Nedělní foto hádanka – poznejte kapli

Jak jste mnozí správně poznali, správnou odpovědí na hádanku z minulého týdne – Nedělní foto hádanka – poznejte “zříceninu” barokního kostela – je kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově. Taktéž děkuji všem za upozornění na novou skleněnou střechu kostela. Ve spojení s geocachingem se jistě brzy stane cílem rodinného výletu.

V dnešní hádance zůstaneme ještě v Orlických horách a to u hádání kaple. Kaple stojí na hlavním hřebeni Orlických hor ve výšce 1035 a pravděpodobně byla postavena již kolem roku 1671.

kaple

Číst dál »

The Idiot Test 4 – otestujte se :-) (trocha angličtiny nutná)

Včera jsem náhodou narazil na celkem zajímavou flashovou hříčku The Idiot Test. Dnes ráno jsem narazil na čtvrté vylepšené pokračování, o které bych se rád s vámi podělil.

Princip testu je jednoduchý. Vlevo nahoře dostáváte instrukce, na hrací ploše s různými objekty je pak vykonáváte.

Jste nebo nejste Idiot? :-) Stiskněte Start a zkuste to.

Číst dál »

Cestou necestou…

Někdy nejsou potřeba slova, ani činy. Chceme něco co nemáme a nechceme něco co máme – za bukem.

p1010140

Číst dál »

Blbec ze Sion karnevalu

Tuto neděli byl v Hradci Králové v Aldisu už poněkolikáté karneval. Mrňous se už dlouho těšil – měl jít za kovboje.
Bylo vidět, že připravit karneval zabralo spoustu práce – celý se nesl v duchu „hraček“ – dekorace, i pořadatelé byli oblečení jako hračky.

Náš kovboj už brzo zjistil, že tam má kamarády. A tak pobíhal, tancoval, střílel:-).

Pak přiběhl, že ztratil modrou cedulku se svým jménem. Byl z toho zklamanej – lepím mu totiž pohledy a různý obrázky k fotkám do alba.

Po dvou hodinách jsme odcházeli domů – zrovna, když pořadatelé oznamovali, že na děti čeká svačinka. Když jsem viděla tu frontu, tak jsem kovboje přemlouvala, že mu dám jablíčko doma – ale to si nedal vysvětlit – chce mít to, co kluci.

Tak jsme vystáli frontu na papírovou mističku s kouskem jablka, měsíčkem pomeranče a půlkou banánu.

Jenže pán v zeleném tričku po nás chtěl modrou kartičku s jménem. Že na ni musí udělat křížek a pak mističku vydá.

Číst dál »

Valentýn po sedmi letech

„Příští sobotu bude Valentýn, Pejsku, svátek zamilovaných.“ Řekne Kočička když otáčí kalendář.
„No a co jako?“ Ptá se Pejsek.
„No, nic, jen tak.“ Odpoví nasraně Kočička.

„Pojedem do Prahy do divadla! Stavíme se u Vašich.“ Navrhne Kočička.
„To bysme mohli.“ Řekne smířlivě Pejsek a pokukuje po Kočičce, zda to myslí vážně, případně co má za lubem.

„Pejsku, před divadlem bysme mohli zajít do cestovatelský hospody Karavanseraj, četla jsem o nich na internetu.“ Spustí na Valentýna Kočička.

„Co budem dělat v cestovatelský hospodě, když jezdíme do pětihvězdičkovýho hotelu?“ Ptá se Pejsek podrážděně.
„Tam se vůbec nenajím.“ Říká už téměř nasraně, surfujíc po stránkách cestovatelské restaurace.

„Stavíme se u Našich, tam se dobře najíme, ty bys mohla jednou za rok přijít za Našima, hezky si s nima popovídat, když já furt něco dělám pro tvou rodinu.“ Navrhuje Pejsek.

„Na Valentýna?“ Sis ulít, ne? Je rychlá Kočička.

***************************

„Kočičko, proč si nevemeš do divadla ty pěkné korálky, co jsme spolu kupovali?“ Ptá se Pejsek. Nečeká na odpověď:“Na co jsme je asi jako kupovali?“ Dodá.

Kočička korálky položí zpátky na stůl, zklamaně, tak se těšila, že si je dnes poprvé veme, náramně by se jí hodily k červené halence.
Maže si svou pleť krémem od Avonu a sní…. V tom ji opět vyruší Pejsek: „To vypadá jako nějaký drahý krém, kdes to vzala?“ Objednala jsem si v Avonu, je to proti vráskám.“ Odpoví mile Kočička.

„Ty si teda dopřáváš.“ Odfrkne Pejsek.

**************************

Pejsek s Kočičkou sedí v pražské restauraci U Medvídků, je nedění poledne, Pejsek si nahlas vybírá co by si dal:“ Pedigree s krůtou na mrkvi, no to zní pěkně.“ Cituje jídelák s nadějí, že Kočička poradí co si vybrat, případně schválí vybrané.

„No, to si klidně dej a pak budeš zas nadávat, že se nevejdeš do plavek, až pojedem do Egypta.“ Sestřelí ho Kočička.

Pejsek si tedy dá light pedigree pal granulky, malou porci a malé pivo.
„No to pivko je ale tuze dobré.“ Rozplývá se.

„No tak si ho šetři, druhý už nedostaneš, budeš řídit domů.“ Odvětí nemile Kočička a líbezně s požitkem se napije svého velkého piva.

A takhle spolu žijí už spoustu let a pokud neumřeli, žijí spolu takto dodnes.

