Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl V.

Tak a je tu poslední díl mé teoretické částí diplomové práce na téma Psychologické aspekty komunikace na internetu. Práce má ještě část praktickou, v níž se formou dotazníku zkoumaly některé věci ohledně komunikace a důvěry uřživatelů v komunikaci na internetu. Protože zpracovaní, hlavně tabulky a grafy, této části je pro blog trochu náročnější, zatím ji sem dávat nebudu.

V případě většího zájmu ji sem ale umístím.

Předchozí díly diplomové práce naleznete zde:

Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl I.
Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl II.
Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl III.
Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl IV.

6 Anonymita a internet

6.1 Úvod

Při komunikaci hraje znalost těch, s nimiž komunikujeme klíčovou roli. Je nezbytností pro vzájemné porozumění a hodnotnou komunikaci. V odtělesněném prostředí internetu, v němž komunikace probíhá, se však ti, s nimiž komunikujeme, zdají a mnohdy také jsou nejednoznační. Mnoho základních osobnostních rysů a sociálních rolí, které jsou obvykle patrné v reálném světě, na internetu chybí.

Protože se komunikace na internetu ve většině případů soustředí více na informace, nežli materiálno, jak je tomu v reálném světě, není jednoduché určit s kým komunikujeme…

6.2 Míra anonymity

Ve své bakalářské práci David Šmahel (2000, s.25) provedl dělení míry anonymity na dvě části – na anonymitu objektivní a subjektivní. Podle jeho slov: „Anonymita objektivní znamená, jaká je opravdu reálná možnost identifikace identity odesílatele, jakou máme šanci, že budeme-li pátrat po jeho skutečném jménu, příjmení apod. a budeme úspěšní. Anonymita subjektivní naproti tomu znamená, co si my sami myslíme o anonymitě odesílatele, zda ho osobně známe, či zda si myslíme, že ho známe apod.“

U těchto dvou anonymit pak identifikoval vždy po třech kategoriích.

U anonymity objektivní to jsou tyto kategorie: žádná anonymita, nerozhodná anonymita a zcela anonymní.

U anonymity subjektivní rozeznává tyto kategorie: zcela anonymní, středně anonymní, a neanonymní.

Já jsem bez vztahu k předcházející práci a na základě svých poznatků identifikoval tyto kategorie anonymit:

– Žádná anonymita
– Pseudoanonymita
– Skutečná anonymita

Nyní je postupně popíši:

6.2.1 Žádná anonymita

Číst dál »

Za opisování studentů z internetu mohou i jejich učitelé

O víkendu mě velmi překvapily informace získané z článků Studenti opisovali, proto teď musí školu opustit (článek vyšel v MF Dnes) a Opisovali a univerzita je vyrazila, které na světlo vynáší vyloučení několika studentů z Univerzity Hradec Králové. Studenti byli vyloučeni za použití cizího textu do svých seminárních nebo závěrečných prací aniž by k němu uvedli patřičné citace.

Na jednu stranu si člověk řekne, jo, je to dobrý takový tvrdý postih, to se přece nedělá, opisovat. Na druhou stranu si zas další řeknou, dost tvrdý postih za pár opsaných stránek. Dva odlišné názory na věc.

Mě osobně se zdá trest vyloučení pro opisující studenty nepřiměřeně tvrdý. Není to přeci jen chyba studentů, že opisovali, ale také jejich učitelů.

Začnu-li nyní od psaní Diplomové, nebo Bakalářské práce, je na Univerzitách celkem obvyklé, že k psaní takových prací je vypsán individuální seminář, na který student jednou týdně chodí a s vedoucím práce probírá, jak a co napsal, jak se ve své práci bude ubírat. Jak je tedy možné, že za celý rok vedoucí diplomové práce nepřišel u studenta na to, že o daném tématu, na které svou práci píše vůbec nic neví. Vždyť přeci s vedoucím práce museli probírat literaturu, z které v práci čerpají. Danou problematiku a tak.

