Jelikož tu LuFa pěl Ódu na sandále napíšu Ódu na žabky.

Žabky známe již dlouho, v dobách minulých se jim říkalo vietnamky, asi proto, že je k nám přivezli vietnamci, co pracovali v textilních továrnách v Čechách. Zatímco vietnamky byly velmi levné botky, dnešní žabky mohou dosáhnout stejné výše jako LuFovy sandálky.
Dnes máme jak žabky plážové, sportovní tak i žabky „společenské“ tedy normální botky do města, ke kostýmku a k šatičkám.

Mezi hlavní výhody žabek patří nejen fakt, že když zmokneš, rychle ti uschnou, ale hlavně že jen horkotěžko můžeš udělat něco jako vzít si do nich ponožky do půlky lejtek. Ale uskutešnitelné to je, když je člověk šikula:-)

Další výhodou je skladnost, když si je přibalíš do tašky do bazénu, nebo na hory jako přezůvky, nebo botky do podezřelé sprchy, moc místa nezaberou.

Žabky se začly vyrábět i jako reklamní předměty, dámy si je tedy mohou koupit zabalené v časopise, pokud jim neva, že v nich pak bude chodit každá druhá.

Moje první žabky byly Škoda Auto Simply Clever žabky. Mají to na podrážce, takže zanecháváš „reklamní stopy“ v písku, či na ručníku. V nich se dá chodit i s ponožkami, ale musí se to umět. Podobné reklamní žabky má i Pilsner Urquell.

Sdružení dárců krve České republiky vyzývá své členy, aby přestali dávat krev!

Slyšela jsem ve stručných zprávách v rádiu. Zarazilo mě to natolik, že jsem se začla pídit po dalších informacích.
První co mě zarazilo, že existuje sdružení dárců krve a já o to nevím. Co to asi přináší za výhody, být členem tohoto sdružení? Jen to, že členům přijde domů dopis at v červnu nedarují krev a když už tak za peníze.
Hlavou sdružení je pan Kotrman:

Podle něj vede Sdružení dárců krve České republiky třináct krajských zmocněnců. Nikdo je nezvolil, ve vedení začali pracovat sami od sebe. Sedmapadesátiletý Kotrman dělá zmocněncům, jak řekl, neoficiálního předsedu a výzvu prý vydal po telefonických konzultacích s nimi. „Od roku 1970 jsem daroval krev již téměř osmdesátkrát.

I přes očividnou zbytečnost takovéto organizace má prý dnes téměř 100 000 registorovaných dárců.

Vrátím se zpátky k výzvě – Od 9.6. do 30.6. nemáme darovat krev, je to forma protestu proti reformě zdravotnictví. Když už budem darovat, máme si nechat zaplatit, 10 000 Kč.
Jakým právem navádí lidi, kteří krev darují dobrovolně a bezplatně? Lidé darují krev proto, aby pomohli druhým, nikdy neví, kdy budou potřebovat pomoc oni. Pan Předseda Kortman o sobě říká, že je taktéž dárcem, jeho jedovatou krev bych ale přijmout nechtěla.

Nedostatek krve prý nehrozí, já si myslím, že hlavně nehrozí, že by někdo jeho výzvu poslechl. Protože kdo by to odnesl, zas jen obyčejní lidé. Politici by si krev koupili, nebo dostali za úplatek. Výzva u mě vyvolala spíše opačnou reakci, připomnělo mi to, že je zase už čas, jít dát krev.

Související články:
Sdružení dárců vyzývá – Přestante dávat krev Julínkovi

Nebojte se darovat krev

Tak jsem asi fakt závislý na netu. Celkem běžně teď v létě stávám mezi pátou a šestou. Pustím si počítač, přeběhnu novinky na webu, sem tam něco napíšu, udělám si co potřebuji a pak jdu do práce.

Na dnešní ráno jsem měl v plánu, dokončit instalaci jednoho počítače a napsat článek na blog. K oběma těmto činnostem potřebuji net. Bohužel, ten mi ráno díky souhře „nešťastných“ náhod nešel :-( a já z toho byl celý nesvůj ;-). Nic příjemného. Počítač si bude muset na doinstalování počkat do zítřka a blog na plánovaný příspěvek také.

Chjo, hrozný jak je člověk odkázán na techniku. O život sice nejde, ale i tak někdy naštve :-). Nečekané ráno bez internetu může být 1000 x horší než plánovaný den bez počítače.

Očkování proti klíšťové encefalitidě s úspěchem (zatím jsem ji nedostal ;-)) využívám již od roku 1998. Protože jsem před lety trávil v přírodě infikované klíštětem dost času, mělo očkování smysl. Dnes když už zas tak nikam nejezdím, přesunulo se klíště i k nám na vesnici (při pochodu 14 dní zpět se nám klíště zakouslo do Davídka :-( ), má myslím smysl pokračovat v přeočkování dál.

K pravidelnému tříletému přeočkování jsem se na hygienickou stanici dostavil včera. Čekárna byla prázdná, tak jsem šel hned na řadu. Po klasických otázkách na to, zdali v současné době netrpím nějakou chorobou, neberu nějaké léky mi byla měřena teplota. V době měření jsem byl vyzván k zaplacení očkování. Na otázku, jestli chci stvrzenku o zaplacení jsem se zeptal, zdali mi k něčemu bude. Doktorka mi odpověděla, že být může pro pojišťovnu. Některé prý na očkování přispívají. Pak se mě zeptala, u které pojišťovny jsem, řekl jsem že u VZP a ona, že zrovna ta, také příspěvek na očkování dává. Konkrétní částku nevěděla ale pohledem na net jsem si dohledal, že až do výše 500,- na jednu vakcínu ročně. Paráda, očkování mám tedy zadarmo.

Po očkování, prováděné vpichem do ramena jsem zamířil na VZP. Nikdo tam nebyl, takže vše šlo rychle. Po vyplnění krátkého formuláře s žádostí o příspěvek a doložení částky, kterou jsem za očkování zaplatil, mi byla hotovost vyplacena na místě.

V době nehezkých plateb u lékaře mě alespoň toto mile překvapilo. Vám, kteří o očkování proti klíšťové encefalitidě uvažujete, doporučuji se u své zdravotní pojišťovny podívat, zdali také příspěvek na očkování neposkytuje.