Dáda:“Maminko, já už vím, jak chlapi píchají ty ženský!“
Já :“Jak, to myslíš Dádo?“
Dáda:“No, víš přece mami, jak je to kouzlo, jak propichují kouzelníci ty ženský nožema v krabici, tak už vím, jak to dělají!“ :)
Dáda:“Maminko, já už vím, jak chlapi píchají ty ženský!“
Já :“Jak, to myslíš Dádo?“
Dáda:“No, víš přece mami, jak je to kouzlo, jak propichují kouzelníci ty ženský nožema v krabici, tak už vím, jak to dělají!“ :)
Tento týden se ke mně dostala 3 videa, o která se s Vámi chci podělit. Užijte si je :-)
Věřili byste, že Steven Seagal dělá kromě Aikida i skvělou muziku. Následující klip Don’t you cry je z alba Songs from the Crystal Cave z roku 2005. Jak jsem se dočetl, vydání tohoto alba jeho písniček bylo posledním přání jeho matky. Vybral jsem tu podle mě nejlepší – za poslední 2 dny jsem ji slyšel asi 50krát :-) Takže pozor, návyková !!!
Krásná motivační písnička If I were brave
Číst dál »
Možná jste si všimli, že při Rychlém hledání v panelu se v pravé části editačního okénka objevuje (vidím-li to správně) červená šipka, trychtýř a zkratka Ctrl+S. Kupodivu to není jen dekorace :-)
Pokud tuto možnost použijete, tak při hledání místo toho, aby kurzor skočil na první soubor, který odpovídá hledanému názvu (jako dosud), se seznam souborů smrskne na soubory, které odpovídají hledanému názvu :-). Místo původních 20 třeba vidíte jen 5 souborů.
Asi bude lépe to ukázat obrazově.
Před: 8 souborů, kurzor nahoře
Napíšeme 2.
Postaru: 8 souborů, kurzor skáče na první soubor, který odpovídá hledanému.
Pro ty, kteří neznají Linux a Midnight Commander (MC), nebo v MC tuto volbu ještě neobjevili (pak ji doporučuji zapnout), mám způsob, jak zrychlit procházení adresářů i v jiných manažerech (hlavně pro Windows). Bude se týkat změny funkce dvou kláves – šipka vlevo a šipka vpravo. Podobně se asi dá modifikovat chování většiny manažerů – pokud ne, vyměňte manažer :-). Jakmile si na tyto modifikace zvyknete, poznáte, že předchozí věta nebyl vtip.
Standardně pokud chcete o adresář výše musíte vyjet/zarolovat až nahoru a pak dát Enter nebo udělat dvojklik myší. Místo toho stačí jen zmáčknout šipku doleva – a je jedno kde právě jste – navrchu, uprostřed či na konci sloupce názvů souborů. Jen šipku doleva – brutální zrychlení, nemyslíte?
Pokud chcete vstoupit do adresáře, pak potom, co na něj najedete kurzorem stisknete Enter nebo uděláte dvojklik. Místo toho stačí po najetí kurzorem zmáčknout šipku doprava. Výhoda této zkratky je, že kromě adresářů se tak dají otevírat archivy, některé instalátory a věci, o kterých jste možná zatím netušili, že jsou to archivy (xpi, docx, odt atd.).
Klikněte na Konfigurace -> Možnosti -> Různé
Před Vánoci jsem se ptala, zda je libo něco ke čtení. Poměrně rychle jsem přečetla knihu Rybí hry. I když mi zezačátku trvalo začíst se, se pak se kniha četla velmi dobře a rychle. Občas možná zapříčinila divočejší sny, což asi občas není k zahození, když to člověka trošku pozastaví a dovede k zamyšlení.
Nejprve napíši, proč se kniha jmenuje jak se jmenuje, tedy co jsou to ty Rybí hry.