Zřejmě toto všechno vedoucí práce zanedbal, nebo částečně podcenil a opisujícímu studentu nevěnoval patřičnou péči.

Kdyby takový opisující student byl pouze jeden, asi bych řekl, nojo vykuk, šejdíř a nad tímto co jsem napsal, bych se teď nezamýšlel. Jenomže jak se píše v článcích, takových studentů bylo víc.

Co se týká seminárních pracích, o kterých se ve zmiňovaných článcích taktéž píše, také tam vidím částečnou vinu u vyučujících.

Zaprvé vyučujícím mnohdy nedochází smysl zadávaných prací a od studentů požadují napsat cosi objektivního o dost všeobecně známých věcech, kde se nic nového nedá vymyslet. Vezměte si třeba zadání práce z informatiky například na téma relační databáze. Co v této práci od nebohého studenta učitel očekává? Že snad student vymyslí princip relačních databází od píky? Asi ano. Protože mnoho nového, než co bylo napsáno student nevymyslí. Takže jakékoliv reptání ohledně opisování se mi zdá trošku pokrytecké.

Učitel má totiž studentovi zadat práci, v které by měl student vyjádřit svůj vlastní názor, nebo aplikovat své dosavadní poznání. A ne chtít po studentovi, aby znovu napsal miliónkrát napsaná a zveřejněná fakta.

Pokud se tedy v tomto ohledu budou učitelé více snažit, budou nápadití v zadávání seminárních a závěrečných prací. Budou studentům věnovat o něco více času o tom co studenti napíší si povídat, zajisté ubude opisování studentů z internetu a zpráv, které tiskem proběhli o víkendu.

Pohádkový les aneb putování za pejskem a kočičkou

V sobotu jsme se celá rodinka zúčastnili pochodu pro děti s příznačným názvem „Pohádkový les aneb putování za pejskem a kočičkou“.

Plakat na putovani

Pochod se konal v České Skalici a začínal v Bažantnici, která vede do Ratibořic, místa známého z knihy Babička od Boženy Němcové.

start

Startovné bylo dobrovolné. Přesto jsme dětem něco deseti a dvaceti korunových mincí dali, aby je naházely do kasičky a tak konání pochodu a aktivitu pořádajících podpořily.

startovne

Pořadatelem pochodu byl Spolek divadelních ochotníku a tak jsem se ani moc nedivili, když nás pár metrů za startem přivítal pan Josef Čapek, který začal dětem vyprávět nejrůznější příběhy pejska a kočičky a přitom z nich děti zkoušet. Povídaní trvalo něco kolem deseti minut. Nakonec se děti dozvěděly, že něco z toho co pejsek a kočička dělaly, čeká i na ně.

Josef Capek

Číst dál »

Kupuji nové InLine brusle – RollerBlade CrossFire II 4D

Jednou z mála sportovních aktivit, kterou v létě provozuji je jízda na InLine bruslích.

První a také zatím své jediné brusle jsem kupoval někdy v létě roku 1997, což je téměř deset let. Stáli něco k šesti tisícům, záruka se na skelet dávala pět let a dnes vypadají takto:

Brusle1

brusle2

Protože mě za celých deset let jízda na kolečkových bruslích neopustila, začal jsem minulý týden zvažovat o koupi nových bruslí. Během minulého týdne jsem se nakonec rozhoupal a začal si brusle vybírat. Nakonec jsem se rozhodl pro RollerBlade CrossFire II 4D (přesný popis bruslí získáte kliknutím na odkaz), který můžete vidět na obrázku a které stojí něco přes šest tisíc (tj. témě stejná cena jako před deseti lety):

Nova brusle

Jak je z letmého porovnání fotek starých a nových bruslích vidět, za deset let učinil vývoj InLine bruslí šílený pokrok.

