Díky překladům Google nyní porozumíte téměř všem webovým stránkám

Předpokládám, že jste se každý při brouzdání na netu dostali na stránku, které jste za nic na světě nemohli porozumět a to díky cizímu jazyku, v kterém byla napsána. Pasé pro většinu z vás byly především stránky psané Čínky, Japonsky, Korejsky, Hindsky, Arabsky, ale i třeba Finsky nebo Maďarsky ;-). Samozřejmě i většina dalších. (Já osobně zvládám bez dalších speciálních pomůcek prolézat pouze stránky v Češtině, Slovenštině, Angličtině, Polštině, Ruštině a Němčině. Zbytek webových stránek jako by pro mě neexistoval.)

S příchodem Gogle překladače (http://translate.google.cz/), který nyní začal podporovat Češtinu se vše mění. Díky jemu tak nyní alespoň náznakem porozumíte většině webových stránek, které na světě jsou.

V současnosti překladač zvládá následující řeči: česky, anglicky, arabsky, bulharsky, čínsky, dánsky, finsky, francouzsky, hindsky, holandsky, chorvatsky, italsky, japonsky, korejsky, německy, norsky, polsky, portugalsky, rumunsky, rusky, řecky, španělsky a švédsky. Jazyků je požehnaně a do budoucna se dá předpokládat, že další budou přibývat.

Funkčnost služby jsem si nyní jen tak pro zajímavost vyzkoušel na Čínském zpravodajském serveru China News.

Jak je z obrázku vidět, za normálních okolností na něm nemám šanci porozumět ničemu ;-).


(Stránky v Čínštině)

Po aplikaci Google překladače.

Číst dál »

Lék proti nevolnosti

Určitě jste taky zažili takové ty cesty autem nebo autobusem, kdy série zatáček ne a ne skončit a vašemu žaludku se to přestávalo líbit. Když jste si sedali do dopravního prostředku příště, už jste přesně věděli co vás čeká, přesto vám nezbylo nic jiného než si sednout a čekat s igelitovým pytlíkem na klíně.

Existuje několik osvědčených metod, co proti nevolnosti dělat. Můžete jezdit jinudy, kde nejsou zatáčky, nebo nejezdit vůbec, můžete si vzít kinedryl, nebo tomu nechat volný průběh a vozit s sebou igelitové pytlíky. Při poslední variantě ale hrozí lavinový efekt, neboli když vás uslyší a uvidí ostatní pasažéři, budou potřebovat pytlíky taky.

Mě tato cestovatelská muka dětských let trápila vždy pátek a v neděli. Už dopředu jsem na cestu myslela, radši nic nejedla a při cestě samotné jsem se snažila ihned zalehnout a spát. Mým snem bylo probudit se až v cíli. To fungovalo bezpečně, jenže co dělat, když usnout nešlo?

Odmalička jsem ráda a hodně zpívala. Obyvatelé našeho domu vždy poznali že je půl sedmé, to byl čas kdy Klárka vyrážela do jesliček – z bytu ze čtvrtého patra. Než sešla až dolů, stihla zazpívat dvě písničky. Od školky byl můj zpěv řízený. Navštěvovala jsem dětský pěvecký sbor a k tréninku pěveckých skladeb jsem využívala i cesty v autě. Ty sloužily i k předvedení se před rodiči, co všechno nového umím a jak hezky zpívám. Nemohli před zpěvem nikam utéci. Tenkrát v autech ještě nebyla rádia, takže mi ani nehrozila žádná konkurence. Cesty pak vypadaly tak, že všichni v autě trpěli a mlčeli a já ze zadního sedadla zpívala celý repertoár sboru. Jelikož jsme jezdili docela daleko, stihla jsem každou skladbu zazpívat několikrát. Při zpěvu na mě nikdy nevolnost nepřišla, když se na to dívám zpětně, bylo lepší můj zpěv vyslechnout, než řešit moje zvracení.

Číst dál »

Svatý Antonínek

Už potřetí jsem jela do Blatničky pod Svatým Antonínkem (Slovácko), do vinného sklípku. Už potřetí jsme plánovali výlet na Svatého Antonínka a nikdy to nedopadlo.

Loni se tam dokonce kamarádka z Čech jela vdávat. To místo je prý magické a plné energie.
„Jsem vždy tak blízko a nikdy tam, ve skutečnosti nejsem!“ Říkám si a strhávám dav.
Druhý den ráno, svítí sluníčko a všichni ochotně vyráží z Blatničky na Antonínka. Paní domácí nám vysvětlila cestu přes pole, luka, vinohrady a my se konečně projdeme po místech, kde ta se ta vína rodí.