Wikipedie nám říká:
„Fish Banks, Ltd. je počítačem podporovaná hra, v níž je simulována tzv. tragédie obecní pastviny – pojem pocházející z oblasti systémové dynamiky. Hra simuluje rybolov, je určena pro max. 30 až 40 hráčů, kteří jsou rozděleni do týmů. Každý tým představuje jednu rybářskou společnost. Hráči se snaží maximálně zhodnotit svá aktiva v prostředí obnovitelných, ale zároveň omezených přírodních zdrojů (v tomto případě ryb). Hra má pomoct pochopení chování otevřených systémů, jejich dynamiky – roli zpoždění a citlivosti systému na změny v jeho jednotlivých součástech. „
Číst dál »
Viktor Dyk – ZEMĚ MLUVÍ
Tvrdá matka byla jsem tobě.
Těžce chléb jísti dala.
Nehýčkala jsem robě,
muže jsem zraňovala.
Když prohlédly poprvé tvé oči vyjevené,
smutný se obzor před tebou šířil.
Mluvila jsem o ráně zasazené,
které čas neusmířil.
Na nás oba padal těžký stín,
matka tvrdá byla jsem, ty tvrdý syn.
Nepozdvihl jsi pro mne rámě.
S láskou jsi nepomyslil na mě.
Když vítr zahučel, zapraštěl mráz,
neslyšel jsi můj hlas.
A já přec mluvila, vidouc tvou psotu,
bídu, jež věčně tě štve.
A z úst mých zamlklých zaznělo tu:
Vezmi si své.
Těžké břímě nosím.
Přichází radost, nebo děs?
Slyšíš mne dnes?
Matka, syna prosím.
Haj si mne. Braň si mne. Neoslyš matky.
Haj si mne. Braň si mne. Ať shoří statky,
pole at udupou, zničí.
Zítra zas símě vzklíčí.
Chystala jsem ti úděl, děcko.
Úděl jsem tobě chystala.
Chraň si mne. Haj si mne. V moci tvé všecko:
aby ztroskotala loď, anebo přistala.
Číst dál »
„Tak co ještě musím koupit?“, slýchám teď častěji než kdykoliv jindy. Štědrý Večer se mílovými kroky blíží. Kapři se z obrovských kádí, přesouvají do jednotlivých domácností. Smrčky a borovičky pomalu mizí z pod ruk pouličních prodavačů. Zásobovači hypermarketů, ale i malých obchůdku jen tak tak stíhají doplňovat zboží do stále prázdných regálů. Bankovní a peněžní ústavy jak na běžícím pásu vydávají nové kreditní karty a poskytují výhodné úvěry.
Mnoho lidí má „kvalitu“ dárku přímou měrou spojenou s jeho cenou. Čím dražší, tím lepší. K samotnému dárku pak nemají vztah. Za kratší, či delší dobu kolikrát už ani nevědí, co to vlastně dali. Pouze si vzpomenou, že to bylo něco drahého.
Myslím, že to tak není správné. Sám jsem pro, aby se alespoň na Vánoce dalo něco milého, k čemu má člověk vztah a po čem druhý touží. Například se můžete rozhlédnout po své knihovně, sbírce cédéček, originálních her, hrnečků, archivních vín a kdo ví čeho ještě. Určitě ke spoustě věcí máte jistý vztah a víte, že ten či onen, kterého máte rádi, právě po takové věci taktéž moc touží, možná vám ji trochu závidí, ale pouze nemá ty možnosti, si danou věc opatřit. Zkuste tedy takovou konkrétní věc vzít a druhému ji na Štědrý večer darovat.
K takto darované věci vás pak bude svazovat mnohem víc, než jen citů zbavený obnos peněz, za který se obvykle dárky kupují. V případě vámi darované, vám milé, věci, si totiž mnohokrát na takovou věc vzpomenete. Že jste ji v minulosti měli, dělala vám radost a teď ji má někdo jiný. Tím si tak vzpomenete i na obdarovanou osobu. Rovněž tak obdarovaná osoba si při užívání daně věci vzpomene i na vás. Na chvíle, kdy danou věc u vás vídala, jak po ní toužila a tak.