Jediné negativní, na co jsem při koupi bruslí narazil byla nedostupnost velikosti č.9. Musel jsem obejít několik obchodů, až jsem sehnal a mohl vyzkoušet. To se stalo dnes. Brusle mi padli jako ulité, tak si je jdu zítra koupit. Už se těším.

Co udělám ze starými bruslemi ještě nevím. Ač vypadají hrozně, botu mají stále velmi pohodlnou a po výměně koleček mohou stále ještě nějaký čas sloužit. Buďto je dám někomu z rodiny, nebo půjčím těm, co o InLine bruslích uvažují a před koupí si chtějí vyzkoušet jaké to je.

Java – dnes při šálku dobré kávy

Java logo
Java (foneticky: džava) je relativně „mladý“ objektově orientovaný programovací jazyk, který vyvinula a v současnosti stále vyvíjí společnost Sun Microsystems.

Za člověka, který dal podnět k vytvoření Javy, můžeme považovat spoluzakladatele společnosti Sun Williama Nelsona Joye, více známého pod jménem Bill Joy. V druhé polovině sedmdesátých let Bill Joy toužil vytvořit jazyk, který by kombinoval nejlepší vlastnosti z jazyka C a MESA. Při pokusu o přepis operačního systému UNIX v osmdesátých letech pak poznal, že pro tuto práci není zrovna C++ vhodným jazykem. Potřeboval jazyk, který by mu umožnil napsat kratší a efektivnější program.

V lednu roku 1991 se společně sešli Bill Joy, James Gosling, Mike Sheradin, Patrick Naughton, projektoví vedoucí Sunu, nad projektem Stealth Project (Tajný projekt), který měl za cíl vytvořit systém pro domácí spotřebiče. Vizí projektu bylo umožnit centrální řízení chodu domácích spotřebičů.

Projektu se později dostalo názvu Green Project (Zelený projekt) a týmu, který projekt realizoval, názvu Green Team (Zelený tým). Vedoucím projektu se stal James Gosling, který v minulosti vytvořil Gosling Emacs, první implementaci GNU EMACSu běžící pod systémem UNIX. Green Team nejprve pro dosažení svého cíle používal jazyk C++, který však nebyl shledán plně vyhovujícím.

Gosling tedy jazyk C++ rozšířil a modifikoval. Jeho rozšíření je známé pod názvem C++ ++ –. Bohužel ani toto rozšíření plně nevyhovovalo účelu projektu. Nakonec Gosling začal pracovat na novém platformě nezávislém jazyku, který by plně vyhovoval cílům Zeleného projektu. Gosling jazyk pojmenoval Oak (dub), podle stromu, který rostl pod okny jeho kanceláře. Za přímého předchůdce jazyka Oak lze považovat jazyk C++.

V roce 1992 světu Green Team představil výsledky své práce v podobě prototypu zařízení, které v sobě spojovalo osobní digitální asistent (PDA) a dálkové ovládání. Zařízení se jmenovalo star-seven (*7) a bylo vybaveno procesorem RISC, dotykovým displejem a umožňovalo práci s aplikacemi v jazyce Oak. Bohužel na začátku devadesátých let minulého století neměl nikdo o podobná zařízení zájem, a tak se star-seven nikdy nezačalo sériově vyrábět.

Přestože nová technologie byla v podobě jazyka Oak na světě, nedařilo se pro ni najít vhodné uplatnění. V roce 1994 se do projektu opět aktivně zapojuje Bill Joy a startuje projekt s názvem Liveoak. O něco později přichází Patrick Naughton s myšlenkou vložit podporu Liveoak do webového prohlížeče WebRunner, na kterém společně s Jonathanem Paynem pracoval. První komerční prohlížeč, který Javu podporoval, byl Netscape Navigator 2.0.

Číst dál »

Potrapte mozkové závity XII a něco – repete z minula :-)

Tak nevím, zdali vás minulý týden zveřejněný flashový hlavolam Potrapte své mozkové závity XII. – Dostaňte díly do čtverce nezaujal, nebo se vám zdál těžký? Faktem je, že až na jediného komentujícího, se k němu nikdo nevyjádřil.