Na kopci Svatý Antonínek (nebo Blatnická hora – 350m) je kostel, krásný, i s panem farářem. Všude ticho, klid, jen včelky a ptáčci vyluzují zvuky jara. Výhled je na všechny strany krásný. Směrem do obce Blatnice vede cesta lemovaná alejí, soškami Antonínka, studánkou se zázračnou vodou, tulipány, v dálce jsou opět vidět vinohrady.

Číst dál »

Jak jsme pálili pneumatiky, aneb černý kouř není za tmy vidět

Dávno tomu, v časech kdy mnoho lidí ekologii neřešilo a rodiče se nebáli své děti bez dozoru pouštět ven, sme jako malí při svých průzkumech okolního světa našli hromadu odložených pneumatik.

„Spálíme je, navrhl nejstarší z nás.“

„Budeme pálit čarodějnice,“ zaradovali jsme se všichni a vůbec nám bylo tak nějak jedno, že je léto, že čarodějnice již dávno byly. Hlavně, že bude velkej oheň a spousta černýho dýmu. Přesně tak, jak jsme to viděli na čarodějnicích v rokli, kde byla zapálena obrovská kupa pneumatik.

Rozdělili jsme se do dvou skupinek. Každá si vzala na starost jednu pneumatiku a dokutálela ji na sídliště šikmo od baráku.

Sehnat papír, něco dřeva na podpal a sirky problém nebyl. Zásoby starého papíru se nacházely ve velké krabici u kotelny, dřevo se válelo prakticky všude, kde byly stromy a sirky jsme v tajných zásobách měl každý z nás.

Kolem třetí odpoledne jsme naši letní čarodějnickou hranici podpálili. Každý kdo pneumatiky již někdy pálil ví, jak „nádherně“ hoří. Za pár minut bylo ohně a kouře všude a my si libovali v tom, jak krásný oheň se nám povedl. Vskutku jsme byli uneseni a začaly se domlouvat na přinesení dalších pneumatik a vytvoření ještě větší hranice.

„Co to tam blbnete“, narušil po chvíli naši dětskou pohodu jekot sousedky, sledující nás z okna přilehlé bytovky. „Hned to uhaste, dělejte,“ nesl se její jekot vzduchem.

„Lukáši, dělejte uhaste to,“ přidali se s trochu zoufalým a trochu naštvaným hlasem rodiče, které zřejmě přilákal k oknu sousedčin jekot.

„Jste normální, “ začala řvát další sousedka. „Fouká vám to na hřiště, dělejte uhaste to.“

A skutečně, černý dým se od bytovek valil na nedaleké hřiště, kde se právě odehrával nějaký zápas.

Ve vzduchu, stejně jako hustý černý kouř, smrděl průšvih. Jenže jak co nejrychleji uhasit dvě krásně hořící pneumatiky? Ono se to dospělým vždy lehce řekne, ale těžko udělá.

Z sudů u nedalekých zahrádek jsme ve vypůjčených konvičkách a kbelících začaly na oheň nosit vodu. Bohužel, nijak zvlášť to nezabíralo. Voda pouze zasyčela a bylo.

„Dělejte, uhaste to.“ Křičeli jak pomatení rodiče a sousedé.

„Nejde to,“ křičeli jsme my.

Číst dál »

Jak jsem prožil Den bez počítače 2008

Jednoduše řečeno bez počítače. A abych pravdu řekl, mělo to své výhody, ale i nevýhody.

Sobota 00:00 – cca. 8:00

Spím jak zabitý. O tom, že nějaký počítač vůbec existuje nemám páru.

cca. 8:00 – 9:00

Za normálních okolností si v posteli po probuzení prolétnu prostřednictvím PPC zprávy. Nyní to nešlo, šáhnul jsem tedy po nedalekém papírovém časopisu a místo toho, abych si ho četl, jsem přemýšlel o tom, jak hloupý Den bez počítače je a zda-li nebude rozumné ho ignorovat.

9:00 – 10:00

Snídaně. Pociťuji absenci ranních zpráv. Volá švagrová. Gabča ji říká, o dni Bez počítače. Prý je to na mě znát. Švagrová zmiňuje Hurriho komentář a já se ptám, co píše. I bez počítače mám tedy částečný přehled. Najít tak někoho, kdo by mi přečetl ranní zprávy ;-).