Proto, máte-li někoho rádi, zkuste mu opravdu od srdce darovat nějakou svou nej věc, o které víte, že ji druhý chce. Uvidíte, skutečnou radost z dárku budete mít oba a mnohem více na sebe budete vzpomínat.
S rostoucí zkušeností upřednostňuji názvy souborů bez diakritiky, bez speciálních znaků a mezery nahrazuji podtržítky. Šetří mi to spoustu problémů při přechodu mezi systémy, v příkazovém řádku atd. Proto jsem si napsal vzorec pro funkci Hromadné přejmenování (Ctrl+M), kterou má ve své výbavě Total Commander a svoje soubory hromadně „detoxikoval“. Možná máte někdo zkušenosti s programem RemDiak od autora editoru PSPad – je výborný, jen nedělá přesně to, co chci. Pokud i vy upřednostňujete jiný způsob pojmenování, stačí si vzorec upravit – svislítka oddělují jednotlivé vzory (za)které nahrazujete.
Příklad:
já & moje skupina -_ŽLUŤOUČKÝ+kůň PĚL.ĎÁBELSKÉ.ódy.mp3
a po detoxikaci:
ja_and_moje_skupina_-_zlutoucky_kun_pel_dabelske_ody.mp3
Žádné zbytečné mezery, diakritika, +, & a tečky v názvu. Volba pravidel je samozřejmě na vás.
Postup:
Otevřete si Hromadné přejmenování – Ctrl+M
V políčku Přípona nahradíte [E] za #[E]
(poznámka: tato modifikace je tu kvůli souborům, které mají místo mezer tečky – náhradou teček by název byl nejaky.soubor.mp3 převeden na finální nejaky_soubor_mp3 – tj. bez přípony – místo tohoto se meziprodukt nejaky_soubor_#mp3 přejmenuje na finální nejaky_soubor.mp3)
Ve volbě Velikost písmen vyberete všechna malá
Do Najít zkopíruje následující (nebo si upravte pro svoje potřeby):
–|á|č|ď|é|ě|í|ň|ó|ř|š|ť|ú|ů|ý|ž|Á|Č|Ď|É|Ě|Í|Ň|Ó|Ř|Š|Ť|Ú|Ů|Ý|Ž|ö|ü| |-|´|.|&|+|,|___|__|_#
A do Nahradit za toto:
-|a|c|d|e|e|i|n|o|r|s|t|u|u|y|z|a|c|d|e|e|i|n|o|r|s|t|u|u|y|z|o|u|_|_-_|’|_|and|_||_|_|.
Celý výtvor si můžete přes F2 Načíst a uložit nastavení uložit a pak stejným způsobem (F2) načíst.
Měkké, tvrdé i/y toť občas otázka, zvlášť pro rodiče dítek školou povinných. Dnes jsem Davídkovi kontroloval úkol. Vyjmenovaná slova po l. Opsaný text jsem rychle prolétl, vše se mi zdálo být v pořádku. Pak jsem se ale zamyslel, vzlykat, polykat a znejistěl. Hmm, vzlykat vyjmenované slovo je, to vím, ale polykat? Google ví vše, není problém rychle se přesvědčit.
Přešel jsem k počítači. Davídek za mnou. Otvírám prohlížeč.
„Tatínku díváš se na internet?“ ptá se Davídek.
„Ano, pro jistotu se podívám s jakým i/y se píše polykat.“
„Jo, když to bude špatně, počítač nám to napíše,“ reaguje Davídek.
Do Google vpisuji polykat a bleskurychle dostáváme odpověď.
Polykat, všude tvrdé. Mám vyhráno. Co však polykat? Tam „prohrávám“, stydím se za nabídky Google a rychle se snažím ze stránky utéct. Na nějaké zvláštní vysvětlování dnes nemám náladu.