Protože se mi tento skádací hlavolam moc líbí, nechávám ho k řešení a komentování i pro další týden.

Takže zadání ještě jednou:

Tentokrát je vašim úkolem dostat všechny dílky z obrázku do ohraničeného čtverce tak aby se nepřekrývaly. O úspěšném vyřešení hlavolamu budete informování hláškou.

Jednotlivé dílky se do čtverce tahají myší. Natáčí se pak stiskem klávesy SHIFT, při současném kliknutí na dílek.

Na stránku s hlavolamem se přenesete kliknutím na obrázek, nebo link, umístěný pod obrázkem.

Tak co, zkusíte to a podělíte se o své zážitky z řešení v komentářích?

P.S. Pokud znáte nějaký bezvadný hlavolam, o který byste se zde chtěli podělit s ostatními, pošlete mi ho :-).

Zapln ctverec

Pro spuštení hlavolamu klikněte zde, nebo na obrázek

Update:

Toto níže není řešení:

hlavolam takhle ne

Podpořte kvalitní hradecké amatérské filmaře

Fernet
Dnes jsem se od kamaráda, mladého talentovaného režiséra dozvěděl, že se svým krátkým snímkem Fernet zapojil do soutěže Fernet Stock, pořádanou serverem www.stream.cz/.

Protože sám jsem o této filmařské soutěži nevěděl a kamarádův snímek se mi po zhlédnutí velmi líbí a taktéž se mi subjektivně zdá, že v mnohém převyšuje kvalitu ostatních zaslaných snímků, které jsem nyní viděl, rád bych vás tímto na jeho snímek upozornil a v případě, že se vám bude líbit poprosil, abyste na něj zahlasovali. Hlasování probíhá do 26.5.2007, což je za chvíli a potřeba je minimálně 100 zahlasování. Ač je filmek kvalitní a celkově je zatím hodnocen výborně, počet hlasujících je nyní pouhých 54 hlasů a to včetně mého :-).

Konkrétní kamarádův filmek naleznete na adrese http://www.stream.cz//video/3881-fernet-stock-soutez. Ostatní filmky pak na adrese http://www.stream.cz/videa/30-fernet-stock-soutez/0.

Hlasuje se kliknutím na příslušnou hvězdičku pod snímkem. Hvězdička úplně vlevo má význam nic moc. Hvězdička úplně vpravo pak super. Tam jsem hlasoval já. K zahlasování není třeba žádné registrace. Omezení je dáno pouze jedním hlasem z jedné IP adresy.

Co se týká dalších kamarádových filmů a tvůrčích počinů, k dispozici jsou na adrese http://www.fopafilm.com/tvorba.html. Z těchto doporučuji především krátkou, mistrně natočenou grotesku Rande, která je ke stažení z této adresy: http://www.fopafilm.com/video/Rande.avi a které se dostalo ocenění na festivalech amatérských filmů.

Díky všem za vaší podoru v hlasování, případně vyjádření svého názoru na filmek.

Kvalita jídla v čínských restauracích

Mám rád čínské restaurace (navštěvuji je tak jednou měsíčně). Samozřejmě, nyní nemám na mysli nějaké čínsko-asijské bistro v obchoďáku, u nádraží, nebo na tržnici, ale skutečnou restauraci.

Líbí se mi přístup čínského personálu, který si všímá hosta hned od příchodu a nenechává ho zbytečně čekat. Fascinuje mě široký výběr exotických jídel, podávané množství, jejich výtečná chuť a rozumná cena.

Poslední takovou restauraci jsem s kamarádem Standou navštívil včera v Praze, poblíž obchodního domu Kotva. Přesnou adresu bohužel neznám. Restauraci jsme objevili náhodou a vydrželi jsme v ní téměř tři hodiny.