10:00 – 12:00

Po snídaní jsem Gabče nabídl, že pojedu do města obstarat nákup a oběd. Souhlasila a já měl o zábavu postaráno.

12:00 – 14:00

Po obědě myslím na to, že bych na chvíli zapnul počítač. Podíval se, co je nové ve světě, pustil si nějakou muziku. Místo toho si do ruky beru papírové noviny, které jsem v rámci nákupu koupil. Nic moc v nich nepíšou. Chci novinky, ne zprávy z pátku, když už je ta sobota.

14:00 – 17:00

Čas bez počítače věnuji uklízení. Na počítač nemyslím.

17:00 – 20:00

Venku je nádherně, jdu si s přáteli sednout na zahrádku k pivku :-). Toto v současné době žádný počítač nenahradí.

20:00 – 22:00

Po velmi dlouhé době si zapínám TV a dívám se na český film Ro(c)k podvraťáků. Horší film fakt dávat nemohli. No, co už, alespoň vidím něco, co bych za normálních okolností neviděl.

22:00 –

Chystám se spát a za čas skutečně spím. V neděli se vše vrátí do obvyklých kolejí.

Zhodnocení závěr:

Jsou v roce dny, kdy celý den nezapnu doma počítač. Prostě se mi k němu nechce, jsem raději s dětmi venku, s rodinou na výletě a tak podobně. Jsou však zas jiné dny, kdy u počítače sedím víc, než bych asi měl. Tuto sobotu byly děti s babičkou a dědečkem na výletě v Brně, tak bych asi za normálních okolností, tj. bez Dne bez počítače, seděl u počítače víc. Takto jsem to musel zvládnout bez něj. Vydržel jsem, ale zda-li do toho půjdu příští rok, teď nevím ;-).

Oblasti, kde mi počítač nejvíce chyběl, bylo získání nových zpráv, nemožnost pustit si muziku a večer případně film dle vlastního výběru. Bez ostatních vymožeností se v pohodě obejdu.

Související příspěvky:

Den bez počítače – 3. května 2008

Den bez počítače, aneb nebudu jim doma přebývat?

Den bez počítače již zítra

Den bez počítače – průběh, zhodnocení

Tip na levná DVD – Cesta do fantazie, Království koček

Přestože se každý týden snažím uspořádat přehled levných DVD na stáncích, ne vždy se mi pro jejich množství podaří obsáhnout všechny vycházející tituly. Tak se někdy stane, že i mě návštěva novinového stánku velmi mile překvapí. Naposledy se tak stalo včera a to s tituly Cesta do fantazie a Království koček.

Ani jedno DVD jsem zatím neviděl. Co jsem však v minulosti slyšel od lidí, kteří se na Japonské kreslenky dívají, jde o dva skvělé tituly. Komentáře na csfd tomu nasvědčují. Takže máte-li kreslené filmečky rádi, spěchejte k nejbližšímu stánku s novinami. Myslím, že brzy takto levně tato DVD k sehnání nebudou.

Cestopisná hádanka – co je to za vodu?

V minulé hádance – Foto hádanka – poznejte skalní město, jak někteří z vás správně uhádli, šlo o Adršpašské skály. Více se o těchto krásných skalách dočtete na webové adrese http://www.adrspach.cz/.

V dnešní fotohádance vidíte vodní plochu. Pokud byste ji celou obešli dokola, měli byste v nohách asi tak 12 km. Nedaleko jsou výletní místa, které se často objevovala v češtinských diktátech, slova se jinak vyslovují, jinak píšou. Víte i ty češtinářské perličky?

Den bez počítače 2008 již za okamžik

Den bez pocitace 2008  - Logo
Tak a je to tady. Hodina a něco zbývá do zahájení letošního Dne bez počítače. Abych pravdu řekl, moc se mi datum konání na zítřek nehodí, ale když jsem se už přihlásil, zkusím to vydržet. Práce na počítači počká a já si třeba po delším čase odpočinu.

Jediné co mě ve srovnání s minulým rokem mrzí je menší účast. Dle počítadla na domovských stránkách akce se doposud oficiálně přihlásilo pouhých 13 346 účastníků. Není to moc. Je vidět, že závislosti na počítači podléhá stále více jeho uživatelů.

Pro zatím se mějte krásně. Na viděnou v neděli.

