praxe; viděl jsem mockrát, jak prodavačka nakrájela nebo nabrala úplně přesné množství.
mrtvocich píše
am Červenec 28 2007 @ 3:30 pm
HEJ !! Rezpect, takhle se na ně musí !! Já bych jí eště trochu podusil >:)
krata píše
am Červenec 28 2007 @ 11:55 pm
Známá věc, že dávají zásadně víc, jelikož když za den prodají 2 tuny, nebo 3 tuny, je to rozdíl. Přesně o něčem podobném jsem sepsal návod na nakupování. V rychlosti. Máš chtít 7 deka a dostaneš těch 10, jak jsi chtěl, nebo “za 16 Kč Herkula”. Ten návod je na
http://www.srandovnik.wz.cz/poradna/reznik.html
Anonymní píše
am Červenec 29 2007 @ 12:26 am
njn…tak se okrada, ze.
Prodavacka, ktera od oka netrefi +- 1dkg nema ve ksefte co delat.
Pavel píše
am Červenec 29 2007 @ 8:41 am
stálo se mi v Albertu, že mají jiné ceny u párku a jinou zučtují … Sice odhadla 10 deka přesně, ale místo 4,9 naúčtovala 6,9 (jaksi prý zapomněli změnit cenovku)
Ondrej - GurmetKlub.cz píše
am Červenec 29 2007 @ 10:19 am
Krasne popsana situace. Ja to resim tak, ze pokud se jedna o “produkt” s tlustsimi platky.. reknu si o pocet platku. Jinak vzdy pomuze rict cenovy limit (to uz tu nekdo uvadel). Nicmene pokud se ta prodavacka na “nadvahu” nezepta, klidne bych ji to nechal vybalit a prevazit.
jf píše
am Červenec 29 2007 @ 11:39 am
Někde jsem četl, že nemáš říkat “deset deka”, ale “maximálně deset deka.” Někdy to zkus, fakt to funguje :-)
hurri píše
am Červenec 29 2007 @ 5:59 pm
1)Pokud kupuju jídlo, tak ho přinesu radši o trochu víc než míň. Zeptejte se manželek, případně jiných skřítků, kteří doma vaří.
2)Už vím, proč jsou u masa vždy takové fronty - to prodavačka přepočítává zákazníkovi kolečka herkulesu.
3)Co uděláš, když pak budou mít v pekárně větší chleba než obvykle, půjdeš si do masny dokoupit další dvě kolečka, aby se salám vešel rovnoměrně na krajíc?
LuFa píše
am Červenec 29 2007 @ 6:30 pm
hurri:
1) Kupuji jídlo, v množství v jakém ho zkonzumuji. Pokud chci víc jídla (salámu) řeknu si víc.
2) Ono navážených 14 deka od chtěných 10. deka je dost velký rozdíl. I procentuelně. Zde skutečně nejde o gramy. Délka fronty s tímto nemá co dělat.
3)Viz. bod 1) vím kolik čeho chci, tak bych to i rád dostal.
hurri píše
am Červenec 30 2007 @ 6:31 am
Lufa: To ti závidím, já měl tuhle v pekárně hlad na tři rohlíky ale doma jsem pak snědl jen dva a už jsem nemohl. To znamená, že jsem 33,3% rohlíků koupil zbytečně. To je dost i procentuelně. Naštěstí mě zachránila manželka a snědla ho. Kdybych ho musel vyhodit, tak se tím budu trápit několik dní.
Anonymní píše
am Červenec 30 2007 @ 6:54 am
Známá to věc, ale divili by jste se, stačí říct, že chcete např. do 20 dkg salámu a hle opravdu nikdy nedostane víc, jak těch požadovaných 20 dkg :)
boris píše
am Červenec 30 2007 @ 7:24 am
ty jsi blázen
AIF píše
am Červenec 30 2007 @ 10:14 am
ja sunku kupujem na platky. Vzdy si kupim 5 rohlikov a k tomu 5 platkov sunky :-)
Meloun píše
am Červenec 31 2007 @ 7:07 am
Co je na tom vtipného ? Na každé váze je displej, takže jsi přesně věděl, kolik ti toho prodavačka dává. To žes ses ozval až při placení bych pochopil pouze v případě, že prodavačka měla čtverky kozy a ty jsi prostě myslel ma jiná deka. Jinak mi to přijde jako obyčejné pruzení.
Aramon píše
am Červenec 31 2007 @ 8:24 am
Dík za dobrý tip, jak někomu zkazit den. Jdu do masny koupit 1é deka herkula, poličanu a dětské šunky :-)
LuFa píše
am Červenec 31 2007 @ 8:28 am
Meloun: Je to snad chyba zákazníka, že mu prodavačka dává výrazně víc, než si řekne? Nyní jsem to náhodou sledoval. Příště třeba nemusím.
Aramon píše
am Červenec 31 2007 @ 9:12 am
To Meloun: display mne nezajímá, když chci koupit auto, čekám, že dostanu auto, a ne že mi k tomu dají ještě garáž za půl miliónu…Tož tak asi…V pekárně ti nakládají rohlíky rovnou do tašky, už se tě někdy prodavačka řekla, že se sekla a místo 10, které jsi chtěl, ti tam dala 13, jestli to tak může nechat???
Stava píše
am Srpen 1 2007 @ 4:35 pm
Dokonale! Lukasi jsi borec a inspiroval jsi me ;)
darisp píše
am Srpen 28 2007 @ 12:35 pm
TO LuFa a ostatni: s prodavačkama se nemažu a pokud mi navazi vic, tak ji klidne upozornim, ze chci 10 deka. Pravda, ze to delam hned u pultu, o to vic jsem se pobavila pri cteni..:-)
obsluha tam je od toho, takze v tom zadny problem nevidim. Kdyz jdete do banky vybrat, tak vam taky nikdo neda misto 10 000 treba 13 000, takze dalsi priklad z praxe:-)
LaCamilla píše
am Listopad 15 2007 @ 1:47 pm
stavat by se to nemelo a je to skutecne o praxi - a ne prilis dlouhe praxi - delala jsem v lahudkach na brigade a do tydne se i cvicena opice trefi +/- deko presne.. takze zas tak bych se jich nezastavala… btw moc pekny clanek :)
LuFa píše
am Listopad 15 2007 @ 3:42 pm
Díky :).
bucki píše
am Prosinec 4 2007 @ 1:26 pm
peknej clanek