K poslechu nám hrála výborná Čínská muzika, čepován byl Budvar 10°. Jídla a příloha k nim byly podávány na samostatných talířích a my si pochutnávali.

Ja v cinske restauraci

Já si dal jako hlavní jidlo tofu s čímsi. Vypadala takto:

Tofu

Standa si dal kungpao.

Standa a kungpao

Najedli jsem se výborně a každý jsme se s celkovou útratou vešli pod dvě stovky.

Cena mě za takové služby velmi příjemně překvapila. Obyčejně jsem v českých restauracích za stejně kvalitní služby, zvlášť v Praze, zvyklý platit mnohem víc.

Později večer, s příjemně plným břichem, jsem pak začal přemýšlet o tom, jak je to asi v takových čínských restauracích s kvalitou jídla a něco se pokusil vyhledat na internetu.

Kvalita jídla v čínských restauracích

Velmi zajímavé články, které se zabývají kvalitou jídla v čínských restauracích jsem nalezl na serveru www. idnes.cz.

Konkrétně se jedná o článek V čínských bistrech „Bobíka“ nevaří a odkazované přílohy ze samotného článku, v kterých jsou hodnoceny některé konkrétní čínské restaurace. Přílohy v článku jsou čtyři. Jejich název pak mluví za vše. VÝBORNÉ RESTAURACE, DOBRÉ RESTAURACE ,RIZIKOVÉ RESTAURACE, DISKVALIFIKOVANÉ RESTAURACE .

Velmi potěšující v tomto je, že v testu v součtu vyšlo více výborných a dobrých restaurací, než rizikových a diskvalifikovaných.

Dalším zajímavým článkem ohledně kvality jídla v čínských restauracích je článek Hygienik: Nevidím zásadní rozdíl mezi českými a exotickými restauracemi, z kterého jak název vypovídá vychází, že z hlediska kvality jídla není rozdíl, mezi českou a čínskou restaurací. Na dobré i špatné jídlo můžete narazit všude.

Navíc o kvalitě nepoživatelných jídlech v českých restauracích pojednává článek České restaurace vaří jídla chutná i nepoživatelná.

Dalším zajímavým článkem, který mapuje kuchyni v českých provozovnách je Jak chutná v podhradí? Jídlo spíše průměrné.

Poslední zajímavý článek, který jsem na téma čínské kuchyně v Čechách nalezl, je článek „Čínu“ jsme si počeštili. V něm zkušený šéfkuchař, jednoho brněnského hotelu, Miroslav Husák odpovídá na otázky ohledně čínské kuchyně.

Z výše zmiňovaných článku mi kvalita v čínských restauracích v globálu nevychází oproti českým restauracím nijak špatně, což je velmi dobré a tak dál zhruba měsíční periodou budu jejich služby nadále využívat.

Pokud i vy chodíte do čínských restaurací rádi, přeji vám tímto dobrou chuť. Samozřejmě dobrou chuť přeji i všem ostatním :-).

I čtení o Linuxu může být zábavné

Krásná dívka se v tramvaji baví při čtení výborného linuxového měsíčníku LinuxEXPRES.

ctenarka LE

(fotografie pořízena v pražské tramvaji)

Společensky zaměřené webové projekty – WEB 2.0.

Ač tomu ještě před několika lety málokdo věřil, tvrzení kdo není na internetu, jako by v mnoha ohledech nebyl, se pomalu začíná stávat skutečností. Internet dneška již není pouze statickým médiem, kterým jednotlivec, firma komunikuje svá sdělení k většině a většina tyto informace pasivně konzumuje stejným způsobem, jako by četla noviny, knihu, nabídkový katalog, nebo informační nástěnku. Dnes internet aktivně zasahuje do života lidí a rozšiřuje jejich dimenzi bytí o nový virtuální rozměr.