Související příspěvky:

Den bez počítače – 3. května 2008

Den bez počítače, aneb nebudu jim doma přebývat?

Den bez počítače již zítra

Den bez počítače – průběh, zhodnocení

DVD v novinách a časopisech Blesk, AHA!, Sport a dalších na týden 28. 4 – 11. 5. 2008

Pondělí 28. dubna

Kate & Leopold (csfd – 64 %) DVD edice „Romance“ časopisu Blesk

Příběh začíná na konci 19. století – mladý Leopold Alexis Elijah Walker Gareth Thomas Mountbatten, který odmítá zaběhlé strnulé konvence i názory svého otce, je jedním z nejžádanějších ženichů v New Yorku. Kromě obdivných pohledů dívek ho pronásleduje i zvláštní mladík. Díky němu se Leopold dostává do časové smyčky. Na jejím konci ho čeká New York dnešních dnů, překvapení v podobě automobilů, telefonů, televize a především krásné a sympatické Kate. Leopold se s moderními technickými vymoženostmi srovnává rozhodně snadněji než s názory a životním stylem moderní ženy. Jejich cesta k sobě je plná nedorozumění, komických situací i překvapivých momentů. Kate dlouho odmítá věřit, že Leopold skutečně pochází z minulých časů považuje ho za trhlého podivína či vtipálka se zvláštním smyslem pro humor. Přesto je její cit k němu stále silnější a nakonec se tato sebejistá, realisticky uvažující žena kvůli němu vrhne do nejistého neznáma.

Jako bonus vychází na DVD klip, kostýmy, nepoužité scény a film o filmu.

Originální obal k DVD lze stáhnout na www.bleskprozeny.cz

Hrají: Meg Ryan, Hugh Jackman, Liev Schreiber, Breckin Meyer, Natasha Lyonne, Bradley Whitford, Josh Stamberg, Charlotte Ayanna, Philip Bosco, Viola Davis, John Rothman, Craig Bierko

Jazyk: česky. Anglicky

Titulky: české. Slovenské

Formát: 16:9

Smrt krásných srnců (csfd – 88%) – DVD edice deníku Aha! český dramatický film

Spisovatel Ota Pavel nenapodobitelným způsobem popsal život své smíšené židovsko-české rodiny v předválečných a válečných letech. Karel Kachyňa se těchto překrásných povídek chopil a ve vlastním scénáři ke svému snímku je pospojoval v souvislé dějové pásmo. Výsledkem je působivý film, v němž se prolínají události úsměvné i vážné. Ota Pavel vtělil své dětství do postavy malého kluka přezdívaného Prdelka. V prosluněném kraji poblíž Berounky ho tatínek a „strejda“ Prošek učí rybařit, chlapec se také dozvídá ledacos důležitého o životě. Pak přijdou tragické chvíle okupace a rodina má náhle starostí až nad hlavu…

Režie: Karel Kachyňa

Hrají: Gabriela Wilhelmová, Marta Vančurová, Jana Synková, Jana Paulová, Alena Mihulová, Blanka Lormanová, Zuzana Geislerová, Ivan Vyskočil, Oldřich Vlach, Ladislav Trojan, Alois Švehlík, Jiří Strach, Roman Skamene, Milan Riehs, Jan Přeučil, Ladislav Potměšil, Bronislav Poloczek, Jiří Krampol, Rudolf Hrušínský st., Karel Heřmánek, Zdeněk Dítě, Stanislav Zindulka, Lubor Tokoš, Miloslav Štibich, Stanislav Tříska, Eva Asterová

Jazyk: česky

Titulky: anglické

Formát: 4:3

Úterý 29. dubna

Král Matěj I. – DVD edice Blesk pro děti animovaná rodinný film

Číst dál »

Pálení čarodějnic 2008

Noc z 30. dubna na 1. května bylo pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodeností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti.
(zdroj: wikipedia.org.)

Ani my, ostatně jako celá naše vesnice, včetně mnoha spoluvesničanů, jsme nezůstali pozadu a šli se účastnit jednoho z největších pohanských svátků. Děti se těšily na soutěže.

My dospělí především na dobré klobásky, prasátko a pivo. Všichni pak na zapálení hranice s čarodějnicí.

Jedna čarodějnice již byla připravena na hranici. Druhou pak přinesly učitelky z místní mateřské školky, kterou společně s dětma v minulých týdnech vyráběli.

Číst dál »