Nedělní foto hádanka – poznejte „zříceninu“ barokního kostela

Jistě někteří čekáte na správné řešení hádanky z minulého týdne – Nedělní fotohádanka – tipujte mlýn, nebo jeho výrobek. Oproti minulým byla trochu těžší, přiznávám. Výrobky z mlýnu jsou ale velmi známé. No posuďte:

predmericka_mouka

Ano, dle názvu Předměřická mouka se mlýn nachází v Předměřicích nad Labem.

Dnešní hádanka je o něco jednoduší. Úkolem je poznat „zříceninu“ barokního kostela, který se nachází v Orlických horách. Královéhradečáci jsou opět trochu ve výhodě. Tak tedy:

img_0250

Číst dál »

Strážci pokladu

S příchodem prvních téměř jarních dnů jsme s částí rodiny vyrazili na společný odlov pokladu.

I když místo uložení pokladu bylo zřejmé hned, vyzvednout ho nebylo kvůli jeho mnoha početné stráži vůbec jednoduché. Malých červených placatých brouků byly snad sta tisíce.

poklad1

poklad2

Číst dál »

Líbáš jako Bůh – Podruhé

Recenze a komentáře k nedávnému článku Líbáš jako Bůh – filmová premiéra, mě docela odradily film zhlédnout. Recenze na film nejsou dobré, nadruhou stranu návštěvnost filmu je už několikátý týden na prvním místě.

Možná díky těm recenzím, možná díky náhodě, možná díky možnosti vypadnout z domu, jsme se s Denou v pondělí vydaly do kina. Ne ale do ledajakého kina, do Art kina Central, do kina, kde jsme před nějakým časem složily pionýrský slib. Kino bylo stejně, jako tenkrát, narvané do posledního místa. Nikde žádný smradlavý popcorn a cola, jen mobily občas pípaly a svítily. Leckterá kina by mohla zájem o kino Centrál závidět – a to byly jarní prázdniny! Vstup do takového historického kina je 90Kč, ať je pondělí nebo středa.

Film se mi líbil, celé kino se hodněkrát smálo, všichni vydrželi do konce, i když film trval 2 hodiny.

Film byl celkově veselý, kladný, pozitivní, negativní věci byly brány s humorem a to je asi to, proč dnes chodí lidi do kina. Film byl hvězdně osazen, byl ze života, nebyla opomenuta chalupa a hory – jako vždy ve filmech Poledňákové. Každý tam možná viděl sebe, své blízké, své myšlenky a chování. Film byl prostě český.

Co je filmu vytýkáno? Poledňáková doposud natočila supr dětské filmy, nyní v tom trendu pokračuje, z dospělých udělala děti. Jenže to to je to co chceme vidět. Svět, kdy se dospělí chovají jako děti, je to svět pohádky. Všechno hezky končí, nikdo není neštastný a zklamaný, a diváci odchází domů s tím, že i v jejich případě se tak může stát. Film se trefil do doby, do chvíle, kdy spousty lidí mají strach, nebo problémy, do doby, kdy jim takovýhle film přinese odreagování a naději.

Film mi doporučilo mnoho lidí, je pravda, že převážně ženského pohlaví. Jsem ráda, že jsem nedala na kritiky a recenze, protože film se mi opravdu líbil. Nečekejte složité zápletky a filozofii, čekejte příjemné odragování.

Dokumenty oceněné Českým lvem v týdnu od 14. do 22.3. 2009 zdarma ke stažení

Již delší čas chci vidět dokumentární film René od Heleny Třeštíkové. Díky akci Doc Alliance mám nyní možnost. Jsem za to rád a tuto akci vítám. Snad jich bude v budoucnu přibývat.

Ke stažení jsou dostupné tyto dokumentární filmy:

René (2008)

Ke stažení zde: https://docalliancefilms.com/film/7136/#buy

O filmu:

Ryze dokumentární film se syrovou autentičností vypráví těžko uvěřitelný příběh Reného, který byl od sedmnácti let sledován filmovou kamerou na své cestě mezi vězeními a krátkými pobyty na svobodě. Kamera ho v roce 2008 opouští v jeho sedmatřiceti letech, tedy přesně o dvacet let později, jako nemocného člověka, muže stále se pohybujícího na hraně zákona, který napsal a publikoval dvě knihy. Čas proměny z mladíka v muže zaznamenávala režisérka Helena Třeštíková na pozadí významných politických změn střední Evropy.

Upoutávka:

Marcela (2006)

Ke stažení zde: https://docalliancefilms.com/film/7179/#buy

Číst dál »

Život bez jména?

Jde to.

Křestní jméno novorozeného dítěte, které nahlásíte v porodnici, ve skutečnosti vůbec hlásit nemusíte. Máte na to ještě 30 dní od jeho narození. Až do té doby můžete vymýšlet a spekulovat. Definitivum padne až na matrice, kde rodiče jméno musí nahlásit. Pokud se rodiče neshodnou, rozhodne soud:-)

V Polsku to mají ještě podivuhodnější. Kamarádka mi 5 týdnů tvrdila, že ještě neví jméno pro své dítě, které již bylo na světě.

„Myslíš, že je lepší Mikolaj, Dawid, Szymon nebo…?“

Myslela jsem si, že má nějaké poporodní zmatení hormonů a mozku, protože sms, kde se radila o jméně přišly již hodinu po porodu a objevovaly se cca jednou týdně i po té. Začala jsem už mít o ní a o dítě strach, že je opravdu mimo.

Ale opravdu je to tak, mají tam na to 5 týdnů. Jenže to není všechno, do půl roku života dítěte mohou jméno změnit. Takovou benevolenci u nás nemáme.

Co myslíte, je to zbytečnost, nebo hezký projev svobody?