19 ledna, 2008 
Klára Většinu citátů, které mě zaujaly, jsem zapomněla. Nezapsala jsem si je a už o nich nevím. Když se mě někdo zeptá na můj oblíbený citát, vzpomenu si jen na tento od pana Wericha:
Když už člověk jednou je, tak má koukat a by byl.
A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je,
a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.
Tak to je asi ten můj oblíbený.
Kdy jsem ho slyšela?
Byla hodina Základů společenských věd, a rozdávali se opravené písemky. Jednu si ale pan učitel nechal a řekl:
„Je tu jedna písemka, která nedopadla dobře, papír je téměř prázdný, jediné co tam je: „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je,tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“
Podepsán Jan Werich. Ten ale na tento předmět nechodí, takže kdo to psal?“
Přihlásila se holčina – váhavě, styděla se a já si dnes říkám, že se neměla za co stydět, protože já díky ní znám dodnes tento citát. A nejen to. Když slyším nebo vidím jméno Werich, řeknu si vduchu ten citát, pak si vzpomenu na holčinu.
Letos o Vánocích jsem po deseti letech potkala tu holčinu, a v duchu si řekla Werichův citát. Holčině tenkrát ta písemka asi nedopadla valně, ale pan učitel ji přesto za citát pochválil. Není vždy všechno takové jaké se to zdá, holčina dnes pracuje v Evropském parlamentu v Bruselu a já jí tyto odstavce posílám, protože jsem jí to, jak se mi ta jedna jediná hodina vryla do paměti, nikdy neřekla.
Zveřejněno v
Já ten citát znám také velmi dobře…:-) Měla jsem takové kartičky s kresbami a Werichovými citáty a tento citát na mne působil hlavně v období dospívání.
Ale dnes jsem narazila na slova svého oblíbeného hrdiny, které ke mně také velmi promlouvají. Mohu?
{Sylvester Stallone}
Svět není jen samé slunce a duha, je to hodně zlé a drsné místo, a i když si sebesilnější srazí tě na kolena a nechá tě klečet, když to připustíš, nikdo nerozdává tak tvrdý rány jako život, ale nejde o to jak inkasuješ, tady jde o to kolik ran uneseš, a přesto se znovu zvedneš, kolik ran dokážeš přijmout a nezastaví tě, jenom tak se vítězí !!!
Ano, tento citát je velmi známý. Myslím, že pokud by se u nás pořádala anketa o nejznámnější citát, obsadil by některou z prvních příček.
Tato příhoda mě však připomněla i něco jiného než jen citát, a to psaní různých slohových útvarů na škole. Kdysi mi řikal kamarád, že u nich do úvahy na téma „Co je odvaha?“ napsal jeden jeho spolužák jediné slovo. „Toto.“ Slohová práce prý taktéž nedopadla dobře.
Přemýšlím o smyslu lidského života, tak mne napadl také tento citát. Vím, že je od Jana Wericha, ale již jsem si nevzpomněl na celé jeho znění (inu, jsem děda).
Citát jsem četl jednou pod sklem stolu u lékaře, když jsem absolvoval svou první operaci v nemocnici a probíhalo mé předoperační vyšetření. Operace dopadla velice dobře a je to již opravdu také dosti dávno, kdy se tato událost odehrála.