Často se lze také v souvislosti s internetem setkat s termínem komunikační dálnice. Nemyslím si, že je to ve všech ohledech výstižný termín. Dálnice je něco, kde věci, informace, lidé velmi rychle proudí, nevšímají si jeden druhého a jdou pouze za svým cílem. Raději bych použil termín ulice. A to jako místo, kde se lidé ve volném čase procházejí, zastavují se na kus řeči, sdílí se, radí si a vzájemně vyměňují informace. Takový je tedy web dneška. Ulicí. Webem druhé generace. Webem 2.0.

Web 2.0.

Termín Web 2.0. dle dostupných zdrojů použil jako první v roce 2004 Tim O`Reilly, zakladatel stejnojmenného nakladatelství O´Reilly Media. Konkrétně pojmem Web 2.0.označil a charakterizoval druhou generaci internetových služeb, která uživatelům umožňuje spoluvytvářet a sdílet informace novým způsobem.

Mezi internetové služby, na které se označení Web 2.0. vztahovalo a vztahuje a z nichž se o některých ještě v článku zmíním jmenujme Flickr, Wikipedii, Napster a Bittorent. Mezi technologie a nástroje v jejichž kontextu se o Webu 2.0. mluví pak jmenujme Ajax, Tagy, RSS, blogy, wiki a sociální síť.

Nástroje pro tvorbu Webu 2.0

Aby mohl být web Webem 2.0. je potřeba zajistit jistou interaktivitu mezi on-line stránkou a uživatelem. V raných dobách internetu uživatel klikal a čekal. Dnes se právě díky technologii Ajax a rychlému internetovému připojení nemusí ani jedno.

Ajax dal tvůrcům internetových stránek nástroj, s kterým dokáží zabezpečit asynchronní přenos dat a bez potřeby znovu načtení stránky, snížení počtu kliknutí, komunikovat s databází. Rychlé připojení k internetu pak uživatele zbaví zdlouhavého čekání a uživatel se na webu cítí, jako by pracoval v prostředí svého počítače. Úsilí dnešních webových vývojářů se ostatně stále častěji orientuje tímto směrem. Snahou je přenést mnoho klasických stolních aplikací. Ve spojení s tímto se dnes stále více hovoří o webové kanceláři. Příkladem budiž společnost Google a její webový textový editor a tabulkový kalkulátor.

Tagy, neboli česky řečeno štítky, jsou jednoduchá slova, kterými uživatelé označují obsah dat, která na stránku vkládají, nebo která si dle svého kategorizují. Takovými daty mohou být například fotografie, písničky, záložky, či nejrůznější další informace. Tagy označená data jsou pak zpřístupněna veřejnosti. Takto označená data se jim pak dle zadaných slov, jako kritéria vyhledávání, budou nabízet.

Pro názornost a praktické vysvětlení tagů si vezměme například fotografii hor z webu Flickr, o kterém se ještě zmíníme. Uživatel který foto na server vložil k němu přidal tagy Krkonoše, dovolená, hory,Čechy, turistika. Uživatelům, kterým jsou pak fotografie zpřístupněny, mohou být nabídnuty k prohlédnutí po zadání slova Krkonoše, dovolená a pod. Velmi užitečné na způsobu tagů je to, že uživatelům dána možnost nahlížet na data z různých pohledů.

Další práci s tagy má na starosti samotný web. Ten shromažďuje a počítá výskyt jednotlivých tagů. V závislosti na četnosti jednotlivých tagů je pak nabízí uživatelům a to s různou velikostí fontu. Tagy, které jsou na webu použity nejvíce mají větší velikost, než tagy, s nižším výskytem.

Tag mrak - cloud

V souvislosti s tagování, neboli označováním obsahu uživateli se v angličtině můžete setkat ještě s termínem folksonomy. Pojmem folksonomy je významově myšlen jako protiklad k taxonomy. Taxonomy je klasické třídění dat odborníky. Například zatřídění knih v knihovnách.

Číst dál »